Vydání 11/2011

Číslo: 11/2011 · Ročník: IX

2411/2011

Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti

Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti
k § 56 a § 71 odst. 3 písm. c) správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Pokud žalovaný správní orgán ustanoví ve správním řízení znalce podle § 56 správního řádu z roku 2004 a uloží mu předložit písemný posudek v určité lhůtě, avšak znalec ve stanovené lhůtě posudek nepředloží a správní orgán jej k tomu nevyzve ani neučiní žádné kroky k získání posudku po dobu delší než 5 měsíců od uplynutí stanovené lhůty, je nečinný. Ustanovení § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu z roku 2004 totiž prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí pouze o dobu nutnou ke zpracování znaleckého posudku. Takovou dobou je pak zásadně rozuměna lhůta stanovená správním orgánem pro vypracování znaleckého posudku, případně správním orgánem prodloužená na řádnou a důvodnou žádost ustanoveného znalce.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2011, čj. 62 A 8/2010-74)
Věc:
Akciová společnost MARCO CASTINARO proti Energetickému regulačnímu úřadu, za účasti akciové společnosti ČEZ distribuce, o vydání rozhodnutí.
Společnost ČEZ Distribuce, a.s., (osoba zúčastněná na řízení) podala dne 11. 5. 2010 žalovanému podání, jímž se domáhala zahájení řízení o uložení povinnosti žalobci nad rámec licence podle § 12 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon).
Oznámením ze dne 25. 5. 2010 (doručeným následujícího dne do datové schránky žalobce a poštou advokátovi osoby na řízení zúčastněné) oznámil žalovaný žalobci i osobě zúčastněné na řízení zahájení správního řízení ve věci uložení povinnosti žalobci podle § 10 odst. 7 energetického zákona poskytnout specifikované energetické zařízení (trafostanici) pro distribuci elektřiny nad rámec licence osobě zúčastněné na řízení, která bude podle § 12 odst. 3 zmíněného zákona zajišťovat distribuci elektřiny v uvedené oblasti. Rozhodnutím z téhož dne vydal žalovaný předběžné opatření, kterým mj. uložil žalobci povinnost ode dne 1. 6. 2010 poskytnout specifikované energetické zařízení pro distribuci elektřiny nad rámec licence osobě zúčastněné na řízení. Dále nařídil na 1. 6. 2010 v budově trafostanice ústní jednání za účelem předání a převzetí energetického zařízení a uložil žalobci povinnost strpět ohledání zařízení, k němuž bude přizván znalec.
Usnesením ze dne 25. 5. 2010 ustanovil žalovaný podle § 56 správního řádu společnost ZNALEX, s. r. o., k podání písemného znaleckého posudku pro zjištění (měsíční) úhrady za poskytnutí předmětného energetického zařízení pro distribuci elektřiny podle § 10 odst. 7 a 8 energetického zákona ve lhůtě 30 dní ode dne doručení.
Žalobce požádal dne 27. 5. 2010 o odročení ústního jednání a podal rozklad (označený jako "
odvolání
") proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření.
Žalovaný následně nařídil na 10. 6. 2010 v budově trafostanice ústní jednání za účelem předání a převzetí energetického zařízení a usnesením uložil žalobci povinnost strpět ohledání zařízení, k němuž bude přizván znalec. Proti tomuto usnesení podal žalobce rozklad.
Podle protokolu se uskutečnilo dne 10. 6. 2010 ústní jednání, na něž se žádný zástupce žalobce nedostavil. Nicméně pracovník areálu žalobce trafostanici žalovanému zpřístupnil.
Rozhodnutím ze dne 21. 6. 2010 bylo zrušeno předběžné opatření vydané dne 25. 5. 2010. Následujícího dne (22. 6. 2010) žalovaný rozhodl o předběžném opatření ve věci uložení povinnosti poskytnout energetické zařízení pro distribuci elektřiny nad rámec licence znovu, a to tak, že žalobci ode dne 14. 7. 2010 uložil povinnost poskytnout specifikované energetické zařízení pro distribuci elektřiny nad rámec licence osobě zúčastněné na řízení. Oznámením z téhož dne nařídil žalovaný na 14. 7. 2010 v budově trafostanice ústní jednání za účelem předání a převzetí energetického zařízení.
