2794/2013
Provoz na pozemních komunikacích: podmínky udělení řidičského oprávnění cizímu státnímu příslušníkovi
Provoz na pozemních komunikacích: podmínky udělení řidičského oprávnění cizímu státnímu příslušníkovi
k § 2 písm. hh) a § 82 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu)
Je-li rozhodováno po obnově řízení znovu o žádosti státního občana Spolkové republiky Německo o udělení řidičského oprávnění v České republice, je na žadateli, aby prokázal podle § 82 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, že má nebo měl v době podání žádosti na území České republiky přechodný pobyt, který ve smyslu § 2 písm. hh) zákona o provozu na pozemních komunikacích trvá nebo v době podání žádosti trval alespoň 185 dnů.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2012, čj. 57 A 5/2011-55)
Věc:
T. T. proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje o řidičské oprávnění.Žalobce [občan Spolkové republiky Německo (dále "SRN")] podal ke správnímu orgánu I. stupně České republiky žádost o udělení řidičského oprávnění skupiny "B". Řízení bylo ukončeno rozhodnutím, na jehož základě žalobce převzal řidičský průkaz skupiny "B".
Správnímu orgánu I. stupně byla později prostřednictvím Ministerstva dopravy a žalovaného postoupena žádost Úřadu zemského rady Mühldorf am Inn, SRN a Spolkového úřadu pro motorová vozidla a řidiče (Kraftfahrt-Bundesamt) ve Flensburgu, SRN, o prověření udělení řidičského oprávnění žalobce, neboť v době udělení řidičského oprávnění na území České republiky měl obvyklé bydliště ve smyslu směrnice Rady 91/439/EHS o řidičských průkazech, v SRN.
Žalovaný provedl u správního orgánu I. stupně kontrolu, v rámci které uskutečnil prohlídku objektu, kde se měl žalobce zdržovat při pobytu v ČR. Zjistil, že objekt není přizpůsoben k ubytování osob, část je delší dobu v rekonstrukci a část je pronajata za účelem prodeje zboží. Z vyjádření Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Plzeň, Inspektorátu cizinecké policie Plzeň (dále "Policie ČR"), majitele předmětné budovy F. K. a dalších osob bylo zjištěno, že se v budově dlouhodobě nezdržovali žádní cizí státní příslušníci. Policie ČR správnímu orgánu I. stupně sdělila, že žalobce nemá v evidenci Policie ČR povolen žádný druh pobytu na území České republiky. Zda se v současné době zdržuje na území České republiky a na jaké adrese, není známo.
Správní orgán I. stupně na základě uvedeného nařídil obnovu řízení o udělení řidičského oprávnění a vydání řidičského průkazu žalobci.
Správní orgán I. stupně v rámci obnoveného řízení žádosti o udělení řidičského oprávnění skupiny "B" nevyhověl. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí rozhodnutím žalovaného zrušeno a věc vrácena k novému projednání s tím, že bude žalobce uvědomen o tom, že je jeho žádost v rámci obnoveného řízení znovu projednávána a on má možnost uplatnit v řízení svá procesní práva, aby měl možnost doložit, že splnil veškeré zákonem stanovené podmínky k tomu, aby mu řidičské oprávnění bylo uděleno.
Zástupce žalobce navrhoval k prokázání, že splnil podmínku udělení řidičského oprávnění uvedenou v § 82 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, resp. že zjištění učiněná Policií ČR se mají jinak, svoji účastnickou výpověď a výslech dalších obyvatel předmětného domu, např. D. W.
Správní orgán I. stupně následným rozhodnutím ze dne 15. 9. 2010 žádosti žalobce o udělení řidičského oprávnění skupiny "B" nevyhověl. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že z prověrek provedených Policií ČR a ze sdělení Úřadu zemského rady Mühldorf am Inn vyplývá, že nebyla splněna podmínka uvedená v § 82 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, proto nebylo možné s odkazem na § 92 odst. 7 zákona o silničním provozu udělit žalobci řidičské oprávnění. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně mimo jiné uvedl, že pro správní orgán navrhovaná výpověď žalobce a dalších navrhovaných osob mají malou důkazní hodnotu, neboť tyto osoby spojují shodné zájmy.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 12. 2010 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. V žalobě uvedl, že správní orgán I. stupně nerespektoval odvolacím orgánem mu uložený pokyn, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně musí k tomu, aby bylo platné, obsahovat tu část, že původní rozhodnutí o udělení řidičského oprávnění bylo zrušeno. Dále žalobce namítal, že správní orgán I. stupně v obnoveném řízení poučil účastníka řízení o možnosti navržení důkazů, přičemž účastník řízení navrhl jako důkaz svoji účastnickou výpověď a svědeckou výpověď svědka, případně dalších svědků, avšak správní orgán I. stupně neobeslal navrženého svědka, ani nepředvolal žalobce k provedení jeho účastnické výpovědi. Postupem správního orgánu I. stupně byl tedy účastník řízení flagrantním způsobem zkrácen na svých procesních právech, jelikož nedostal žádnou příležitost prokázat svá tvrzení, přestože v rámci obnoveného řízení platí stejné podmínky jako ve správním řízení v prvním stupni.
