Vydání 2/2004

Zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb. (dále jen "zákon"), upravuje postavení a činnost auditorů, podmínky, za nichž mohou být poskytovány auditorské služby, a vznik, postavení a působnost Komory auditorů České republiky (§ 1 zákona). Komora auditorů České republiky (dále jen "Komora") zřízená zákonem je samosprávnou profesní organizací všech auditorů a právnickou osobou (§ 28 zákona). Auditorské služby podle zákona je oprávněn poskytovat a auditorská společnost. Auditorem je ten, kdo je zapsán v seznamu auditorů vedeném Komorou (§ 2 odst. 2 a 3 zákona). Komora mimo jiné dohlíží na řádné poskytování auditorských služeb a vydává profesní předpisy a auditorské směrnice [§ 29 písm. a) a b) zákona]. Zákon obsahuje ustanovení o orgánech Komory (§ 30 zákona), způsobu jejich zřízení a jejich působnosti a pravomoci (§ 31 - 34 zákona). Zákon rovněž stanoví, že podrobnosti o organizaci Komory a jejích orgánů stanoví Statut Komory a další profesní předpisy (§ 35 zákona).

Žalovaná jako samosprávná profesní organizace je samosprávnou veřejnoprávní korporací vykonávající veřejnou správu; tato její působnost má základ v tom, že auditorské služby je oprávněn poskytovat pouze ten, kdo je zapsán v seznamu auditorů vedeném Komorou, tedy v povinném členství. Vedle zákonem stanovené působnosti v oblasti veřejné správy může Komora jako samosprávný subjekt vykonávat i jiné činnosti odpovídající zájmovému sdružení. Pokud však jde o činnost Komory a jejích orgánů v oblasti veřejné správy, platí základní pravidla, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, a že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Ve smyslu shora uvedeného soud posoudil jednotlivé žalobní body takto:

Ustanovení § 2 písm. d) Statutu komory auditorů České republiky (dále jen "Statut") ve slově "jmenuje"¹⁾ není v rozporu se zákonem, který v ustanovení § 9 odst. 1 stanoví, že členy a předsedy zkušebních komisí pro dílčí písemné zkoušky jmenuje a odvolává Komora, a v ustanovení § 9 odst. 3 stanoví, že členy a předsedy zkušebních komisí pro ústní část auditorské zkoušky jmenuje a odvolává ministr financí. Podle § 32 odst. 3 písm. j) zákona předkládá rada Komory ministru financí návrhy na jmenování nebo na odvolání členů zkušebních komisí pro auditorské zkoušky a pro auditorské rozdílové zkoušky. Lze tedy přisvědčit žalované, že Statut v § 2 písm. d) obecně formuluje působnost Komory v oblasti auditorských zkoušek, aniž by je rozděloval na písemnou a ústní část. Tato obecná formulace ustanovení § 2 písm. d) Statutu nedává Komoře oprávnění nad rámec zákona a je konkretizována v ustanovení § 15 odst. 2 Statutu, v němž je v souladu se zákonem rozlišeno, kdy rada jako orgán Komory jmenuje a odvolává členy zkušebních komisí a kdy navrhuje ministru financí členy zkušebních komisí.

V ustanovení § 2 písm. l) Statutu soud zrušil slovo "náhrad", když shledal, že Statut do působnosti Komory zahrnul v rozporu se zákonem i oprávnění stanovit výši náhrad. Zákon upravuje náhrady pouze v ustanovení § 30 odst. 2, podle nějž jsou funkce v orgánech Komory čestné a při jejich výkonu přísluší auditorovi náhrada věcných výdajů a náhrada za ztrátu času. Zákon nedává Komoře pravomoc výši těchto náhrad stanovit, což neznamená, že toto ustanovení nelze v praxi realizovat. Nedojde-li mezi Komorou a auditorem ke shodě o výši věcných výdajů či o náhradě za ztrátu času, rozhodne o výši těchto náhrad na návrh soud, do jehož pravomoci projednání a rozhodnutí takového sporu patří (§ 7 odst. 1 o. s. ř.).

Žalobní návrh na zrušení celého ustanovení § 3 odst. 1 písm. e) Statutu ve znění: "e) revizoři účtů" a zrušení části věty "a e)" v § 3 odst. 2 Statutu neshledal soud důvodným. Je pravda, že v § 30 odst. 1 zákona, kde jsou uvedeny orgány Komory, revizoři účtů jako orgán Komory uvedeni nejsou. Soud však nesdílí názor žalobce, že ustanovení § 30 odst. 1 zákona představuje výčet orgánů Komory a že Komora jiné orgány zřizovat nemůže. Zákon určuje, které orgány Komora musí zřídit, a zároveň stanoví jejich působnost a pravomoc v oblasti veřejné správy, kterou mohou na základě zákona vykonávat právě jen tyto orgány. Zákon však nebrání Komoře, aby si jako samosprávná organizace zřídila i jiné orgány dle svých potřeb, pokud na tyto orgány nepřenese mocenskou pravomoc činit vrchnostenské úkony při plnění úkolů veřejné správy. To se v daném případě nestalo: Komora si zřídila revizory účtů jako vnitřní kontrolní orgán bez rozhodovacích pravomocí a dle názoru soudu tím neporušila zákon.

