Vydání 5/2005

Číslo: 5/2005 · Ročník: III

536/2005

Řízení před soudem a kompetenční výluka

Ej 73/2005
Řízení před soudem: kompetenční výluka
k § 80 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
k § 46 odst. 1 písm. d) a § 70 písm. b) soudního řádu správního
Rozhodnutí České inspekce životního prostředí o omezení manipulace s výškou hladiny vodního díla (§ 80 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) jen pozastavuje provádění platného rozhodnutí vodoprávního úřadu, a to pouze do doby, než vodoprávní úřad o věci samé rozhodne. Takové pozastavující rozhodnutí je rozhodnutím předběžné povahy, které je ze soudního přezkumu vyloučeno [§ 46 odst. 1 písm. d) a § 70 písm. b) s. ř. s.]. Právo žalobce na soudní ochranu je dostatečně zajištěno tím, že je garantován soudní přezkum konečného meritorního rozhodnutí.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2004, čj. 7 A 136/2002-67)
Věc:
Státní podnik P. v B. proti Ministerstvu životního prostředí o omezení manipulace s výškou hladiny na území přírodní rezervace.
Česká inspekce životního prostředí (dále též "inspekce") rozhodnutím ze dne 28. 2. 2002 nařídila žalobci (správci vodního díla) podle § 80 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny omezení manipulace s výškou hladiny na střední nádrži vodního díla N. tak, aby nedocházelo k devastování nově vznikajících ekosystémů mokřadu a lužního lesa na přirozených i uměle zbudovaných ostrovech a poloostrovech, které jsou biotopy zvláště chráněných druhů živočichů, jejichž výskyt je závislý na výši hladiny 169,5 metrů nad mořem. Současně bylo žalobci uloženo, aby omezil manipulaci s vodou na střední a dolní nádrži tak, aby mimo období povodňových situací nezpůsobila zvýšení maximální zásobní hladiny nad kótu 169,5 metrů nad mořem a v období od 15. 7. do 1. 10. kalendářního roku nad kótu 170,0 metrů nad mořem.
Rozhodnutí inspekce bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 12. 2000; žalovaný žalobci s účinností od právní moci rozhodnutí nařídil omezení manipulace s výškou hladiny na střední nádrži vodního díla N. tak, aby zde mimo období povodňových situací nedocházelo ke zvýšení maximální zásobní hladiny nádrže nad kótu 169,5 metrů nad mořem, a nedocházelo tak k ohrožování a poškozování obnovených a nově vznikajících lužních biotopů a lužních společenstev na přirozených i uměle zbudovaných ostrovech, poloostrovech a podél břehů nádrže. Toto omezení bylo nařízeno do doby právní moci příslušných vodoprávních rozhodnutí, stanovících nově účel jednotlivých nádrží vodního díla N., povolení nakládání s vodami a schvalujících revizi manipulačního řádu vodního díla N. tak, aby byla odstraněna zmíněná ohrožení a poškozování přírody.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Vrchního soudu v Praze; namítal zejména, že podle § 80 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny lze postupovat pouze v případě, kdy reálně bezprostředně hrozí určitá škoda. V této věci se však nejednalo o bezprostředně hrozící škodu, neboť na hladině 170,0 metrů nad mořem se v souladu se schváleným manipulačním řádem manipulovalo již jeden až dva roky. Žalobce je rovněž přesvědčen, že za škodlivou činnost nelze považovat jeho chování v souladu s pravomocným správním rozhodnutím a jako dobu, na kterou je tato činnost omezena či zastavena, nelze uvádět dobu do právní moci příslušných rozhodnutí správního orgánu. Ustanovení § 80 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny také předpokládá odstranění nedostatků a příčin škodlivé činnosti, které by mělo být zcela v dispozici povinné osoby. V daném případě ale žalobce není schopen zabezpečit odstranění pravomocných rozhodnutí správních orgánů, a nebyly proto dány podmínky pro postup podle § 80 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobce se tak dostal do situace, kdy je vázán rozhodnutím dvou orgánů státní správy, která si navzájem odporují, a není tedy schopen objektivně zabezpečit splnění obou.
Žalovaný ve vyjádření mj. uvedl, že jeho rozhodnutí není finálním rozhodnutím, kterým by bylo rozhodnuto o nakládání s vodami; jedná se o rozhodnutí předběžné povahy, jehož cílem nebylo nahradit rozhodování příslušných vodoprávních orgánů, nýbrž v souladu s účelem zákona o ochraně přírody a krajiny a zásadou prevence a předběžné opatrnosti vyjádřené v § 9 zákona č. 17/1991 Sb., o životním prostředí, odvrátit ohrožení a poškození zvláště chráněné části přírody a krajiny na střední nádrži vodního díla N.
Ze správního spisu vyplynulo, že Ministerstvo zemědělství vydalo dne 16. 10. 2001 rozhodnutí, kterým ve věci schválení revize manipulačních řádů jednotlivých nádrží vodního díla N. změnilo výrok rozhodnutí vodoprávního orgánu - Okresního úřadu v Břeclavi ze dne 11. 4. 2001 tak, že omezilo platnost manipulačních řádů s tím, že nejpozději do 30. 6. 2004 bude předložena věcně a místně příslušnému vodohospodářskému orgánu jejich revize.*)
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení (§ 132 s. ř. s.), žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
Soud nejprve musel zkoumat splnění procesních podmínek, za nichž může ve věci jednat. V této souvislosti se musel zabývat povahou napadeného rozhodnutí žalovaného. Ve správním soudnictví jsou kontrole zákonnosti podrobena rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž bylo rozhodnuto o právech a povinnostech fyzických a právnických osob ve smyslu generální
klauzule
