Vydání 4/2007

Číslo: 4/2007 · Ročník: V

1111/2007

Rozhodnutí správního orgánu: nicotnost. Daňové řízení: doručování v případě konkursu

Ej 1/2007
Rozhodnutí správního orgánu: nicotnost
Daňové řízení: doručování v případě konkursu
k § 65 odst. 1 a § 76 odst. 2 soudního řádu správního
k § 14 odst. 1 písm. a) a § 14a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 94/1996 Sb., č. 12/1998 Sb. a č. 105/2000 Sb.*)
k § 17 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 29/2000 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. Nicotnost rozhodnutí správního orgánu (§ 65 odst. 1
in fine
, § 76 odst. 2 s. ř. s.) nemůže být způsobena tím, že správní orgán - ať již správně nebo nesprávně - označí na dodejce poštovní zásilky obsahující toto rozhodnutí osobu odlišnou od účastníka řízení.
II. Doručí-li finanční úřad rozhodnutí o převedení přeplatku na dani směřující vůči daňovému subjektu v konkursu správci konkursní podstaty, postupuje v souladu se zákonem.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2006, čj. 8 Afs 92/2005-56)
Prejudikatura:
ad II.
č. 714/2005 Sb. NSS; srov. též č. 713/2005 Sb. NSS.
Věc:
JUDr. Ivana S., správkyně konkursní podstaty úpadce – společnosti s ručením omezeným O., proti Finančnímu úřadu ve Valašském Meziříčí o přeplatek na dani, o kasačních stížnostech žalovaného.
Finanční úřad ve Valašském Meziříčí rozhodl dne 15. 9. 2003 o převedení přeplatků na dani z příjmů právnických osob a na dani z příjmů fyzických osob na úhradu nedoplatku daně z příjmů fyzických osob vůči společnosti s ručením omezeným O. Reklamaci, kterou podala žalobkyně jako správkyně konkursní podstaty daňového subjektu, finanční úřad zamítl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 5. 11. 2003. K žalobě proti těmto rozhodnutím podané posléze Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 5. 2005 prohlásil obě rozhodnutí za nicotná. Rozsudek krajského soudu napadl žalovaný kasační stížností.
Dále Finanční úřad ve Valašském Meziříčí rozhodl dne 20. 10. 2003 o převedení přeplatků na dani z přidané hodnoty na úhradu nedoplatku daně z příjmů fyzických osob vůči témuž daňovému subjektu. Reklamaci, kterou podala žalobkyně jako správkyně konkursní podstaty daňového subjektu, žalovaný zamítl žalobou napadeným dalším rozhodnutím ze dne 11. 11. 2003. K žalobě proti těmto rozhodnutím podané posléze Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 5. 2005 prohlásil i tato obě rozhodnutí za nicotná. Rozsudek krajského soudu napadl žalovaný kasační stížností.
V obou případech žalobkyně u krajského soudu namítala chybné označení účastníka řízení (příjemce rozhodnutí) a porušení § 14 odst. 1 písm. i) zákona o konkursu a vyrovnání, který zakazuje započtení na majetek patřící do konkursní podstaty. Z prvně uvedeného důvodu považovala rozhodnutí za nicotná.
Krajský soud dvěma rozsudky vyslovil k prvé námitce nicotnost všech shora uvedených rozhodnutí žalovaného.
Žalovaný finanční úřad (stěžovatel) napadl rozsudky krajského soudu kasačními stížnostmi, v nichž popíral, že by předmětná rozhodnutí byla nicotná proto, že v rozporu s § 32 odst. 1 písm. c) daňového řádu v nich chybí adresát, resp. účastník daňového řízení; rozhodnutí byla vydána v souladu s příslušnými ustanoveními daňového řádu i zákona o dani z přidané hodnoty tehdy účinného.
Nejvyšší správní soud spojil řízení o kasačních stížnostech proti shora jmenovaným rozsudkům krajského soudu ke společnému projednání a rozhodnutí, tyto rozsudky zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Krajský soud odůvodnil výroky napadených rozsudků tím, že žalovaný označil ve svých rozhodnutích jako příjemce rozhodnutí úpadce, tj. společnost s ručením omezeným O., zatímco na dodejkách uvedl žalobkyni (správkyni konkursní podstaty), jíž byla také rozhodnutí doručena. V tomto označení příjemce rozhodnutí krajský soud spatřuje neurčitost projevu vůle žalovaného, neboť není zřejmé, který subjekt považuje za účastníka daňového řízení. Z tohoto důvodu soud vyslovil nicotnost všech rozhodnutí.
Ze spisů plyne, že v rozhodnutích žalovaného je v jejich záhlaví označen jako příjemce úpadce společnost s ručením omezeným O., na dodejkách je označena žalobkyně.
Právní názor krajského soudu není správný.
Především je třeba se zabývat případy, kdy soud vysloví nicotnost správního aktu. Nicotnost (neexistenci) správního aktu způsobují jen takové vady řízení, které mají za následek, že již vůbec nelze o správním aktu hovořit. Půjde o případy výjimečné: může se jednat o vady spočívají v rozhodování absolutně nekompetentním orgánem, uložení povinnosti podle právního předpisu, který byl přede dnem rozhodnutí bez náhrady zrušen, rozhodnutí, z něhož nelze seznat, jak vlastně bylo rozhodnuto apod. I rozhodnutí vydané v daňovém řízení, při nedodržení náležitostí uvedených v § 32 d. ř. může být paaktem, tj. rozhodnutím nicotným, bude-li nedostatek, kterým trpí, tak závažný, že o rozhodnutí vůbec nelze hovořit.
Vadu, kterou krajský soud předmětným rozhodnutím vytkl a pro niž považoval vydaná rozhodnutí za paakty, nelze - i kdyby skutečně o vadu šlo - pokládat za důvod nicotnosti. Nesprávné dodání zásilky jinému subjektu, než účastníku řízení nemůže přirozeně způsobit, že se – jinak správné rozhodnutí – stává paaktem. To by například znamenalo, že by i nesprávné vyplnění dodejky či pochybení pošty při dodání bezvadného rozhodnutí způsobilo jeho neexistenci; takový důsledek by byl