Návrh na zrušení slov "náhradní", "řádný" a "mimořádný" uvedených v § 4 odst. 1, 3, 4, 5, 6, 7 Statutu soud nepovažuje za důvodný. Námitka žalobce, že uvedení těchto přívlastků ke slovu "sněm" je v rozporu se zákonem, je obecná - žalobce ani netvrdí, které konkrétní ustanovení zákona bylo porušeno, pouze dovozuje, že takovýmto rozlišováním jednotlivých sněmů by mohlo dojít k omezení práv členů Komory v souvislosti se stanovením různých režimů sněmů. Tuto obavu soud nesdílí, neboť z ustanovení § 4 Statutu je zřejmé, že režimy sněmů zde uvedené jsou v souladu se zákonnou úpravou. Zákon v § 31 odst. 1 stanoví radě Komory povinnost nejméně jednou ročně svolat sněm, a to způsobem a ve lhůtách určených Statutem. Zároveň však stanoví, že rada Komory svolá sněm kdykoliv, požádá-li o to písemně v průběhu dvou kalendářních měsíců alespoň třetina auditorů nebo požádá-li o to dozorčí komise. Skutečnost, že Statut v § 4 odst. 3 označuje sněm, který nejméně jednou ročně svolává rada, jako řádný, a v odst. 4 téhož ustanovení označuje jako mimořádný sněm takový sněm, který byl svolán na žádost alespoň třetiny auditorů nebo na žádost dozorčí komise, není v rozporu se zákonem. Zákon dále v § 31 odst. 2 stanoví radě Komory povinnost svolat nejpozději do dvou měsíců sněm v případě, že řádně svolaný sněm nebyl usnášeníschopný. Tento sněm Statut v ustanovení § 4 odst. 5 nazývá náhradním. Ani v tomto označení nelze spatřovat rozpor se zákonem. V tomto smyslu jsou shora uvedené přívlastky použity i v odst. 1, 6, 7 ustanovení § 4 Statutu a ani zde jejich použití nemění režim sněmů v rozporu se zákonem.

Návrh na zrušení slova "písemně" v § 4 odst. 4 písm. b) Statutu²⁾ je důvodný, neboť podmínka písemné žádosti o svolání sněmu je v rozporu s ustanovením § 31 odst. 1 zákona. Zákon v citovaném ustanovení mimo jiné stanoví, že rada Komory svolá sněm kdykoliv, požádá-li o to dozorčí komise. Povinnost dozorčí komise požádat o svolání sněmu písemně je v ustanovení § 4 odst. 4 písm. b) Statutu nad rámec zákona, tedy v rozporu se zákonem, který nepředepisuje formu žádosti dozorčí komise o svolání sněmu.

Návrh na zrušení § 4 odst. 4 písm. c) Statutu neshledal soud důvodným. Ustanovení § 31 odst. 1 zákona mimo jiné stanoví, že rada Komory svolává sněm nejméně jednou ročně, a to způsobem a ve lhůtách určených Statutem. Rada Komory je tedy mimo jiné zákonné důvody povinna nejméně jednou ročně sněm svolat; tato její povinnost je ve Statutu uvedena v § 4 odst. 3. Ustanovení § 4 odst. 4 písm. c) Statutu odráží zákonem stanovenou možnost - nikoliv povinnost - rady svolat sněm více než jednou ročně. Způsob, kterým rada tuto možnost realizuje, může určit Statut, což Statut učinil právě v ustanovení § 4 odst. 4 písm. c).

Návrh na zrušení části věty "a o výši náhrady nákladů" v § 4 odst. 9 písm. c) Statutu shledal soud důvodným. Zákon nedává Komoře pravomoc rozhodovat o náhradě nákladů. O náhradě nákladů se zmiňuje pouze § 30 odst. 2 zákona a ani zde nejde o pravomoc Komory o náhradě nákladů rozhodovat. Vysvětlení žalované, že napadené ustanovení se netýká náhrad za výkon funkce, ale náhrad nákladů za výkony Komory poskytované jiným subjektům než auditorům nebo auditorským společnostem, není podstatné. Zákon nezmocňuje Komoru k žádnému rozhodování o náhradách, bez ohledu na to, jaké náhrady má Komora na mysli.

