Vydání 12/2007

Podle § 15 odst. 1 zákona o ochranných známkách platí, že ochranná známka může být nezávisle na převodu podniku převedena, a to pro všechny výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo jen pro některé z nich. Převod ochranné známky musí být učiněn písemnou smlouvou. Dle odstavce čtvrtého téhož ustanovení se tato norma přiměřeně použije rovněž pro převod či přechod přihlášky.

Co se týče právního podkladu návrhu na změnu účastníka v řízení na straně žalobce před městským soudem, opřela jej stěžovatelka o § 107a o. s. ř., a to zejména jeho prvé dva odstavce: K aplikaci tohoto ustanovení ve správním soudnictví se již vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 8. 11. 2006, čj. 2 Afs 120/2006-75^*), kde jej interpretoval následujícím způsobem: ""

Ze stěžovatelkou předložené postupní listiny z 16. 11. 2004 jednoznačně vyplývá, že smlouva o převodu ochranné známky byla mezi stěžovatelkou a akciovou společností K. uzavřena platně, v souladu s požadavky zákona o ochranných známkách. Z textu této listiny je dále zřejmé, že předmětem převodu byla ochranná známka , zapsaná v rejstříku ochranných známek pod číslem zápisu 265834, přičemž z důvodu prevence případných nejasností či sporů je zde ochranná známka graficky vyobrazena. Toto vyobrazení se shoduje se zápisem č. 265834 v rejstříku ochranných známek vedeném žalovaným. Z uvedeného tedy vyplývá, že byla převedena ochranná známka zapsaná pro dva druhy výrobků, a to těstoviny a led na osvěžení, a z ničeho nelze dovodit, že by byla předmětným právním úkonem (smlouvou mezi stěžovatelkou a akciovou společností K. o převodu ochranné známky) či jakýmkoli jiným způsobem převedena i jiná práva; míněno ta, v jejichž rozsahu byla přihláška stěžovatelky zamítnuta. Stěžovatelka nadto ani nijak nepopírá, že byla převedena pouze zaregistrovaná ochranná známka, a v kasační stížnosti sama na tento fakt také poukazuje. Při jakékoli zmínce o označení hovoří vždy o ochranné známce a uvádí i číslo jejího zápisu v rejstříku ochranných známek, čímž zcela jednoznačně vymezuje předmět dotčené smlouvy o převodu ochranné známky. Pokud byl ve smlouvě tímto způsobem přesně vymezen její předmět, je třeba z tohoto určení (provedeného samotnými stranami smlouvy) striktně vycházet a posuzovat věc tak, že byla převedena práva z ochranné známky, nikoli práva z ochranné známky a zároveň práva z nezapsaného označení.

Zákon o ochranných známkách přitom umožňuje i takový postup, kdy jsou převedena všechna práva týkající se přihlášky ochranné známky, a to v již zmíněném § 15 odst. 4. V tomto případě je však na danou situaci příhodné aplikovat § 15 odst. 1, který naopak počítá s tím, že lze převést vlastnictví k ochranné známce zaregistrované pouze pro určitý druh zboží nebo služeb. Odst. 4 citovaného ustanovení by byl aplikovatelný v jiném procesním stadiu projednávané věci, a to pokud by k převodu práv k označení, k nimž byla podána přihláška ochranné známky, došlo po podání této přihlášky, ale ještě před zápisem ochranné známky do rejstříku, resp. před nabytím právní moci rozhodnutí o zápisu ochranné známky do rejstříku. Za situace, kdy žalovaný přihlášku částečně zamítl dne 2. 9. 2003, předseda žalovaného dne 18. 8. 2004 rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil a ochranná známka byla teprve poté převedena (což vyplývá z postupní listiny z 16. 11. 2004), je třeba dovodit možnost převodu samotné ochranné známky pouze v omezeném rozsahu, jak je uvedeno výše. Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že soud nesprávně dovodil jakési štěpení vlastnického práva ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o ochranných známkách, nelze jí přisvědčit. Z napadeného usnesení je patrné, že úvaha městského soudu nesměřovala do štěpení práv vlastníka z jeho ochranné známky dle § 8 odst. 1. Městský soud toliko dovodil vzájemnou oddělitelnost a samostatnost předmětu ochranné známky, tedy individualizovaných výrobků a služeb, pro které je ochranná známka zapsána. Takovéto odlišení rozsahu ochranné známky připouští sám zákon o ochranných známkách, a to i v rámci zaregistrované ochranné známky, když v žádném svém ustanovení nestanoví, že by jednotlivé dílčí předměty (ať už konkrétně k ochranné známce, či obecně k označení) nemohly mít zvláštní a nezávislý právní režim.

