Vydání 4/2013

(...) Také není pravdou, že by předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí bez dalšího přejal ničím nepodložená tvrzení majitele užitného vzoru, aniž by se zabýval podstatou věci a aniž by své závěry odůvodnil. Z napadeného rozhodnutí, a stejně tak i z rozhodnutí žalovaného, lze bez obtíží seznat, že správní orgány obou stupňů se zabývaly jednotlivě veškerými žalobcem předloženými důkazy a řádně zdůvodnily, proč jednotlivé dokumenty nelze považovat za důkazy, které by prokazovaly, že technické řešení chráněné užitným vzorem není nové (§ 4 odst. 1 zákona o užitných vzorech). Jak bude dále rozvedeno, s klíčovými závěry žalovaného ohledně hodnocení jednotlivých důkazů D1 až D13 se soud plně ztotožňuje.

Ze závěru předsedy žalovaného příkladmo citovaného žalobcem, podle něhož "", je dle náhledu soudu jednoznačně patrno, z jakého důvodu žalovaný tyto dokumenty nepovažoval za důkaz prokazující nenovost technického řešení chráněného užitným vzorem. Tímto zřetelně vyjádřeným důvodem je právě zjištění žalovaného, že ani v jednom z dokumentů není uveden popis konstrukčního vytvoření kuželočelní převodovky odpovídající podstatným znakům technického řešení chráněného předmětným užitným vzorem. Soud k tomu dodává, že uvedený důvod není jediným, pro který žalovaný tyto dokumenty neakceptoval jako důkaz nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem. Dalším důvodem byl závěr žalovaného, že tyto dokumenty nelze považovat za veřejně dostupné tiskoviny, tj. za dokumenty přístupné neomezenému okruhu osob, protože jde o technickou specifikaci nabídky adresovanou výhradně zadavateli výběrového řízení, společnosti Severočeské doly. (...)

V rozsudku ze dne 30. 9. 2011, čj. 4 As 12/2011-100, Nejvyšší správní soud poukázal na své předchozí usnesení ze dne 19. 7. 2007, čj. 5 A 130/2001-58, ve kterém konstatoval, že "[...] " Ve shora citovaném rozsudku čj. 4 As 12/2011-100 Nejvyšší správní soud dále uvedl, že "" V další části odůvodnění téhož rozsudku pak Nejvyšší správní soud připomenul, že ""

Výše citované závěry vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu jsou plně aplikovatelné i v nyní projednávané věci.

Žalobci je nutno přisvědčit v tom, že předseda žalovaného se v napadeném rozhodnutí nezabýval přílohami dokumentů D4 a D6 ani obrázkem obsaženým v dokumentu D5. V této skutečnosti však soud nespatřuje pochybení ze strany žalovaného, které by mělo za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Z výše citované judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru platí přísná koncentrační zásada zakotvená v § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech. Navrhovatel musí veškeré důvody právní i skutkové, pro které by měl být užitný vzor vymazán z rejstříku, konkrétně formulovat již v návrhu na výmaz; k jakémukoliv jejich pozdějšímu doplňování nemůže správní orgán přihlížet. Totéž platí i pro důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá - také ty musí navrhovatel připojit již k návrhu a nemůže je dodatečně doplňovat či měnit.