obsažené v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Současně však uvedené ustanovení připouští možnost, aby na základě výjimek zákonem výslovně stanovených byla některá rozhodnutí z přezkoumání vyloučena. Negativní enumerací obsaženou v § 70 s. ř. s. jsou uvedeny tzv. kompetenční výluky, tzn. vynětí z pravomoci správního soudnictví. Uvedené ustanovení zužuje rozsah rozhodnutí, která soud přezkoumává, zásadním věcným hlediskem, tj. požadavkem, aby se rozhodnutí týkalo veřejného subjektivního práva.
Podle § 70 písm. b) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy. (...)
Podle § 80 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny je inspekce v rámci své působnosti oprávněna v případech hrozící škody nařídit omezení, případně zastavení škodlivé činnosti až do doby odstranění jejích nedostatků a příčin. Takové rozhodnutí vydá i tehdy, je-li taková činnost povolena, přičemž jejím omezujícím rozhodnutím není zrušeno ani měněno rozhodnutí příslušného orgánu (zde: Okresního úřadu v Břeclavi). Nestojí zde tedy proti sobě dvě rozhodnutí, která ukládají žalobci různé, vzájemně si odporující povinnosti; rozhodnutí vydané podle § 80 odst. 2 citovaného zákona pouze zákonem umožněným zásahem vytváří legitimní překážku výkonu jiného rozhodnutí. Není přitom rozhodující, zda činnost, v níž je spatřována hrozící škoda, má svůj základ v pravomocném rozhodnutí jiného správního orgánu. Česká inspekce životního prostředí jako orgán ochrany přírody dle § 75 citovaného zákona zjišťuje mimo jiné případy ohrožení a poškození přírody a krajiny, jejich příčiny a osoby odpovědné za jejich vznik nebo trvání. Je oprávněna vyžadovat prokázání původu podle § 54, ukládat opatření podle § 66 a odebírat nedovoleně držené jedince (§ 80 odst. 1 cit. zákona). Nelze z pravomocí, které zákon inspekci v rámci stanovené působnosti dává, vyloučit takové činnosti a ty případy, kdy ohrožení chráněného zájmu je způsobováno legitimním rozhodnutím, jehož realizací právě k takovému ohrožení dochází. Vydáním napadeného rozhodnutí tak nebyla překročena pravomoc ani nebylo vybočeno z
kompetence
příslušného správního orgánu.
Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Věc spadá pod kompetenční výluku uvedenou v § 70 písm. b) s. ř. s. Rozhodnutí, jež se stalo předmětem žaloby, je z hlediska obsahu úkonem předběžné povahy, jež si neklade za cíl s konečnou platností rozhodnout. Z povahy rozhodnutí samého nelze v napadeném rozhodnutí shledat jiný úkon nežli povahy předběžné.
Právo fyzické i právnické osoby na soudní ochranu je dostatečně zajištěno tím, že z pravomoci soudu není vyňato přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, které má povahu rozhodnutí konečného, tedy rozhodnutí příslušného vodoprávního orgánu, kterým bude stanoven příslušný manipulační řád. Napadené rozhodnutí se nepokouší předmět svého zájmu upravit definitivně, nýbrž pouze dočasně, a to z důvodů jasně vyjádřených. Přechodná ustanovení soudního řádu správního nepředstavují diskontinuitu, v jejímž důsledku by se účastníci řízení měli ocitnout v horším procesním postavení než v době podání žaloby; stejně tak nepředstavují ani zlepšení jejich výchozí pozice v tom smyslu, že by se věci (např. rozhodnutí, úkony, nečinnost), které nebylo možno napadnout správní žalobou podle předpisů účinných k 31. 12. 2002, bez dalšího mohly stát legitimním titulem pro jednání soudu podle tohoto zákona. Respektování výhrad Ústavního soudu k části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, je naplněno také v pokynu § 130 odst. 1 s. ř. s., který na řečený díl první hlavy druhé části třetí odkazuje; z aplikace samozřejmě není vyloučena ani hlava první pojednávající o obecných ustanoveních o řízení, bez níž by nemohl soud jednat. Ustanovení § 70 je
lex specialis
vůči § 65 s. ř. s. a i ono vychází z dovolenosti dané ústavním pořádkem České republiky. Stejný postup byl volen i za dříve platné právní úpravy [§ 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a ani podle stávající zákonné úpravy tomu není jinak. To se týká také např. rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. Pro jiný výklad ani postup soudu tak není místo.
Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nebylo rozhodnuto o nakládání s vodami, resp. o změně manipulačního řádu předmětného vodního díla. Vydáním rozhodnutí dle § 80 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny nebylo nahrazeno rozhodování příslušného vodoprávního úřadu; ze zákonem stanovených důvodů byla pouze do doby vydání rozhodnutí ve věci samé pozastavena realizace dosud platného rozhodnutí. Právo žalobce na soudní ochranu je dostatečně zajištěno tím, že je v pravomoci soudů přezkoumávat rozhodnutí správních orgánů, která mají povahu rozhodnutí konečného. Není proto důvodu k tomu, aby soudnímu přezkumu bylo podrobeno již rozhodnutí správního orgánu předběžné povahy, je-li zákonem zajištěn soudní přezkum konečného meritorního rozhodnutí, jímž se zakládají, mění nebo ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Jak již soud výše uvedl, předmětné rozhodnutí, jehož účinnost byla časově omezena, bylo vydáno pouze do doby rozhodnutí ve věci samé, tj. rozhodnutí, kterým orgán k tomu příslušný schválí revizi manipulačního řádu.
(aty)
*) Toto rozhodnutí Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 31. 8. 2004, čj. 6 A 143/2001-151, který je publikován pod č. 501/2005 Sb. NSS.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.