Vydání 1/2010

Městský úřad Bohumín, odbor finanční, rozhodnutím ze dne 31. 10. 2005 povolil žalobci provozování výherních hracích přístrojů umístěných v „MULTICASINO BOHUMÍN“ v období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006.

Tentýž správní orgán ve svém rozhodnutí ze dne 13. 12. 2005 vyslovil, že se žalobci nepovoluje provozování 22 výherních hracích přístrojů na období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007, a rozhodnutím ze dne 13. 12. 2005 žalobci nepovolil provozování výherních hracích přístrojů na období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008, v obou případech rovněž s místem umístění „MULTICASINO BOHUMÍN“.

Žalovaný svými rozhodnutími ze dne 15. 2. 2006 zamítl odvolání žalobce a poslední dvě rozhodnutí Městského úřadu Bohumín ze dne 13. 12. 2005 potvrdil, přičemž žalovaný dospěl k závěru, že vydání povolení na období roku 2007 a 2008 by za dané situace bylo v rozporu s § 18 odst. 3 zákona o loteriích.

Samostatnými žalobami se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení těchto rozhodnutí žalovaného. Krajský soud v Ostravě poté, co obě věci spojil ke společnému projednání, rozsudkem ze dne 26. 7. 2007 žaloby zamítl. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, soud především poukázal na § 18 odst. 3 zákona o loteriích, dle kterého lze povolení vydat nejdéle na dobu jednoho roku. Neztotožnil se s výkladem žalobce o možnosti vydat povolení k provozování výherních hracích přístrojů na mnoho kalendářních let za sebou na základě samostatných žádostí podaných v jednom kalendářním roce, a to vždy na dobu nejdéle jednoho kalendářního roku. Tak by bylo např. možné, aby žadatel při splnění ostatních podmínek stanovených v § 18 zákona o loteriích požádal v jednom kalendářním roce o vydání povolení k provozování jednoho hracího přístroje na 20 kalendářních let dopředu na základě dvaceti samostatných žádostí. Takovýto postup ovšem představuje obcházení zákona, konkrétně § 18 odst. 3 zákona o loteriích. Krajský soud shledal i jako nedůvodnou žalobní námitku týkající se absence právní úvahy v odůvodněních obou rozhodnutích správního orgánu prvého stupně ze dne 13. 12. 2005. Dovodil, že i když jsou tyto části rozhodnutí poměrně stručné, vyhovují požadavkům § 47 odst. 3 správního řádu z roku 1967.

Žalobce (stěžovatel) se kasační stížností domáhal přezkoumání a zrušení tohoto rozsudku. Vyslovil nesouhlas s výkladem § 18 odst. 3 zákona o loteriích provedeným krajským soudem. Poukázal na to, že nedůslednost zákonodárce (nepřesnost formulace tohoto ustanovení) nelze nahrazovat rozšiřujícím výkladem. Příkazy v obecně závazných předpisech musí být zřetelně a přesně formulovány. Pokud určité ustanovení umožňuje dvě různé , nelze takové ustanovení vykládat v neprospěch účastníka (správního) řízení za použití nepřiměřeného extenzivního a účelového výkladu. Dle stěžovatele úvaha krajského soudu o obcházení zákona nemůže obstát, neboť stěžovatel postupoval v souladu s tím, co zákon o loteriích umožňuje a ukládá žadatelům o vydání povolení k provozování výherních hracích přístrojů.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.