V souzené věci žalobce v návrhu ze dne 20. 6. 2007 na výmaz užitného vzoru netvrdil, že by popis technického řešení chráněného užitným vzorem byl uveden v příloze jeho dopisu ze dne 28. 11. 2002 (dokument D4); o existenci takové přílohy se v návrhu vůbec nezmínil a ani jí jako důkazní prostředek k návrhu na výmaz nepřipojil. Soud podotýká, že tvrzení, že by popis technického řešení chráněného užitným vzorem byl uveden nikoliv v dopisu ze dne 28. 11. 2002 (dokument D4), ale v jeho příloze, nenalezl ani v rozkladu ze dne 17. 12. 2007 podaném žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Totéž platí i pro údajnou přílohu e-mailové korespondence, která je důkazním prostředkem označovaným jako D6. O tom, že popis převodovky je uveden v příloze této korespondence, se žalobce v návrhu na výmaz užitného vzoru ani slovem nezmínil, a k návrhu také žádnou takovou přílohu jako důkazní prostředek nepřipojil. Až v rozkladu pak v bodě 11 poukázal na "" s tím, že se jedná o stejné řešení převodovky jako v užitném vzoru. Pokud jde o žalobcem namítaný obrázek převodovky obsažený v dokumentu D5, jímž je výtah ze sborníku přednášek ze semináře konaného ve Sloupu v Čechách, žalobce v návrhu na výmaz užitného vzoru ve vztahu k tomuto důkaznímu prostředku uvedl pouze to, že "" Rozhodně tedy netvrdil, že popis pohonu kolesa rýpadla evidentně vyplývá z obrázku převodovky obsažené v dokumentu D5. Ve "", jejímž autorem je Ing. Jan M., CSc., a která je pod č. 1.7. publikována v dokumentu označovaném jako D5, je, pokud jde o převodovku, uvedeno pouze to, že "". Studie neobsahuje žádný další popis technického řešení převodovky, a žalovaný proto právem dovodil, že ani dokument D5 neobsahuje takový popis konstrukčního provedení kuželočelní převodovky, které by bylo možno porovnat s podstatnými znaky technického řešení chráněného alespoň v prvém nároku na ochranu napadeného užitného vzoru. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani obrázek na s. 49 dokumentu D5, jehož se nyní žalobce nově dovolává. Z tohoto ilustrativního obrázku špičky kolesového rýpadla (nikoliv samotné převodovky) rozhodně nelze zjistit, zda se jedná o totéž technické řešení převodovky, které je chráněno užitným vzorem. Argument žalobce uplatněný poprvé až v rozkladu, že na prostorovém obrázku špičky kolesového výložníku je zřetelně znázorněna převodovka, na které je zřejmé totožné uspořádání vnitřku ze stejných znaků jako u znaku 3 užitného vzoru, je nutno odmítnout i z toho důvodu, že předmětný obrázek je vzhledem ke špatné kvalitě kopie výňatku ze sborníku (dokument D5), kterou žalobce předložil žalovanému jako důkazní prostředek, pro rozpoznání jakýchkoliv technických parametrů převodovky zcela nepoužitelný. Se zřetelem k výše uvedenému nebylo důvodu, aby se předseda žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí předmětným obrázkem jakkoliv zabýval. Za zcela postačující považuje soud to, jakým způsobem se předseda žalovaného vypořádal s dokumentem D5 jako celkem. (...)

K žalobní námitce, že v napadeném rozhodnutí absentuje podstatná část vypořádání se s námitkami, které se týkají toho, že řešení obsažené v užitném vzoru bylo součástí stavu techniky před vznikem práva přednosti, přičemž se jedná o námitky uplatněné např. v bodu 7 a v bodu 8 rozkladu, které byly uplatněny i v návrhu na výmaz užitného vzoru, soud považuje za potřebné uvést, že námitky uplatněné žalobcem v bodu 7 a 8 rozkladu, upínající se ke "" užitného vzoru, jsou novými skutkovými tvrzeními žalobce, které v návrhu na výmaz užitného vzoru nezazněly. Nikoliv v návrhu na výmaz, ale až v rámci rozkladových námitek žalobce poukázal na to, že totožné technické řešení odpovídající těmto znakům používá řada konkrétních výrobců a k prokázání těchto tvrzení žalovanému na připojeném CD nově předložil další důkazní prostředky, jako např. listy z katalogu náhradních dílů či výňatek ze skript VÚT Brno. Ze strany žalobce se tak jednalo o nová skutková tvrzení, která nebyla obsažena v původním návrhu na výmaz užitného vzoru, a o nově předkládané důkazní prostředky, ke kterým orgán rozhodující o rozkladu nemohl jakkoliv přihlížet. V tom, že se těmito žalobcem nově uplatněnými, a proto nepřípustnými argumenty či důkazy předseda žalovaného nezabýval, nelze ve světle výše uvedeného spatřovat vadu řízení, která by měla za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

