Vydání 9/2007

Číslo: 9/2007 · Ročník: V

1291/2007

Řízení před soudem: předběžné opatření; ochrana před nezákonným zásahem

Ejk 430/2007
Řízení před soudem: předběžné opatření; ochrana před nezákonným zásahem
k § 38 odst. 1 a § 86 soudního řádu správního
Hrozící vážnou újmou ve smyslu § 38 odst. 1 s. ř. s. nemůže být skutečnost, že ještě před vydáním meritorního rozhodnutí v řízení o ochraně před nezákonným zásahem dle § 82 s. ř. s. správní orgán může sám ukončit jednání, které navrhovatel považuje za nezákonný zásah, a žaloba poté již nebude moci být projednána (§ 86 s. ř. s.).
(Podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28. 7. 2006, čj. 59 Ca 87/2006-14)
Prejudikatura:
srov. č. 910/2006 Sb. NSS.
Věc:
Společnost s ručením omezeným E. proti Finančnímu úřadu v Liberci o ochranu před nezákonným zásahem.
Žalobce podal u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v provádění daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2002 a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen až prosinec 2002 žalovaným v rozporu se zákonem. Současně žalobce požádal o vydání předběžného opatření dle § 38 s. ř. s., kterým by soud uložil žalovanému povinnost zdržet se do vydání rozhodnutí ve věci samé dalších úkonů v daňové kontrole. Žalobce uvedl, že pokračováním postupu žalovaného může dojít k ukončení daňové kontroly. To by znamenalo závažný důsledek, neboť po ukončení kontroly již nebude možné ve smyslu § 86 s. ř. s. projednat žalobní návrh. Zanikla by tak jednou provždy možnost bránit se proti nezákonnému zásahu správního orgánu u soudu. Uvedený důsledek považuje žalobce za vážnou hrozící újmu.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, návrh na vydání předběžného opatření zamítl.
Z odůvodnění:
Účelem předběžného opatření je odvrátit žalobcem tvrzenou hrozící vážnou újmu, která vyplývá z předmětu řízení. Podmínkou pro vydání předběžného opatření dle § 38 s. ř. s. je tedy především existence vážné újmy na straně navrhovatele, či její hrozby. V daném případě žalobce dovozoval hrozbu závažné újmy ze skutečnosti, že v případě ukončení daňové kontroly bude ukončen i nezákonný zásah a nebude možno se již proti němu bránit žalobou u soudu. K této námitce soud odkazuje na podstatu ochrany proti nezákonnému zásahu, tj. právě ukončit nezákonný zásah. Tento institut rozšiřuje možnosti obrany osob, které jsou vystaveny z různých důvodů působení správních orgánů, o kterém jsou přesvědčeni, že je nemají či nemusí snášet, přičemž úkony správního orgánu nejsou rozhodnutím, a nelze se proti nim tedy bránit žalobou dle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Daňová kontrola je součástí daňového řízení, v naprosté většině případů je po jejím ukončení vydáno rozhodnutí, které daňový subjekt může napadnout odvoláním, proti případnému negativnímu rozhodnutí odvolacího orgánu se může bránit žalobou dle § 65 s. ř. s., kde může namítnout veškerá porušení svých práv v předchozím řízení.
Účelem poskytnutí ochrany formou žaloby proti daňové kontrole jakožto nezákonnému zásahu je možnost obrany proti postupu správce daně, který by v rámci nezákonné daňové kontroly nepřípustným způsobem omezoval práva daňového subjektu, přičemž by takové jednání mohlo trvat delší časové období. V takové situaci daňový subjekt nemá po vyčerpání námitek proti postupu správce daně žádné jiné prostředky, jak se bránit a domoci se ukončení nezákonného stavu. Prvotním motivem žalobce v řízení o ochraně před nezákonným zásahem je právě ukončení nezákonného stavu. Shledá-li soud žalobu důvodnou, pak dle § 87 odst. 1 s. ř. s. zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Pokud je daňová kontrola správcem daně ukončena, pak již není možno rozsudek dle § 87 odst. 1 s. ř. s. vydat, neboť již netrvá jednání, které by soud zakázal. Z tohoto logického důvodu ustanovení § 86 s. ř. s. ukládá soudu v takovém případě řízení zastavit (podmínky pro zastavení řízení dle § 86 s. ř. s. nejsou splněny, trvají-li důsledky nezákonného zásahu či hrozí-li jeho opakování).