Dne 9. 7. 2010 obdržel žalovaný omluvu žalobce z účasti na ústním jednání s odůvodněním, že bude čerpána řádná dovolená (jak statutárního orgánu, tak advokátky). Žalobce proto požádal o odročení jednání. Zároveň podal rozklad proti rozhodnutí o zrušení předběžného opatření i proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření.
Dne 14. 7. 2010 proběhlo ústní jednání, na něž se žalobce ani žádný jeho zástupce nedostavil. Rozhodnutím ze dne 6. 8. 2010 zrušil žalovaný svoje usnesení ze dne 25. 5. 2010, kterým byla žalobci uložena povinnost strpět ohledání trafostanice. Proti tomu podal žalobce rozklad.
Dne 7. 9. 2010 podal žalobce k předsedovi žalovaného podání nazvané "
Ochrana před nečinností dle § 80 SŘ - čj. 4463/2010-ERU
", kde poukazoval na průtahy v daném řízení, a žádal, aby předseda žalovaného učinil opatření proti nečinnosti a "
aby byla vydána rozhodnutí ve 30denní lhůtě ve všech řízeních vedených ERÚ
" proti žalobci.
Dne 18. 10. 2010 zamítl předseda žalovaného rozklady žalobce proti rozhodnutím ze dne 6. 8. 2010, 21. 6. 2010 a 22. 6. 2010.
Dne 30. 11. 2010 obdržel žalovaný znalecký posudek společnosti ZNALEX spolu s fakturou, z níž vyplynulo, že si znalec vyúčtoval 10 hodin práce.
Podáním ze dne 3. 12. 2010 vyzval žalovaný účastníky řízení k seznámení se s podklady rozhodnutí. Zároveň uvedl, že rozhodnutí bude vydáno do 10. 12. 2010. Dne 6. 12. 2010 nahlížel žalobce do spisu a dne 9. 12. 2010 obdržel žalovaný jeho vyjádření, v němž mj. uvádí, že od 1. 7. 2009 užívala osoba zúčastněná na řízení předmětnou trafostanici na základě nájemní smlouvy se společností K.O.N. Management, s. r. o. Žalovaný následně sdělil účastníkům, že s ohledem na zmíněné vyjádření žalobce nebude moci vydat rozhodnutí v avizovaném termínu. Dne 10. 12. 2010 vyzval žalovaný osobu zúčastněnou na řízení ke sdělení některých skutečností ve vztahu k existenci nájmu předmětné trafostanice. Usnesením ze dne 23. 12. 2010 vyzval žalovaný žalobce k předložení smlouvy (či smluv), kterou pronajal předmětnou trafostanici. Podáním ze dne 3. 1. 2011 pak žalovaný požádal svého předsedu o prodloužení lhůty pro rozhodnutí ve věci. Žalovaný dne 20. 12. 2010 obdržel vyjádření osoby zúčastněné na řízení, z něhož vyplynulo, že na základě tvrzení společnosti K.O.N. Management, že se na základě smlouvy o nájmu podniku stala dne 30. 6. 2009 nájemcem předmětných nemovitostí (mj. i trafostanice) a vstoupila do práv pronajímatele (žalobce), začala platit nájem na účet společnosti K.O.N. Management.
Dne 14. 1. 2011 obdržel žalovaný rozklad žalobce proti svému usnesení ze dne 23. 12. 2010, v němž žalobce namítal, že je na dovolené v Malajsii, a nemá tak požadovanou smlouvu k dispozici, navíc by ji stejně nebyl oprávněn bez souhlasu druhé smluvní strany poskytnout.
Přípisem ze dne 19. 1. 2011 informoval žalovaný společnost K.O.N. Management o probíhajícím řízení a sdělil jí, že má pochybnost, zda je účastníkem tohoto řízení, a proto ji bude ve smyslu § 28 odst. 1 správního řádu za účastníka považovat. Současně ji vyzval k seznámení se s podkladem rozhodnutí. Usnesením z téhož dne vyzval společnost K.O.N. Management k předložení smlouvy, na jejímž základě užívá trafostanici.
Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2011 prodloužil předseda žalovaného lhůtu pro vydání rozhodnutí žalovaného do 10. 2. 2011.
Dne 26. 10. 2010 podal žalobce ke Krajskému soudu v Brně žalobu. Navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci uložení povinnosti poskytnout energetické zařízení pro distribuci elektřiny a uložení povinnosti zajistit distribuci elektřiny nad rámec licence, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, a povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ustanovil ve správním řízení znalce za účelem stanovení úhrady za poskytnutí energetického zařízení. Teprve po zjištění úhrady bude moci vydat rozhodnutí ve věci. Podle § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu se ke lhůtě pro vydání rozhodnutí připočítává doba nutná ke zpracování znaleckého posudku. Ten v dané věci nebyl do doby podání žaloby zpracován. Doručen byl žalovanému až 30. 11. 2010. Následně žalovaný vyzval účastníky k seznámení se s podklady rozhodnutí.
Krajský soud v Brně rozhodl, že žalovaný je povinen vydat rozhodnutí ve věci do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
Z odůvodnění:
(...) Smyslem řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 s. ř. s. je posoudit, zda je správní orgán nečinný, a pro tento případ mu nařídit vydání rozhodnutí či osvědčení. Soudní řízení v tomto případě končí vydáním rozsudku, jímž se správnímu orgánu nařizuje vydat rozhodnutí či osvědčení ve stanovené lhůtě. Smysl řízení je však dosažen až po jeho ukončení, tj. samotným faktickým vydáním rozhodnutí či osvědčení. Soudní řízení má samozřejmě svůj význam pouze tehdy, pokud nečinnost správního orgánu trvá. Pomine-li nečinnost v průběhu soudního řízení (tj. správní orgán vydá rozhodnutí), soud žalobu zamítne podle § 81 odst. 3 s. ř. s., neboť vychází ze skutkového stavu, který zde je v den rozhodnutí soudu (§ 81 odst. 1 s. ř. s.).
Zdejší soud při jednání konaném dne 17. 2. 2011 zjistil, že žalovaný dosud v předmětném správním řízení rozhodnutí nevydal.
Při posuzování důvodnosti žaloby soud vycházel zejména z judikatury Nejvyššího správního soudu a příslušných ustanovení správního řádu.
V rozsudku ze dne 31. 3. 2010, čj. 7 Ans 3/2010-138, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že jedním z logických atributů požadavků na rozhodování orgánů veřejné moci v právním státě je rozhodování v přiměřeném čase, respektive rozhodování bez zbytečných průtahů. Kodifikaci tohoto obecného principu právního státu ostatně obsahuje nejenom současně platný správní řád (§ 6 odst. 1), ale též správní řády předchozí (srov. např. § 3 odst. 3 správního řádu z roku 1967); uvedené ostatně plyne ze samotného ústavně zakotveného principu právního státu.
Podle § 6 odst. 1 správního řádu vyřizuje správní orgán věci bez zbytečných průtahů. Ustanovení § 71 správního řádu pak stanoví lhůty pro vydání rozhodnutí. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu (odstavec 2 pak uvádí, co se rozumí vydáním rozhodnutí). Odstavec 3 stanoví, že "[p]
okud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba
a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,
b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny
".
V daném případě bylo správní řízení zahájeno dne 26. 5. 2010, kdy bylo doručeno oznámení o jeho zahájení žalobci a osobě na řízení zúčastněné. Do dnešního dne uplynulo téměř 9 měsíců a rozhodnutí stále nebylo vydáno. Aplikuje-li zdejší soud na dané řízení § 71 správního řádu, nemůže dospět k jinému závěru, než že je žaloba důvodná.
