Vydání 12/2012

Finanční úřad v Hradci Králové (dále jen „správce daně“) dvěma rozhodnutími ze dne 24. 6. 2010 vyměřil žalobci na základě § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech odvody za porušení rozpočtové kázně. K vyměření došlo na základě kontroly použití peněžních prostředků poskytnutých žalobci v průběhu let 2005 až 2007 na projekt „“ (dále jen „Projekt“). V prvém případě zjistil správce daně porušení rozpočtové kázně v případě poskytnuté z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj (dále jen „prostředky ERDF“). byla poskytnuta na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“) ze dne 14. 12. 2005. Ve druhém případě shledal správce daně porušení rozpočtové kázně v případě prostředků poskytnutých z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (dále jen „SFDI“) na základě smluv uzavřených mezi žalobcem a SFDI. V obou případech správce daně shledal, že porušení rozpočtové kázně spočívá v netransparentním postupu v rámci zadávacího řízení na dodavatele stavebních prací Projektu, kdy žalobce počet zájemců o veřejnou zakázku omezil losováním, kterého se účastnili pouze jeho vlastní zaměstnanci.

Žalobce podal proti rozhodnutím správce daně odvolání, které žalovaný rozhodnutími ze dne 17. 1. 2011 zamítl.

Proti rozhodnutím žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové, který je rozsudky ze dne 14. 12. 2011, čj. 31 Af 33/2011-40 a čj. 31 Af 34/2011-40, zamítl. Dle názoru krajského soudu žalobce omezil počet zájemců netransparentním způsobem. Krajský soud uvedl, že zákon sice výslovně nestanoví jako podmínku transparentnosti losování přítomnost notáře nebo veřejnosti, avšak takto konkrétně právní norma být formulována ani nemůže. Zásada transparentnosti má zajistit, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, kontrolovatelným, čitelným a přehledným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o regulérnosti postupu zadavatele, a ten měl proto v projednávaném případě povinnost zabezpečit, aby průběh losování nevyvolával žádné pochybnosti a aby byl jasně kontrolovatelný. To mohl zajistit právě přítomností notáře nebo veřejnosti. Krajský soud dodal, že z judikatury správních soudů vyplývá, že v případě, kdy je losování prováděno pouze za účasti pracovníků zadavatele a jediným výstupem z tohoto losování je zápis sepsaný těmito pracovníky, nelze takové losování považovat za dostatečně transparentní. Krajský soud se neztotožnil s námitkami žalobce, dle kterých nedošlo k porušení povinností stanovených poskytovatelem, neboť rozhodnutí o poskytnutí bylo vydáno až poté, co měl žalobce povinnosti tímto rozhodnutím stanovené porušit. Dle krajského soudu není rozhodné, kdy se příjemce dopustil porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty. Skutečnost, že na podmínky stanovené rozhodnutím o poskytnutí přistoupil, je nepochybná, neboť titulem pro jeho čerpání bylo shora uvedené rozhodnutí MŽP. Pokud si byl vědom toho, že některé podmínky stanovené v rozhodnutí již nemůže splnit, pak měl možnost požádat o změnu nastavených podmínek tzv. změnovými rozhodnutími. Dle názoru krajského soudu nelze akceptovat praxi, na základě které jsou rozhodnutí nebo smlouvy o poskytování dotací připravené formuláře, které jsou často vydány nebo podepsány až po zahájení dotovaných prací, a ne vždy proto následně odpovídají reálné situaci. Jestliže zákon o rozpočtových pravidlech výslovně stanoví, že porušením rozpočtové kázně s příslušnými dopady je i porušení podmínek, za kterých byla poskytnuta (ať už stanovených právním předpisem, tak rozhodnutím nebo smlouvou), pak je nutno striktně vyžadovat dodržování takto stanovených podmínek.

Žalobce (stěžovatel) podal proti těmto rozsudkům kasační stížnosti. Stěžovatel poukázal na státem zavedenou praxi, dle které stát rozděluje finanční prostředky formou dotací až těsně před závěrem roku s tím, že jejich čerpání mělo být již v průběhu roku smluvně sjednáno a v zásadě realizováno. Stát prostřednictvím svých institucí udělí souhlas k realizování investičního záměru, čímž bez stanovení jakýchkoli bližších podmínek umožní vypsat výběrové řízení, uzavřít smlouvu, případně získat prostředky na předfinancování a teprve následně vydá rozhodnutí o přidělení dotačních prostředků, kterým stanoví podmínky, jež nelze objektivně splnit. Jakákoliv změna rozhodnutí o přidělení přitom není prakticky možná. Odmítnutí poté, co nastaly uvedené skutečnosti, je rovněž v zásadě nemožné, neboť již byly použity státní prostředky na předfinancování. V daném případě navíc v době vydání rozhodnutí MŽP o poskytnutí , respektive uzavření smluv s SFDI nebyly známy žádné skutečnosti, které by čerpání dotačních prostředků vylučovaly. Poskytovatel dotací měl k dispozici veškeré materiály související s výběrovým řízením a nevznášel k jeho průběhu žádné výhrady. Stěžovatel nemohl vědět, jak se bude vyvíjet názor na průběh tzv. „“ v rámci výběrového řízení. V letech 2005 a 2006 neexistovala k dané otázce konstantní českých soudů, ani Soudního dvora. Zásadní zlom přinesl až rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, čj. 1 Afs 45/2010-159, č. 2189/2011 Sb. NSS. Stěžovatel by dle svých slov musel mít „“, aby tento judikatorní vývoj mohl předpokládat.

Podle názoru stěžovatele by se kontrolní orgány měly především zabývat šetřením toho, zda poskytnuté finanční prostředky byly použity ke stanovenému účelu, ve stanoveném prostoru a čase a zda nedošlo jakýmkoli způsobem k diskriminaci možných uchazečů o veřejnou zakázku. Rovněž dle něj nemůže obstát názor, že u soukromých subjektů je nutno pečlivě střežit dodržování rozpočtové kázně, neboť v daném případě jde o státní podnik, kterému stát poskytl finanční prostředky, které chce pro formální důvody zpět, přestože společensky významné dílo bylo bez závad realizováno a slouží dodnes ke svému účelu.

Žalovaný uvedl, že zásada transparentnosti byla v zákoně o veřejných zakázkách zakotvena od prvopočátku a stěžovatel byl povinen této zásadě dostát. Žalovaný poukázal na § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, podle nějž se porušením rozpočtové kázně rozumí mimo jiné neoprávněné použití prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, resp. jejich výdej, jehož provedením došlo k porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty. Přistoupí-li proto příjemce na podmínky stanovené rozhodnutím o poskytnutí , které ukládají povinnost dodržet zákon o veřejných zakázkách, nezbývá než striktní plnění výše uvedeného vyžadovat. Dále žalovaný poukázal na § 2 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných zakázkách, dle kterého je právnická osoba zadávající zakázku na stavební práce, která je z více než 50 % financována veřejným zadavatelem, povinna provést řádné výběrové řízení. Uvedené platí tím spíše, že stěžovatel je státní podnik, který hospodaří s prostředky státního rozpočtu.

Nejvyšší správní soud kasační stížnosti zamítl.