Vydání 8/2007

Číslo: 8/2007 · Ročník: V

1278/2007

Služební poměr příslušníků Policie ČR: porušení základních povinností policisty

Ejk 520/2006
Služební poměr příslušníků Policie ČR: porušení základních povinností policisty
k § 28 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky*)
k § 2 odst. 4 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákonů č. 26/1993 Sb., č. 326/1993 Sb. a č. 265/2001 Sb.
Zjistí-li policista poznatky nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je jiný policista, není oprávněn provádět úkony k prověření těchto poznatků, ale je povinen tyto poznatky neprodleně předat útvaru Ministerstva vnitra pro inspekční činnost jako příslušnému policejnímu orgánu podle § 2 odst. 4 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Porušení této povinnosti představuje porušení základních povinností policisty podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2006, čj. 22 Ca 345/2004-30)
Věc:
JUDr. Jaroslav K. proti řediteli Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje, o uložení písemné důtky.
Rozhodnutím ředitele Policie České republiky, Okresního ředitelství Přerov, ze dne 3. 5. 2004 byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku podle § 32 odst. 1 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (dále jen „služební zákon“), kterého se dopustil tím, že „
v rámci výkonu služby ve výjezdové skupině byl vyslán k realizaci trestné činnosti podezřelého Lubomíra S., při níž se nezabýval sdělením podezřelého, že byl na OOP Přerov fyzicky napaden policistou, byl
verbálně
urážen pro svou barvu pleti a měla mu být z peněženky odcizena hotovost 5500 Kč, čímž porušil základní povinnosti policisty ve smyslu § 28 odst. 1 písm. a) služebního zákona. A vzhledem k tomu, že jde o pracovníka, který má v náplni práce mj. kontrolní činnost, a že osobně školil podřízené pracovníky ... o inspekční činnosti ... nelze na toto jeho pochybení nahlížet jen jako na opomenutí, ale jako na závažné pochybení v praktickém uplatnění všech zmiňovaných norem
“. Žalobci byla za tento kázeňský přestupek uložena podle § 33 písm. a) služebního zákona písemná důtka.
Žalovaný dne 13. 7. 2004 odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, ve které zejména namítal, že není pravdou, že se nezabýval sdělením podezřelého Lubomíra S. Tímto sdělením se zabýval při kontrole spisového materiálu; usnesení o zahájení trestního stíhání přitom vypracoval npor. Bc. L., kterého střídal ve službě. Následně mu podal k průběhu zákroku vysvětlení člen zakročující hlídky nprap. H., který kategoricky odmítl odcizení peněz, vulgární urážky a bití podezřelého. Po předvedení podezřelého se s ním snažil navázat kontakt a předal mu usnesení o zahájení trestního stíhání. Podezřelý tvrdil, že byl zbit, bylo mu odcizeno 5500 Kč a byl urážen policejní hlídkou pro barvu pleti. Žalobce se pokusil podezřelého vyslechnout, ten ovšem sdělil, že bude vypovídat až poté, co si odpočine a uklidní se. Po vyhodnocení situace (zejména pro rozrušení obviněného Lubomíra S. spojené se zbytkovým alkoholem a nemožnost navázat s ním kontakt) se rozhodl výslech ukončit a propustit obviněného s tím, že bude vyslechnut následně v průběhu přípravného řízení. Žalobce na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že sdělení obviněného ohledně průběhu zákroku policejní hlídky je třeba ještě prověřit, neboť ze spisového materiálu vyplýval rozpor: podle úředního záznamu policejní hlídky žádal obviněný policisty o odvoz domů, aby mohl zaplatit blokovou pokutu ve výši 1500 Kč, zatímco obviněný tvrdil, že mu policisté odcizili hotovost 5500 Kč. Z výše uvedeného je zřejmé, že se žalobce sdělením Lubomíra S. zabýval, úřední záznam o podaném vysvětlení založil do originálu a konceptu spisu, řádně ho zaevidoval a předal na sekretariát. Neučinil žádné kroky k tomu, aby se tato informace ztratila nebo dostala mimo dosah policie. Neviděl však důvod o tomto oznámení ihned informovat inspekci Ministerstva vnitra, protože bylo třeba oznámení Lubomíra S. doplnit, což v době jeho služby nebylo možné. Žalobce dále namítal, že žádné právní ani vnitřní předpisy nenařizují okamžité předání věci příslušnému orgánu; nejprve bylo nutno poznatky o trestné činnosti zjistit, což v sobotu 6. 