Krajský soud v Plzni žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) [35] Podmínky pro udělení řidičského oprávnění jsou vymezeny v § 82 zákona o silničním provozu, kde je v odst. 1 pod písm. d) stanovena podmínka, přechodného pobytu žadatele. Co se rozumí přechodným pobytem je pak vysvětleno v § 2 písm. hh) zákona o silničním provozu; je jím pobyt na území České republiky
, který trvá alespoň 185 dnů
. Žalobce v obnoveném správním řízení tvrdil, že měl v době udělení řidičského oprávnění a vydání řidičského průkazu v České republice na jejím území přechodný pobyt, tzn. pobyt, který trval alespoň 185 dnů, a to na uvedené adrese. Bylo tedy správné, když správní orgány obou stupňů v souvislosti se splněním podmínek pro udělení řidičského oprávnění žalobci posuzovaly podmínky stanovené v § 82 odst. 1 zákona o silničním provozu a vzhledem k důvodům obnovy řízení splnění podmínky přechodného pobytu na území České republiky stanovené v § 82 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. (...)[41] Žalobce byl správním orgánem I. stupně v obnoveném správním řízení ve smyslu § 36 odst. 3 a § 52 správního řádu vyzván, aby doložil, že splnil podmínku udělení řidičského oprávnění uvedenou v § 82 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu (viz odst. 22). Žalobce navrhoval provedení své výpovědi účastníka řízení a provedení svědeckých výpovědí, kdy označil jednoho konkrétního svědka a dále obecně navrhoval výslech dalších německých obyvatel předmětného domu, a to výslechem provedeným dožádaným správním orgánem v SRN.
[42] Správní orgán I. stupně měl v obnoveném řízení o žádosti žalobce ve smyslu § 50 odst. 1 správního řádu k dispozici podklady pro vydání rozhodnutí poskytnuté mu správními orgány ze SRN, Policií České republiky a získané z vlastní úřední činnosti, které byly dostatečnými podklady k tomu, aby ve smyslu § 50 odst. 3 správního řádu splnil povinnost zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, v daném případě spočívajícího v tom, aby na území České republiky získal řidičské oprávnění a řidičský průkaz jen ten uchazeč, který splňuje podmínky stanovené zákonem o silničním provozu a směrnicí EU o řidičských průkazech. Žalobci však byla správně dána stanoveným procesním postupem možnost zvrátit zjištění učiněná správním orgánem I. stupně. Pokud však žalobce navrhoval výslech svůj a jím označeného svědka a nepředložil žádné jiné důkazy, které by jednoznačně vyvracely zjištění správního orgánu I. stupně (např. jakékoli listinné důkazy, které by prokazovaly jeho pobyt na uvedené adrese v dané době), pak bylo správné, postupoval-li správní orgán I. stupně ve smyslu § 51 odst. 3 správního řádu, neboť z jím shromážděných podkladů lze dovodit, že byla v souladu s § 3 správního řádu zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, tedy, že žalobce v době udělení řidičského oprávnění a vydání řidičského průkazu na území České republiky neměl přechodný pobyt, který by trval alespoň 185 dnů. Bylo tedy správné, že neprováděl další dokazování a učinil závěr, že žalobce nesplnil podmínku pro udělení řidičského oprávnění stanovenou v § 82 odst. 1 písm. d) vycházející z § 2 písm. h) zákona o silničním provozu, a žádost zamítl. Správný byl rovněž závěr žalovaného, který odvolání žalobce podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
[43] Není proto správné tvrzení žalobce, že byl zkrácen na svých procesních právech, když nedostal příležitost prokázat svá tvrzení (viz bod [41]). K námitce, že měly být provedeny žalobcem navrhované důkazy, když
"zainteresovanost
" osob může způsobovat pouze nižší obecnou věrohodnost, ale nikoli
a priori
nepravdivost,
soud opakuje, že v daném případě, kdy žalobce, krom návrhu uvedených výslechů, nepředložil, resp. nenavrhl, provedení důkazů nezvratně prokazující splnění podmínky § 82 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu nebo důkazů nepřímých, které by ve svém souhrnu toto prokazovaly, byl namístě postup správního orgánu I. stupně podle § 51 odst. 3 správního řádu, když byl shromážděnými podklady ve smyslu § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o němž nebyly důvodné pochybnosti. V daném případě se nejednalo o presumování výsledku výpovědí účastníka řízení a svědka (když žádné další svědky žalobce konkrétně neoznačil a správním orgánem I. stupně bylo zjištěno, že se na dotčené adrese žádní státní občané SRN v uvedené době alespoň 185 dnů nezdržovali). Za této situace také nebylo nutné o důkazních návrzích žalobce jakkoli procesně rozhodovat, když v odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně i žalovaný tyto návrhy zopakovali a zdůvodnili, proč je neprovedli.[44] Pokud oba správní orgány svá zdůvodnění, proč neprovedly žalobcem navrhované důkazy, neopřely o konkrétní ustanovení správního řádu, lze to považovat za porušení § 68 odst. 3 správního řádu, podle něhož v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí, které však nemohlo mít a nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně a napadeného rozhodnutí, protože oba správní orgány fakticky podle soudem citovaných ustanovení správního řádu postupovaly. (...)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.