Návrh na zrušení poslední věty § 5 odst. 2 Statutu ve znění: " Počet členů rady nesmí být nižší než 9 členů" shledal soud důvodným. Počet členů rady je stanoven - na rozdíl od počtu členů dozorčí a kárné komise - zákonem. Zákon v § 32 odst. 2 stanoví, že rada má 17 členů a 5 náhradníků, a upravuje způsob doplňování členů rady z řad náhradníků. Stanoví-li zákon, že rada má 17 členů, nemůže Statut měnit zákonné ustanovení, podle nějž počet členů rady nesmí být nižší než 9 členů.

Návrh na zrušení části věty "a viceprezidenty Komory, v případě volby několika viceprezidentů stanoví, který z viceprezidentů zastupuje prezidenta" v § 5 odst. 3 písm. c) Statutu shledal soud důvodným. Zákon v § 32 odst. 3 písm. c) stanoví, že radě přísluší ze svých členů volit a odvolávat prezidenta a viceprezidenta Komory. Jestliže podle zákona radě přísluší ze svých členů volit jednoho viceprezidenta Komory, je ustanovení Statutu, které stanoví, že radě přísluší volit více viceprezidentů Komory, v rozporu se zákonem.

Návrh na zrušení celého ustanovení § 9 odst. 5 Statutu shledal soud důvodným. Stanovení minimálního počtu členů orgánů Komory v případě, kdy je počet členů orgánů Komory výslovně stanoven zákonem, je v rozporu se zákonem, jak soud již konstatoval shora. Poslední věta ustanovení § 9 odst. 5 Statutu navíc nad rámec zákona (§ 32 odst. 3 a § 33 odst. 3 zákona) rozšiřuje pravomoci příslušející radě a dozorčí komisi.

Návrh na zrušení ustanovení § 27 odst. 1 písm. c), d) a e) Statutu³⁾ shledal soud důvodným, neboť zákon nikde nestanoví povinnost platit náhrady v těchto ustanoveních uvedené a nikde neopravňuje Komoru výši těchto náhrad stanovit. O výši náhrad věcných nákladů platí obecně to, co soud již uvedl shora. Navíc soud dodává, že v napadeném ustanovení jde z hlediska obsahového spíše než o náhradu nákladů o poplatky, které lze podle čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ukládat jen na základě zákona. Zákon však Komoře neumožňuje ukládat poplatky za činnosti uvedené v napadeném ustanovení.

Návrh na zrušení ustanovení § 1 odst. 2 a § 2 odst. 2 Volebního řádu sněmu Komory auditorů České republiky⁴⁾ (dále jen "Volební řád") shledal soud důvodným. Je třeba plně přisvědčit žalobci, že funkce v orgánech Komory jsou podle zákona funkce volené a zákon nikde nedává oprávnění Komoře, resp. sněmu, auditora pověřit výkonem funkce v orgánu Komory namísto volby. Ustanovení § 1 odst. 2 Volebního řádu je proto v rozporu se zákonem. V rozporu se zákonem je i ustanovení § 2 odst. 2 Volebního řádu, neboť zákon neupravuje možnost orgánů Komory po skončení jejich funkčního období činit jakákoliv opatření a ani nezmocňuje sněm k následnému schvalování takovýchto opatření. Volební řád tak nemůže nad rámec zákona stanovit orgánům Komory po skončení jejich funkčního období oprávnění činit jakékoliv opatření a stejně tak nemůže nad rámec zákona pověřit sněm schvalováním takovýchto opatření.

Návrh na zrušení § 2 odst. 2 Příspěvkového řádu Komory auditorů České republiky (dále jen "Příspěvkový řád") ve slovech "asistent auditora 3000 Kč" a celého ustanovení § 2 odst. 3 a 4 Příspěvkového řádu shledal soud důvodným. Zákon neumožňuje Komoře vybírat poplatky za zápis asistentů auditora a nesvěřuje jí pravomoc rozhodovat o náhradě nákladů spojených s provedením zápisu asistentů auditora. Neumožňuje Komoře ani stanovit výši náhrady nákladů spojených s prověřením žádosti a posouzením splnění podmínek uchazeče o složení auditorské zkoušky či výši náhrady za vrácení, resp. storno, žádosti nebo přihlášky. I v tomto bodě soud odkazuje na to, co již uvedl shora. Úprava napadená žalobou v tomto žalobním bodě je v rozporu se zákonem bez ohledu na skutečnost, zda Komora náhrady zde stanovené chápe jako nevymahatelné a .