Vydání 4/2006

Číslo: 4/2006 · Ročník: IV

827/2006

Rozhodnutí správního orgánu a nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost

Ej 18/2006
Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost. Správní řízení: řízení o rozkladu
k § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
k § 61 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)
k § 38 odst. 7 a odst. 8 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách*)
I. V řízení, na něž se vztahuje správní řád, je pojmově vyloučeno věcně rozhodovat o jednotlivých rozkladech (odvoláních) proti témuž rozhodnutí správního orgánu I. stupně odděleně.
II. Jestliže předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodl o rozkladech navrhovatele výmazu ochranné známky a majitele ochranné známky proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o výmazu ochranné známky z rejstříku ochranných známek samostatnými rozhodnutími, byť se stejnými spisovými značkami a se shodnými výroky, zatížil přezkumné (opravné) řízení procesní vadou, která způsobila nepřezkoumatelnost obou těchto rozhodnutí pro nesrozumitelnost.
III. V takovém případě soud zruší obě rozhodnutí o rozkladech z úřední povinnosti, a to i když žalobou bylo výslovně napadeno pouze rozhodnutí o rozkladu majitele ochranné známky.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2005, čj. 6 A 104/2001-69)
Prejudikatura:
ad III. srov. č. 359/2004 Sb. NSS.
Věc:
Akciová společnost A. proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za účasti společnosti s ručením omezeným U., o výmaz ochranné známky.
Rozhodnutím žalovaného (dále též "Úřad") ze dne 11. 12. 2000, sp. zn. O 73602, byla k návrhu společnosti s ručením omezeným U. (dále též "navrhovatel výmazu") z rejstříku ochranných známek vymazána slovní ochranná známka "NANUK", jejímž majitelem byl žalobce (resp. jeho právní předchůdce), s tím, že pro mražené ovocné zmrzliny výmaz působí od počátku platnosti ochranné známky.
Žalobce i navrhovatel výmazu podali proti tomuto rozhodnutí rozklad, kterým předseda Úřadu dne 16. 8. 2001 dvěma rozhodnutími, se stejnými sp. zn. O 73602 a se shodnými výroky, vyhověl a napadené rozhodnutí změnil tak, že ochranná známka "NANUK" se vymazává z rejstříku ochranných známek pro mražené ovocné zmrzliny a mražené dorty s účinky
ex tunc
, pro ostatní výrobky zůstává tato ochranná známka v platnosti.
Žalobce napadl rozhodnutí předsedy Úřadu o svém rozkladu žalobou u Vrchního soudu v Praze. Věc nebyla skončena do 31. 12. 2002, a v souladu s § 132 s. ř. s. ji tak převzal k dokončení Nejvyšší správní soud. Ten nejprve žalobu odmítl, ovšem usnesením zvláštního senátu ze dne 28. 6. 2005 byla vyslovena jeho příslušnost k rozhodování ve věci. Nejvyšší správní soud proto pokračoval v řízení o žalobě; po provedeném řízení rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Předmětem rozhodování v dané věci je oprávněnost částečného výmazu ochranné známky podle zákona č. 137/1995 Sb.
Nestanoví-li tento zákon jinak, platí podle jeho § 38 odst. 8 pro řízení o ochranných známkách správní řád, s výjimkou ustanovení o přerušení řízení, čestném prohlášení, lhůtách pro rozhodnutí a opatření proti nečinnosti.
Dle § 38 odst. 7 zákona č. 137/1995 Sb. lze proti rozhodnutí Úřadu podat rozklad ve lhůtě jednoho měsíce od doručení rozhodnutí. Ustanovení § 61 odst. 3 správního řádu pak stanoví, že ustanovení o odvolacím řízení se vztahují přiměřeně i na řízení o rozkladu.