Stěžovatelka tak dle názoru Nejvyššího správního soudu zaměňuje obsah práv z ochranné známky a jejich rozsah (předmět těchto práv). Je jí třeba dát za pravdu, že ohledně zapsané ochranné známky nepochybně platí § 8, § 9, § 17 i § 20 zákona o ochranných známkách, hovořící mimo jiné o možnosti výhradního užívání ochranné známky a možnosti domáhat se, aby se ostatní zdrželi zde uvedeného chování. Toto však platí pouze pro zapsanou ochrannou známku, nikoli pro označení v rozsahu uvedeném v přihlášce ochranné známky, které v konkrétním případě bylo mnohem širší a mimo práv v současné době již chráněných ochrannou známkou (pro těstoviny a led na osvěžení) se dotýkalo i práv, která takto chráněna nejsou, neboť přihláška ochranné známky byla v této části zamítnuta. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že je třeba od sebe odlišovat práva z nezapsaného označení a práva vyplývající z vlastnictví ochranné známky k danému označení.

Jak zmiňuje i sama stěžovatelka, dle § 20 odst. 1 zákona o ochranných známkách vzniká přihlašovateli k datu podání přihlášky ochranné známky u žalovaného právo přednosti před každou osobou, která později podá přihlášku shodné nebo podobné ochranné známky pro shodné nebo podobné výrobky či služby. To znamená, že po podání přihlášky přihlašovateli vznikají určitá práva a podle § 15 odst. 4 téhož právního předpisu tato práva mohou být převedena na jiný subjekt. Na druhou stranu z toho ovšem také vyplývá, že při převodu zaregistrované ochranné známky k určitému výrobku či službě nejsou automaticky převáděna veškerá práva související s užíváním této ochranné známky ve vztahu k té části přihlášky ochranné známky, ve které byla přihláška žalovaným zamítnuta. Na projednávanou věc lze uvedenou obecnou právní úvahu aplikovat tak, že pokud stěžovatelka převedla pouze práva vztahující se k již zaregistrované ochranné známce (tj. v rozsahu pro těstoviny a led na osvěžení) a ve smlouvě neoznačila žádný další předmět převodu, pak ze žádného ustanovení zákona o ochranných známkách nevyplývá, že práva související jak s podáním přihlášky k ostatním druhům výrobků, tak i s následně podanou žalobou v dané věci přešla též. Pokud by soud vyhověl žalobě a zrušil rozhodnutí žalovaného (a ochranná známka by byla následně zaregistrována i na ostatní druhy výrobků dle přihlášky), na věci by to nic nezměnilo v tom smyslu, že stěžovatelka by musela tyto zaregistrované známky převést novou smlouvou. Žaloba podaná k městskému soudu totiž směřuje proti rozhodnutí o částečném zamítnutí přihlášky ochranné známky a v meritorním konečném rozhodnutí městského soudu v projednávané věci bude jako aktivně legitimovaný účastník řízení označena stěžovatelka v případě zamítnutí žaloby i v případě zrušení rozhodnutí žalovaného. Výrok tohoto rozhodnutí však Nejvyššímu správnímu soudu v tomto řízení nepřísluší předjímat.

Lze tedy uzavřít, že městský soud by mohl návrhu stěžovatelky na změnu účastníka v řízení dle § 107a o. s. ř. vyhovět, jestliže by v řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že práva k označení v rozsahu zamítnuté části přihlášky ochranné známky přešla na akciovou společnost K. V řízení se tak ovšem nestalo, stěžovatelka pouze předkládala svůj právní názor odlišný od stanoviska žalovaného. Za daného procesního stavu řízení, s přihlédnutím k obsahu smlouvy o převodu ochranné známky (který soudy dovodily z obsahu předložené postupní listiny ke smlouvě se vztahující a na ni výslovně odkazující) a ve světle výše uvedeného právního názoru vysloveného již dříve Nejvyšším správním soudem, nelze ve věci rozhodnout jinak než přisvědčit právnímu názoru městského soudu a žalovaného, že jediným aktivně legitimovaným subjektem k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného o částečném zamítnutí přihlášky ochranné známky je stěžovatelka jakožto přihlašovatel.