To, že žalobce nemůže využívat řešení chráněné předmětným užitným vzorem, je samozřejmým důsledkem ochrany, kterou zákon poskytuje právům majitele užitného vzoru. K argumentaci žalobce, že řešení chráněná užitným vzorem povětšinou sám vynalezl, může soud uvést pouze to, že žalobci nic nebránilo v tom, aby se sám bez zbytečného odkladu domáhal zápisu užitného vzoru do rejstříku jakožto jeho původce. Pokud tak z jakýchkoliv důvodů neučinil, jdou negativní následky s tím spojené k jeho tíži. Soud na tomto místě považuje za potřebné zdůraznit, že v souzené věci bylo předmětem řízení před žalovaným posouzení oprávněnosti návrhu na výmaz užitného vzoru a nikoliv řešení otázky, kdo je skutečným původcem užitného vzoru. Má-li žalobce za to, že tímto původcem je on a nikoliv Antonín M., je na něm, aby se domáhal ochrany svých práv v řízení před soudem. V tomto smyslu byl ostatně žalobce správně poučen v závěru rozhodnutí I. stupně, v němž žalovaný konstatoval, že se v daném řízení nijak nezabýval otázkou skutečného původce řešení s tím, že spory o původcovství (užitného vzoru) řeší soudy.

Stejně jako žalovaný v řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru, ani soud v následně vedeném žalobním řízení nemůže při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí přihlížet k žalobním tvrzením opírajícím se o ty skutkové důvody pro výmaz užitného vzoru, které nebyly žalobcem uplatněny již v původním návrhu na výmaz užitného vzoru. Totéž platí i pro důkazní prostředky, které nebyly připojeny k návrhu na výmaz užitného vzoru, ale které žalobce předložil předsedovi žalovaného až následně, nebo je dokonce předložil či označil až v řízení před soudem. Opačný postup by byl jasným popřením koncentrační zásady zakotvené v § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech, na kterou poukazují shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Soud z uvedeného důvodu nepřihlížel například k těmto žalobním námitkám:

- že svěrné hřídelové pojení s kuželovými prstenci slouží obecně ke spojení hřídele s nábojem jakékoli součásti, tedy i nábojem ozubeného kola nebo výstupním nábojem z převodovky, a že toto spojení ozubených kol s hřídeli běžně používali i jiní výrobci před podáním předmětného užitného vzoru;

- že řešení obsažené ve znaku 3 (třetím nároku na ochranu předmětného užitného vzoru) je zcela běžné svěrné spojení hřídele s jakoukoli nasazenou součástí, které dodávají různí žalobcem jmenovaní výrobci a že podobná svěrná spojení používá v současné době většina výrobců převodovek;

- že skripta VUT Brno obsahují popis připojení ozubeného věnce pomocí přenosových čepů (na tomto místě soud dodává, že obsah konkrétních vysokoškolských skript nelze považovat za notorietu, tedy skutečnost obecně známou, kterou není třeba v řízení před žalovaným tvrdit ani prokazovat);

- že řešení obsažené ve znaku 6, jehož obsahem jsou směry dělících rovin (šestý nárok na ochranu užitného vzoru) je ze své podstaty a logiky dán technologickými podmínkami montáže v konkrétní společnosti, a nijak tedy nepřesahuje rámec běžné dovednosti, ani jej ze své podstaty přesahovat nemůže;

- že řešení obsažené v napadeném užitném vzoru není způsobilé k ochraně dle § 3 zákona č o užitných vzorech (tuto námitku žalobce v rozkladu nijak blíže nespecifikoval, a neučinil tak ani v žalobě).

Z téhož důvodu, tedy pro rozpor s koncentrační zásadou, jíž je řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru ovládáno, soud nepřikročil k jakémukoliv doplňování důkazů, neboť za pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je nutno považovat pouze ty důkazy, které žalobce předložil žalovanému zároveň s návrhem na výmaz užitného vzoru. Tyto důkazy byly správním orgánem posouzeny a hodnoceny v napadeném rozhodnutí a jsou obsahem spisového materiálu, který se k dané věci vztahuje. Soud dospěl k závěru, že je nepřípustné, aby přihlížel k jakýmkoliv dalším důkazům, které správní orgán nemohl při svém rozhodování zohlednit. Proto při ústním jednání rozhodl, že nebude provádět žádný ze žalobcem navržených důkazů.