Pokud žalobce uvedl, že hrozbu závažné újmy shledává ve skutečnosti, že daňová kontrola bude ukončena ještě před věcným projednáním žaloby proti nezákonnému zásahu, spatřuje tedy újmu v tom, že zásah či jeho důsledky již nemusí trvat. Hrozící vážnou újmou ve smyslu § 38 odst. 1 s. ř. s. však nemůže být skutečnost, že ještě před vydáním meritorního rozhodnutí v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správní orgán může sám ukončit jednání, které navrhovatel považuje za nezákonný zásah, a žaloba poté již nebude moci být projednána. Takovýto výklad by odporoval smyslu ochrany před nezákonným zásahem, tj. zajistit ukončení tohoto stavu.
Žalobce ve svém návrhu nespecifikoval žádné další skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu vážné újmy do doby, nežli soud rozhodne ve věci samé. Soud konstatuje, že k posouzení splnění podmínky hrozící závažné újmy je žalobce povinen soudu poskytnout tvrzení, ze kterých je možno dovodit, jaké konkrétní následky mu v důsledku postupu žalovaného hrozí, a proč právě tyto následky se u něho projeví jako závažná újma. Vzhledem k tomu, že se jedná o subjektivní skutečnosti, které jsou u každé posuzované věci odlišné, též dopad objektivně stejné skutečnosti může být do právní sféry různých daňových subjektů jiný, je poskytnutí podrobného tvrzení ze strany žalobce nezbytnou podmínkou pro řádné posouzení důvodnosti jeho návrhu soudem. Soud pro úplnost podotýká, že v řízení o vydání předběžného opatření není navrhovatel povinen svá tvrzení vždy beze zbytku prokázat a podložit důkazy, vzhledem k předběžné povaze řízení soud považuje za dostatečné, že poskytnutá tvrzení odpovídají okolnostem případu a zjištěnému skutečnému stavu věci.
Pojem „závažná újma“ ve smyslu § 38 s. ř. s. je neurčitým právním pojmem a není možno jednoznačně stanovit, co vždy závažnou újmou je, a co naopak nemůže být. Přesto lze poměrně spolehlivě alespoň obecně konstatovat, že se vždy musí jednat o velmi vážný zásah do práv a povinností účastníka, jehož důsledky jsou pro něho natolik závažné a způsobilé trvale porušit jeho zájmy, že je v rozporu s právními normami či dobrými mravy, aby jej snášel. Podobně definoval vážnou újmu i Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 24. 5. 2006, čj. Na 112/2006-37 (publikováno pod č. 910/2006 Sb. NSS):
„Vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě, že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správní orgánu – představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených.“
Ve věci není pochyb o tom, že probíhající daňová kontrola může pro žalobce znamenat vynakládání určitých finančních prostředků či časové nebo jiné omezení. Pouze tento předpoklad bez dalšího upřesnění však nesvědčí o hrozbě újmy takové intenzity, která je popsána v předchozím odstavci. Pro úplnost soud podotýká, že obecně nezpochybňuje možnost vydání předběžného opatření v řízení dle § 82 s. ř. s., je však nutno si uvědomit, že se jedná o krajní opatření, k němuž musí být splněny podmínky, tj. existence konkrétních úkonů správce daně vůči daňovému subjektu, které navrhovatel soudu řádně specifikuje, včetně popisu důsledků, které pro něho znamenají či mohou znamenat.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.