Soud přitom nezpochybňuje, že žalovaný ve správním řízení prováděl řadu úkonů, které na sebe takřka bezprostředně navazovaly (výzvy k ústnímu jednání či předložení listin nebo vysvětlení, konání ústních jednání, rozhodování o rozkladech), přičemž žalobce žalovanému neposkytoval téměř žádnou součinnost a naopak uplatňováním různých procesních institutů (omlouvání se z nařízených ústních jednání, podávání rozkladů) žalovanému provádění jednotlivých úkonů komplikoval či znemožňoval a délku řízení tak, bez ohledu na to, zda záměrně či nikoli, prodlužoval. Přestože tedy žalobce žalovanému provádění správního řízení obecně ztěžoval, a pro tuto aktivitu žalobce tak mohla být lhůta pro vydání rozhodnutí žalovaným oprávněně určitým způsobem překročena (nikoli však na devět měsíců, jak se stalo v dané věci), případně jeho předsedou prodloužena, nečinnost žalovaného shledává soud v úkonu, kterého se aktivity žalobce nijak nedotýkaly, a to v ustanovení znalce a vyžadování znaleckého posudku. Soud přitom nepovažuje v daném případě za nutné zabývat se tím, zda znaleckého posudku bylo třeba, či nikoli, neboť i kdyby pro rozhodnutí ve věci znaleckého posudku třeba bylo, a o dobu nutnou k jeho zpracování se tak lhůta pro vydání rozhodnutí podle § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu prodloužila (tedy v situaci pro žalovaného příznivější), má soud za to, že se žalovaný nečinnosti dopustil.
V daném případě byl znalec ustanoven dne 25. 5. 2010 (soud přitom nesouhlasí se žalobcem, že o této skutečnosti nebyl informován, neboť mu byla oznámena jak do datové schránky, tak poštou) a byla mu stanovena lhůta k vyhotovení znaleckého posudku 30 dní. Znalec však žalovanému ve stanovené lhůtě posudek nepředložil a ve spisu není ani žádné vysvětlení či omluva, proč tak neučinil. Znalecký posudek znalec předložil až 30. 11. 2010, tedy po více než pěti měsících po uplynutí stanovené lhůty. Z faktury přiložené ke znaleckému posudku přitom vyplynulo, že si znalec vyúčtoval odměnu za deset hodin práce. Z toho lze podle názoru soudu oprávněně dovozovat, že více než oněch deset hodin práce mu vypracování posudku (včetně opatření podkladů a jejich studia) nezabralo. Soud tedy považuje lhůtu třiceti dnů, kterou žalovaný znalci stanovil k předložení posudku, za zcela přiměřenou. Pokud pak žalovaný po uplynutí této lhůty znalce k předložení posudku nevyzval a bez jakékoli aktivity ke znalci vyčkával až do doby jeho předložení (tedy více než pět měsíců), nelze než ho považovat za nečinného. Na právě uvedené nemá žádný vliv ani § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu, neboť citované ustanovení prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí pouze o dobu "
nutnou ke zpracování
" znaleckého posudku. Takovou nutnou dobou je pak zásadně rozuměna lhůta stanovená správním orgánem pro vypracování znaleckého posudku, případně správním orgánem prodloužená na řádnou a důvodnou žádost ustanoveného znalce. V daném případě tedy nutnou dobou bylo právě 30 dní stanovených žalovaným znalci pro vyhotovení posudku v usnesení o jeho ustanovení. Jiná situace by byla, pokud by žalobce neposkytoval znalci potřebnou součinnost a znemožňoval mu přístup k předmětné trafostanici. Nic takového však ze spisu neplyne.
Na popsanou nečinnost žalovaného pak nemá žádný vliv ani skutečnost, že během této doby (tj. během období "
čekání na znalecký posudek
") uskutečňoval ve správním řízení další úkony, ani to, že neprodleně po obdržení znaleckého posudku vyzval účastníky správního řízení k seznámení s podklady rozhodnutí. Žalovaný totiž za stěžejní podklad pro vydání rozhodnutí považoval právě znalecký posudek (to podle soudu plyne ze skutečnosti, že ihned po jeho obdržení účastníkům sdělil, že byl shromážděn podklad pro rozhodnutí). Pokud pak žalovaný dopustil, aby tento stěžejní podklad rozhodnutí byl získáván déle než půl roku, byl to on, kdo svojí nečinností nepřípustně prodloužil délku daného správního řízení, která se v důsledku toho promítá i do současného stavu. Nečinnost žalovaného při vydání rozhodnutí tedy trvá stále.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.