Vydání 12/2011

Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy byl vydán souhlas ve smyslu § 10 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 1 zákona č. 160/1992 Sb. s věcným a personálním vybavením, s druhem a rozsahem zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení žalobkyně v rozsahu § 5 odst. 1 písm. a) až e), g) až i), odst. 4 a 5 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.^*) Současně nebyl vydán souhlas v rozsahu § 5 odst. 1 písm. f), odst. 2 a 3 téže vyhlášky.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 10. 2007 odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se zaměřil na ty výkony zdravotní péče poskytované žalobkyní jako porodní asistentkou, k nimž nebyl správním orgánem I. stupně udělen souhlas, tedy zejména přípravu rodiček k porodu a péči o ně ve všech dobách porodních, vedení fyziologických porodů včetně případného nástřihu hráze a v neodkladných případech v poloze koncem pánevním, poskytování ošetřovatelské péče fyziologickým novorozencům a jejich první ošetření včetně případného zahájení okamžité resuscitace, jakož i asistence při komplikovaném porodu a gynekologických výkonech či instrumentace na operačním sále při porodu císařským řezem pod přímým vedením lékaře specialisty. Žalovaný se ztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně, že žalobkyně není schopna zajistit neodkladnou péči, neboť její zdravotnické zařízení nedisponuje odpovídajícím věcným a personálním vybavením pro diagnostiku a řešení náhlých komplikací a urgentních stavů. Konstatoval též nedostatek personálního a věcného vybavení zejména pro případ patologického porodu a s ním spojených komplikací, které jsou v krajním případě způsobilé ohrozit na životě či zdraví rodičku nebo její dítě.

Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou u Městského soudu v Praze. Namítala, že správní orgány při vymezení rozsahu zdravotnických výkonů, k nimž nebyl vydán souhlas, vycházely z odborných vyjádření a posudků, které však pracují se situacemi, které by mohly nastat toliko v nejhorším případě. Argumentovala, že v případě akutního porodu je porod povinen provést kterýkoliv lékař, který rovněž nebude mít k dispozici operační sál ani potřebné přístroje a nástroje, jakož i porodní asistentka, která nedisponuje příslušným souhlasem, a dokonce i laik. Zejména pak poukazovala na specifickou povahu svého zdravotnického zařízení, přičemž zdůraznila, že neposkytuje péči při porodu ve své provozovně, ale v místě, kde se rodička rozhodne přivést dítě na svět, obvykle u rodičky doma.

Městský soud usnesením ze dne 31. 1. 2011, čj. 5 Ca 378/2007-47, žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) téhož zákona. V odůvodnění poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, čj. 3 Ads 144/2009-103, jímž byla v obdobné věci odmítnuta žaloba proti rozhodnutí, kterým nebyl vydán souhlas orgánu příslušného k registraci s personálním a věcným vybavením, s druhem a rozsahem zdravotní péče poskytované nestátním zařízením podle § 10 odst. 3 písm. b) zákona č. 160/1992 Sb. Vycházeje z tohoto rozsudku dospěl k závěru, že žalobu není možno věcně projednat, neboť napadené rozhodnutí je aktem, který je vyloučen ze soudního přezkoumání. Konstatoval, že ačkoliv rozhodnutí o souhlasu jako jedna z povinných příloh žádosti o registraci nestátního zdravotnického zařízení ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 160/1992 Sb., popř. změnu registrace ve smyslu § 12 odst. 2 téhož zákona je sice nepochybně rozhodnutím ve smyslu formálním (je vydáváno k žádosti účastníka ve správním řízení a obsahuje výrok, odůvodnění a poučení), nejedná se však o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., tedy o úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti účastníka. V případě rozhodnutí o souhlasu, které podmiňuje obsah následně vydávaného rozhodnutí o registraci (popř. o změně či zrušení registrace), se jedná o tzv. subsumovaný správní akt, který může být přezkoumán podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v řízení o žalobě proti finálnímu rozhodnutí (zde rozhodnutí o změně registrace).

Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, v níž namítala, že nežádala o souhlas s personálním a věcným vybavením, nýbrž toliko o změnu registrace z důvodu změny sídla zdravotnického zařízení. Vyjádřila své přesvědčení, že o souhlas s personálním a věcným vybavením vůbec žádat nemusela, neboť tento souhlas již měla na základě dřívějšího rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha 5 o registraci nestátního zdravotnického zařízení ze dne 21. 11. 1996. Již dříve o změnu sídla žádala žádostí ze dne 6. 12. 2000, přičemž tato změna byla povolena rozhodnutím Úřadu městské části Praha 5 ze dne 11. 12. 2000. Podle jejího názoru mělo být obdobně postupováno i v tomto případě, kdy podala žádost ze dne 3. 1. 2007 o změnu registrace pouze z důvodu změny adresy sídla zdravotnického zařízení. Zdůraznila, že při podání žádosti jí byla ze strany správního orgánu I. stupně účelově předložena k vyplnění též žádost o souhlas s personálním a věcným vybavením, čímž došlo ke vmanévrování stěžovatelky do současné situace.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že v případech jako je tento, kdy dochází ke změně místa provozování nestátního zdravotnického zařízení, je nutno opětovně posoudit, zda nové místo provozování splňuje podmínky věcného a technického vybavení pro požadovaný druh péče. V takovém případě jsou podmínky pro následné rozhodnutí o registraci prakticky obdobné jako v případě žádosti o vydání nové registrace. Uzavřel, že to ovšem nic nemění na správnosti závěru, že stěžovatelka napadla kasační stížností rozhodnutí, které je svou povahou předběžné a, byť vydávané v samostatném správním řízení, svou povahou vyloučené ze soudního přezkumu.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobkyně zamítl.