V daném případě bylo před Úřadem, jakožto správním orgánem I. stupně, vedeno správní řízení se dvěma účastníky, navrhovatelem výmazu a majitelem ochranné známky (žalobcem). V rámci tohoto řízení Úřad autoritativně rozhodl (dne 11. 12. 2000, sp. zn. O 73602) o konkrétních právních poměrech těchto osob. Proti tomuto rozhodnutí podali oba účastníci řízení rozklad. I přesto, že o rozkladech bylo věcně vedeno jedno opravné řízení - oba rozklady a další k věci se vztahující písemnosti byly založeny ve stejném správním spisu (a tedy pod shodnou sp. zn.), správní orgán v souladu s § 56 ve spojení s § 61 odst. 3 správního řádu účastníky vzájemně vyrozuměl o obsahu podaných rozkladů a vyzval je, aby se k nim vyjádřili, oba rozklady byly posuzovány společně a ve vzájemných souvislostech, o čemž svědčí též protokoly o jednání rozkladové komise, z nichž vyplývá, že jednání o obou rozkladech bylo zahájeno dne 28. 5. 2001 v 9.00 hodin - vydal předseda Úřadu ke každému rozkladu samostatné rozhodnutí, byť se stejnými sp. zn. O 73602, se shodnými výroky a s v podstatné části shodnými odůvodněními.
Ve správním řízení, na něž se vztahuje správní řád, je však pojmově vyloučeno rozhodovat o rozkladech (odvoláních) proti témuž rozhodnutí správního orgánu I. stupně odděleně (když zákon č. 137/1995 Sb. žádnou odchylku nestanoví). Tento esenciální požadavek na formální stránku řízení o rozkladu vyplývá z principu právní jistoty účastníků právních vztahů, ale i ze základních pravidel správního řízení - ze zásady součinnosti a ze zásady hospodárnosti řízení. Každé správní rozhodnutí je projevem vůle vykonavatele veřejné správy v konkrétní věci, směřujícím vůči konkrétním osobám. Vydání samostatného rozhodnutí ke každému opravnému prostředku zvlášť je s uvedeným principem a zásadami v příkrém rozporu. Případná aplikace procesního postupu předsedy Úřadu na správní řízení s desítkami či stovkami účastníků (např. na řízení stavební) by vedla
prima facie
k absurdním závěrům.
I když po materiální stránce jsou obě rozhodnutí kompatibilní, a udržela si tak věcnou integritu, po stránce formální došlo k těžké vadě řízení, která způsobila nesrozumitelnost obou dotčených rozhodnutí předsedy Úřadu. O rozkladech proti témuž rozhodnutí správního orgánu I. stupně tedy mělo být rozhodnuto i formálně jedním rozhodnutím.
Z uvedených důvodů soud zrušil obě rozhodnutí o rozkladech, i když žalobou bylo napadeno pouze rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu žalobce. Vadou řízení zde totiž bylo právě formální rozčlenění či oddělení jednoho řízení o rozkladech do řízení dvou, respektive ukončení jednoho opravného řízení vydáním dvou samostatných rozhodnutí. Materiálně sice šlo pouze o jedno rozhodnutí (v širším smyslu), právě jedno rozhodnutí však mělo být vydáno také formálně. Navíc jedině zrušením obou rozhodnutí mohl soud předejít obtížně řešitelné situaci, která by zde mohla vzniknout. Jak při zrušení pouze napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost, tak při věcném přezkumu pouze napadeného rozhodnutí a jeho případném zrušení, by totiž byl původní právní stav "konzervován" ještě pravomocným rozhodnutím o rozkladu navrhovatele výmazu. Složitější situace by přitom nastala, kdyby soud se zrušením rozhodnutí o rozkladu žalobce současně zrušil i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. I z tohoto příkladu je zřejmá vadnost postupu předsedy Úřadu.
V daném případě tak ze správního spisu bez dalšího vyplynula procesní vada takového charakteru a závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Soud k ní proto přihlédl z úřední povinnosti (srov. č. 359/2004 Sb. NSS a č. 523/2005 Sb. NSS). Napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí o rozkladu navrhovatele výmazu jsou nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost, neboť byla závažným způsobem porušena jejich forma.
*)
Zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, byl s účinností od 1. 4. 2004 zrušen zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.