Vydání 4/2006

Číslo: 4/2006 · Ročník: IV

810/2006

Řízení před soudem a nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost

Ej 12/2006
Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost
k § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
Pokud soud ve výroku rozsudku vyslovil zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, ale současně mu uložil další povinnosti týkající se jeho procesního postupu, a začlenil tak do výroku i část odůvodnění svého rozhodnutí, pak je rozsudek sám v důsledku spojení výroku a odůvodnění matoucí a nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2005, čj. 1 As 4/2005-34)
Věc:
Petr D. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.
Magistrát města Ústí nad Labem dne 17. 5. 2004 uložil žalobci pokutu ve výši 250 000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 83 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen "zákon č. 56/2001 Sb."). Žalovaný dne 19. 8. 2004 toto rozhodnutí potvrdil.
Rozsudkem ze dne 27. 9. 2004 Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí žalovaného zrušil. Vzhledem k obsahu žaloby, v níž žalobce namítal zejména nepřiměřenost pokuty, byl soud nucen zabývat se důvody, které žalovaného vedly k uložení pokuty právě v dané výši. Protože však odůvodnění rozhodnutí takové úvahy neobsahovalo, důvody tam uvedené nedávají ani jasný obraz o závažnosti postihovaného skutku v důsledku způsobu jeho spáchání. Rovněž tak žalovaný nehodnotil ani společenskou nebezpečnost počínání žalobce. Ve výroku rozsudku soud rovněž uvedl, že "
Při určování sankce žalobci za předmětný správní delikt, ohledně jehož spáchání jinak není žádných pochybností, budiž zejména podrobně zkoumáno, zohledněno a odůvodněno, zda žalobce svým konáním způsobil škodu či nikoliv, zda konal sám či v organizované skupině, zda předmět skutku byl získán trestnou činností či nikoliv, zda šlo o ojedinělý skutek či jejich víceprvkovou množinu s charakterem podnikatelské činnosti a zda ke spáchání postihovaného deliktu došlo ze zištných či jen jiných méně závažných důvodů; výše uložené sankce pak budiž odůvodněně vztažena též k důkladně prozkoumaným majetkovým poměrům žalobce
".
Žalovaný se dne 22. 12. 2004 domáhal kasační stížností zrušení shora uvedeného rozsudku. Poukázal zejména na to, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným za nezvratně dokázaný správní delikt. Uvedl, že zákon č. 56/2001 Sb. je speciálním zákonem a podle jeho § 85 se v řízení jím upraveném postupuje podle správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Správní orgán tedy není vázán ustanovením § 12 odst. 1 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Hlavním kritériem pro uložení sankce v tomto případě byla závažnost spáchaného správního deliktu, sám zákon stanoví horní hranici sankce výší 5 000 000 Kč. Žalovaný dodal, že se v daném případě nejednalo o nedbalostní delikt, čehož důkazem je opatření dvou identických vozidel za účelem uvedení jednoho z nich do provozu na pozemních komunikacích, ač bylo již trvale vyřazeno z registru vozidel. Rovněž povaha jednání byla vedena snahou zastřít tento stav a uvést tím úřední orgán v omyl. Následkem správního deliktu bylo porušení a ohrožení zájmu společnosti, které sám zákonodárce hodnotí jako velmi nebezpečné už tím, že bylo zprovozněno vozidlo, které nesmělo být uvedeno do provozu na pozemních komunikacích a mohlo ohrožovat bezpečnost silničního provozu. Stěžovatel rovněž zvažoval majetkové poměry žalobce, které zjevně překračovaly výši stanovené sankce. Odůvodnění výše stanovené sankce vycházelo ze zjištěného stavu věci, z přiloženého daňového přiznání a údajů, které uvedl sám žalobce.
Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Vychází-li soud z elementárních zásad, vztahujících se k formálním náležitostem rozsudku, pak je zřejmé, že tento musí obsahovat záhlaví, srozumitelný a jednoznačný výrok, odůvodnění takového výroku a poučení o opravných prostředcích. Napadený rozsudek však takové základní znaky postrádá.
Ve shodě s § 78 s. ř. s. totiž soud může buď rozsudkem napadené rozhodnutí zrušit, je-li žaloba důvodná, nebo žalobu zamítnout, není-li důvodná. Tento závěr pak uvede právě do výroku rozhodnutí. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. Třetím možným způsobem je tedy moderace, kdy soud může ve výroku vyslovit upuštění od trestu nebo jej snížit.
V daném případě však soud nejenže ve výroku vyslovil zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, ale současně mu uložil další povinnosti, týkající se jeho procesního postupu. Do výroku rozsudku tak soud začlenil i díl odůvodnění svého rozhodnutí. Takový postup je však nepřípustný a rozsudek sám se stal v důsledku spojení výroku a odůvodnění matoucím a nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud
obiter dictum
poznamenává, že žalobce ve své žalobě nezpochybňoval samotné spáchání správního deliktu, ale výši pokuty, která mu byla za tento delikt žalovaným uložena. Uváděl důvody, pro které se domníval, že by měla být pokuta nižší, a soudu navrhoval důkazy, jimiž by toto své tvrzení prokázal. Soud měl tedy postupovat v daném případě ve shodě s § 78 odst. 2 s. ř. s., neboť takové rozhodnutí lze učinit na základě skutkového stavu, z něhož správní orgán vycházel. Ten totiž vycházel z nepochybně prokázané skutečnosti, že se žalobce dopustil správního deliktu pozměnění identifikačního údaje na konstrukci silničního vozidla dle § 83 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb. (sám žalobce jej i při výslechu na policii doznal), pokutu za tento správní delikt uložil ve spodní hranici zákonné sazby a ve své úvaze uvedl důvody, v nichž spatřuje závažnost a nebezpečnost takového deliktu, zohlednil dosavadní bezúhonnost žalobce i jeho majetkové poměry. Měl-li soud pochybnosti o přiměřenosti výše uložené pokuty (jak je zřejmé z části výroku jeho rozsudku), měl povinnost postupovat dle § 78 odst. 2 s. ř. s., neboť sám žalobce ve shodě s § 65 odst. 3 s. ř. s. v žalobě takový postup navrhl.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.