3. 2004 vzhledem ke stavu obviněného uspokojivě nešlo, proto volil výše uvedený postup. Lze navíc s úspěchem pochybovat o tom, že by k takto bagatelnímu případu pracovníci inspekce Ministerstva vnitra ihned přijeli, začali vyšetřovat okolnosti týkající se sdělení Lubomíra S. a zajišťovali důkazy. Podle názoru žalobce proto nelze jeho postup v této věci označit jako opomenutí a závažné pochybení. Žalobce závěrem konstatuje, že odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně neobsahuje v rozporu s § 124 odst. 3 služebního zákona skutečnosti, které byly podkladem rozhodnutí.
Ve vyjádření k žalobě žalovaný zejména zdůraznil, že žalobce pochybil tím, že se řádně nezabýval tvrzením Lubomíra S. o jeho napadení zasahujícím policistou, verbálním urážení pro barvu pleti a odcizení hotovosti ve výši 5500 Kč. Jednalo se o závažné skutečnosti, které měly být řádně prošetřeny nezávislými pracovníky inspekce Ministerstva vnitra podle nařízení Ministerstva vnitra č. 88/1999, o inspekční činnosti. Žalobce porušil základní povinnosti policisty podle § 28 odst. 1 písm. a) služebního zákona tím, že se spokojil toliko se sdělením nprap. H., přestože náplní jeho služebního zařazení je i kontrolní činnost spočívající v kontrole dodržování právních norem u podřízených pracovníků. Žalobce měl učinit takové neodkladné úkony, aby oznámení Lubomíra S. mohlo být ihned prošetřeno (např. prohlídkou lékařem, prověřením, zda měl obviněný skutečně u sebe finanční hotovost, apod.). Prošetření takového oznámení přitom spadá do
kompetence
příslušníků inspekce Ministerstva vnitra. Jelikož podezřelými z trestné činnosti byli zasahující policisté, věc nesnesla odkladu a měla být neprodleně řešena.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Z obsahu rozhodnutí služebního funkcionáře a napadeného rozhodnutí odvolacího orgánu jednoznačně vyplývá, že spáchání kázeňského přestupku nebylo v daném případě spatřováno ve skutečnosti, že se žalobce vůbec nezabýval oznámením Lubomíra S., ale v tom, že nepředal věc neprodleně inspekci Ministerstva vnitra jako útvaru příslušnému odhalovat a prověřovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je policista. Žalobce tedy nebyl oprávněn k hodnocení důkazní situace v tom směru, zda proti tvrzení Lubomíra S. stojí tvrzení členů zasahující policejní hlídky, ani k provádění případných dalších úkonů za účelem prověření pravdivosti či nepravdivosti tvrzení Lubomíra S., neboť k tomu je příslušný pouze útvar inspekce Ministerstva vnitra, což vyplývá jednak z obecně závazných právních předpisů [zejména § 2 odst. 4 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon č. 283/1991 Sb.“), a § 12 odst. 2 trestního řádu] a jednak z vnitřních pokynů služebních funkcionářů (nařízení Ministerstva vnitra č. 88/1999, o inspekční činnosti, a čl. 15 závazného pokynu PP č. 130/2001), s nimiž byl žalobce seznámen. Žalobci proto – objektivně vzato – nic nebránilo, aby věc týkající se oznámení Lubomíra S. ještě v průběhu své služby dne 6. 3. 2004 předal příslušnému policejnímu orgánu. Námitka žalobce, že tak neučinil z toho důvodu, že bylo nutno nejprve zjistit poznatky o případné trestné činnosti policistů, nemůže vzhledem k výše uvedenému obstát. I když shora uvedené právní a vnitřní předpisy nestanoví výslovně lhůtu k předání poznatků o trestné činnosti policistů příslušnému policejnímu orgánu, lze podle názoru soudu z povahy věci dovodit, že je tak třeba v zájmu řádného a účinného prověření těchto poznatků učinit neprodleně. Teprve příslušný policejní orgán je oprávněn posoudit s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, jaký konkrétní postup k prověření těchto poznatků zvolí. Krajský soud proto vyhodnotil jako nedůvodnou námitku žalobce, že lze s úspěchem pochybovat o tom, že by příslušný policejní orgán ihned začal vyšetřovat oznámení Lubomíra S. a zajišťoval důkazy.