absurdní
.
Případné nesprávné adresování či doručení je vadou procesu, vadou řízení. Řádné doručení rozhodnutí správního orgánu je totiž jednou z podmínek nabytí právní moci takového rozhodnutí. Kdyby rozhodnutí nebylo doručeno jeho adresátu, tj. účastníku uvedenému v předmětném rozhodnutí, ale jinému subjektu (tedy situace, kterou popisuje krajský soud), nenabývá formální právní moci, dokud vada není zhojena. To je sice vážný důsledek, ale nicotnost tu nenastává.
Nicméně ani o takovou situaci se v posuzovaném případě nejednalo.
Stěžovatel v kasačních stížnostech správně odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek publikovaný pod č. 714/2005 Sb. NSS, v němž se kasační soud zabýval otázkou určení příjemce rozhodnutí v daňovém řízení vedeném souběžně s řízením konkursním. Právní názor obsažený v citovaném rozsudku je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu a je také případný pro posuzovanou věc. Lze ostatně připojit také odkaz na rozhodnutí publikované pod č. 713/2005 Sb. NSS, kde byl vysloven názor obdobný.
V daňovém řízení lze ukládat povinnosti nebo přiznávat práva jen rozhodnutím [§ 32 odst. 1 písm. c) d. ř.]. Rozhodnutí je pro příjemce zásadně právně účinné jen, je-li mu řádným způsobem doručeno nebo sděleno. Odstavec druhý písmeno c) téhož ustanovení pak za základní náležitost takového rozhodnutí považuje přesné označení příjemce rozhodnutí.
To, kdo je takovýmto příjemcem rozhodnutí, je nutno vyvodit z prvého odstavce téhož ustanovení: je to daňový subjekt, kterému jsou daňovým rozhodnutím ukládána práva nebo povinnosti. Daňovým subjektem přitom i po prohlášení konkursu zůstává původní poplatník, v daném případě společnost s ručením omezeným O.
Podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání má prohlášení konkursu ten účinek, že oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce konkursní podstaty. Právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné. Písmeno d) téhož ustanovení stanoví, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci; jde-li o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20 odst. 1), může být řízení, s výjimkou řízení o výkon rozhodnutí, zahájeno jen za podmínek uvedených v § 23 a § 24 zákona o konkursu a vyrovnání.
Podle § 14a odst. 1 téhož zákona prohlášením konkursu přechází na správce oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty.
Účinky prohlášení konkursu uvedené v § 14 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání znamenají, že na správce konkursní podstaty přechází dispoziční oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty. V důsledku toho zajisté úpadce nepřestává být účastníkem hmotněprávních vztahů a na jeho místo nenastupuje správce konkursní podstaty; úpadce je i nadále např. věřitelem či dlužníkem pohledávek a vlastníkem majetku, nesmí s nimi však disponovat (u vlastnického práva mu zůstává tzv. holé vlastnictví -
nuda proprietas
).
Daňové řízení se podle § 40 odst. 11 d. ř. prohlášením konkursu nepřerušuje. Na hmotněprávním postavení úpadce se nic nemění potud, že i nadále zůstává daňovým dlužníkem. Proto správce daně vyměřuje daň jemu, a nikoliv správci konkursní podstaty. U daňového subjektu ovšem dochází k omezení jeho dispozičních oprávnění ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání. To se nutně promítne i procesně v daňovém řízení, do něhož vstupuje jako tzv. třetí osoba podle § 7 odst. 2 písm. e) d. ř. správce konkursní podstaty. Jako projev omezení dispoziční volnosti úpadce přechází na správce konkursní podstaty v souladu s § 14a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které mj. i podle daňových předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty. To platí jak pro výkon subjektivních práv a povinností hmotných, tak i procesních. Správce konkursní podstaty má proto v daňovém řízení stejná práva, jako měl úpadce. Jemu se také doručují rozhodnutí.
Za příjemce podle ustanovení § 17 odst. 2 d. ř. (v procesním významu) je považována osoba, jíž má být (rozhodnutí) doručováno. V dalších odstavcích ustanovení § 17 je posléze řešeno, komu mají být písemnosti fyzicky doručovány, aby jejich doručení bylo účinné. Ačkoli zákon o konkursu a vyrovnání ani daňový řád neřeší otázku doručování ve speciálním případě, že na daňový subjekt je prohlášen konkurs, z ustanovení § 17 odst. 7 až 10 d. ř. zřetelně vyplývá, že písemnosti v daňovém řízení se doručují vždy té osobě, která je za daňový subjekt v daňovém řízení oprávněna činit úkony (zástupce, opatrovník, daňový poradce apod.), přičemž podle odst. 11 téhož ustanovení doručení osobám uvedeným v odstavcích 7 až 10 platí jako doručení příjemci. Z rozsahu oprávnění správce konkursní podstaty stanovených v § 14a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání je proto zřejmé, že v souzeném případě je subjektem, jemuž měl žalovaný svá rozhodnutí doručit, žalobkyně.
*) S účinností od 1. 7. 2007 nahrazen zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.