Vydání 1/2005

Stěžovatel tvrdí, že zatímco napadené usnesení Krajského soudu v Brně vychází z toho, že stěžovatel se odstěhoval z adresy "ulice T. 101, Brno", aniž udal adresu novou, ve skutečnosti byl na uvedené adrese stále hlášen k pobytu a po celou dobu se tam také zdržoval. Dostával tam i doporučené zásilky; kopii jedné z nich, z níž vyplývá, že ji převzal na této adrese dne 11. 3. 2004, přitom přiložil ke kasační stížnosti. Nebyla tedy splněna podmínka, že po dobu 90 dnů není možno zjistit místo stěžovatelova pobytu, a usnesení Krajského soudu v Brně o zastavení řízení je tak nezákonné.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že v rámci řízení o žalobě bylo stěžovateli doručováno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2003, jímž byl stěžovatel vyzýván, aby ve stanovené lhůtě doplnil a upřesnil svoji žalobu, jinak soud řízení o ní odmítne. Toto usnesení bylo doručováno stěžovateli na adresu "ulice T. 101, Brno". Zásilka obsahující toto usnesení se však soudu vrátila zpět s vyznačením údaje "odstěhoval se bez udání adresy". Poté soud zjišťoval místo stěžovatelova pobytu u žalovaného a na evidenčním odboru Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezidia ČR. Soudu bylo sděleno, že poslední známá adresa stěžovatelova pobytu na území České republiky je "ulice T. 101, Brno", jiná adresa známa není, legálně stěžovatel z České republiky nevycestoval. Následně soud řízení o žalobě zastavil. Zásilku obsahující toto usnesení převzal stěžovatel osobně u soudu dne 4. 3. 2004; přitom prohlásil, že se na adrese "ulice T. 101, Brno" stále zdržuje. Dne 17. 3. 2004 napadl usnesení Krajského soudu v Brně o zastavení řízení kasační stížností.

Kasační stížnost je důvodná.

Podle § 50e o. s. ř., který se podle § 42 odst. 5 s. ř. s. použije i na řízení ve správním soudnictví vedená podle soudního řádu správního, musí doručenka obsahovat mimo jiné označení soudu, který písemnost odevzdal k doručení, označení doručujícího orgánu, označení doručované písemnosti, den doručení písemnosti nebo den uložení písemnosti u soudu (pošty) anebo den, v němž bylo doručení písemnosti odepřeno, jméno doručovatele a jeho podpis (§ 50e odst. 1 o. s. ř.). Jen taková doručenka, která obsahuje zákonné náležitosti, je veřejnou listinou (§ 50e odst. 4 o. s. ř.). Doručenka, která se Krajskému soudu v Brně vrátila společně s nedoručenou zásilkou obsahující usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2003, jímž byl stěžovatel vyzýván, aby ve stanovené lhůtě doplnil a upřesnil svoji žalobu, jinak soud řízení o ní odmítne, však stanovené údaje neobsahovala, neboť přinejmenším v ní absentovaly údaje o doručovateli a jeho podpis.

Zmíněná doručenka tak nemá povahu veřejné listiny, a nelze tedy na ni z důkazního hlediska ohledně stěžovatelova pobytu nahlížet jako na veřejnou listinu. Jiná skutečnost, jež by nasvědčovala závěru, že se stěžovatel z adresy "ulice T. 101, Brno" odstěhoval, přitom z obsahu soudního spisu nevyplývá. Ze stěžovatelem předložené kopie zásilky, která mu byla doručena dne 11. 3. 2004, sice nevyplývá, že by se v době, kdy mu byla doručována výzva k doplnění a upřesnění žaloby, tj. v době mezi 6. 8. 2003 až 8. 8. 2003, na uvedené adrese zdržoval, nicméně zdržoval-li se na této adrese v době, kdy bylo rozhodováno o zastavení řízení, nepovažuje Nejvyšší správní soud při absenci jiných důkazů, které by svědčily o opaku, za prokázaný závěr Krajského soudu v Brně, že se stěžovatel z této adresy předtím odstěhoval a že jeho pobyt nebyl znám.

Závěr o tom, že se stěžovatel odstěhoval z adresy, na kterou mu bylo doručováno, totiž nepotvrzuje ani vyjádření Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezidia ČR; z něho lze totiž dovodit, že poslední adresa pobytu je dle jeho evidencí právě "ulice T. 101, Brno" a jiná adresa pobytu není známa. Nelze tak mít za prokázané, že se stěžovatel na uváděné adrese nezdržoval. Opřel-li Krajský soud v Brně napadené usnesení o zastavení řízení o žalobě o tuto skutečnost, pak jím užitou právní kvalifikaci založil na skutkovém stavu, který nemá oporu v souhrnu provedených důkazů, a jeho rozhodnutí o zastavení řízení tak z pohledu zákonnosti nemůže obstát.

Nejvyšší správní soud tedy ze shora uvedených důvodů považuje kasační stížnost za důvodnou, a proto podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jí napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.