Krajský soud neshledal důvodnou rovněž námitku týkající se porušení § 124 odst. 3 služebního zákona. Podle tohoto ustanovení musí služební funkcionář v odůvodnění rozhodnutí uvést, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Žalobce namítal, že v daném případě odůvodnění rozhodnutí služebního funkcionáře tyto náležitosti neobsahovalo, což uvedl již v odvolání, odvolací orgán se však k této námitce nevyjádřil. Význam odůvodnění rozhodnutí spočívá v tom, že má přesvědčit policistu o správnosti rozhodnutí a postupu služebního funkcionáře, resp. umožnit policistovi, aby v případě nesouhlasu s rozhodnutím mohl proti němu podat odvolání a současně uvést, v čem spatřuje nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu služebního funkcionáře. V odůvodnění rozhodnutí přitom nemusí být podle názoru soudu vždy obsažen podrobný obsah provedených důkazů; rozhodné jsou konkrétní okolnosti (např. do jaké míry je to potřebné se zřetelem na rozpory mezi jednotlivými důkazy, na námitky účastníka řízení apod.). Služební funkcionář ovšem musí v odůvodnění uvést, ze kterých důkazů vycházel, k jakým skutkovým závěrům dospěl a podle které právní normy rozhodl. Z těchto hledisek je podle názoru krajského soudu odůvodnění rozhodnutí služebního funkcionáře dostatečně srozumitelné a přezkoumatelné, neboť z něj vyplývá, že služební funkcionář vycházel z obsahu spisu, a to zejména z úředního záznamu o vysvětlení podaném Lubomírem S. Na základě těchto důkazů dospěl služební funkcionář po skutkové stránce k závěru, že žalobce se nezabýval shora uvedeným oznámením Lubomíra S. ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 283/1991 Sb., nařízení Ministerstva vnitra č. 88/1999, o inspekční činnosti, a čl. 15 nařízení Ministerstva vnitra č. 130/2001 (správně závazného pokynu policejního prezidenta č. 130/2001). Jinými slovy řečeno, služební funkcionář dospěl po skutkové stránce k závěru, že žalobce nepředal neprodleně věc týkající se oznámení Lubomíra S. k prověření příslušnému útvaru Ministerstva vnitra pro inspekční činnost, což žalobce nepopíral, proto nebylo nutné, aby se služební funkcionář v odůvodnění rozhodnutí podrobně zabýval obsahem jednotlivých provedených důkazů. Po právní stránce vyhodnotil služební funkcionář jednání žalobce jako porušení základních povinností policisty podle § 28 odst. 1 písm. a) služebního zákona s tím, že se tak dopustil kázeňského přestupku podle § 32 odst. 1 služebního zákona. Odvolací orgán se v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to v posledním odstavci na str. 3, podrobně zabýval odvolací námitkou žalobce týkající se formálních nedostatků rozhodnutí služebního funkcionáře ve smyslu § 124 služebního zákona.
*) Zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, je s účinností od 1. 1. 2007 zrušen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.