Co se týče námitek vytýkajících žalovanému nesprávné posouzení důkazů předložených žalobcem k prokázání důvodů pro výmaz užitného vzoru uplatněných v návrhu, soud předně uvádí, že tím, kdo nese důkazní břemeno ohledně prokázání tvrzeného důvodu pro výmaz užitného vzoru, je výlučně navrhovatel výmazu, který tak může učinit pouze důkazními prostředky předloženými žalovanému zároveň s návrhem. Argumentace, v níž žalobce poukazuje na to, že z vyjádření majitele užitného vzoru k rozkladu neplyne jediný hodnověrný argument, který by zpochybňoval, že řešení obsažená v užitném vzoru nebyla součástí stavu techniky, je z uvedeného důvodu irelevantní, protože majitel užitného vzoru žádné důkazní břemeno v řízení nenese.

Soud se neztotožnil ani s námitkou, v níž se žalobce dovolává nutnosti posuzovat důkazy v celé jejich komplexnosti. I kdyby totiž určitý důkaz v podobě některého ze žalobcem předložených dokumentů skutečně obsahoval popis totožného technického řešení, které je chráněno předmětným užitným vzorem, avšak zároveň by nešlo o důkaz prokazující zveřejnění tohoto technického řešení, tj. jeho zpřístupnění veřejnosti, nebylo by možné jej akceptovat jako důkaz nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem. Za takový důkaz pochopitelně nelze akceptovat ani dokument, který sice byl prokazatelně zpřístupněn veřejnosti, avšak žádný popis technického řešení totožného s řešením chráněným užitným vzorem neobsahuje. Důkaz prokazující námitku nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem musí zkrátka zároveň vykazovat oba znaky - jak znak obsahový, tak znak spočívající ve zveřejnění tohoto obsahu. Jak žalovaný správně dovodil, ani jeden z dokumentů D1 až D13 takovým důkazem není.

Námitky, jimiž žalobce brojí proti nesprávnému posouzení důkazů D1, D2, D10, D11 a D12, se týkají pouze obsahu těchto dokumentů, nikterak však nevyvrací druhý závěr správního orgánu, jenž je pro jejich posouzení rovněž klíčový, a sice že se nejedná o dokumenty, které by byly prokazatelně zpřístupněny veřejnosti. Tomuto závěru soud plně přisvědčuje. Dokumenty D1 - technická specifikace nabídky žalobce, D2 - technická specifikace nabídky žalobce, ani D10 - technická specifikace nabídky žalobce, adresované společnosti Severočeské doly, nelze považovat za veřejně dostupné dokumenty, neboť se jedná o listiny určené výlučně společnosti Severočeské doly, jakožto zadavateli výběrového řízení. Dokument D11 - výpočet převodovky pohonu kolesa KU - 300 zpracovaný Ing. A. R. ze dne 15. 03. 2004 a dokument D12 - daňový doklad (faktura) ze dne 17. 03. 2004 na úhradu nákladů za vypracování výpočtu převodovky pohonu kolesa KU - 300 rovněž nemají charakter veřejně dostupných listin (žalobce to ostatně ani netvrdí). Ani jeden z těchto dokumentů tedy nelze považovat za důkaz nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem, který by prokazoval zveřejnění totožného technického řešení ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o užitných vzorech před podáním přihlášky užitného vzoru. Soud za tohoto stavu věci považuje za nadbytečné zabývat se žalobními námitkami ohledně obsahu těchto dokumentů, když druhý znak, spočívající ve zveřejnění jejich obsahu (viz výše), není dán. Soud nicméně jako uvádí, že se zcela ztotožňuje i se závěry předsedy žalovaného, že tyto dokumenty neobsahují takový popis technického řešení kuželočelní převodovky, který by bylo možné porovnat s podstatnými znaky technického řešení chráněného užitným vzorem. Soud považuje za nadbytečné, aby v odůvodnění rozsudku opakoval závěry předsedy žalovaného shrnující obsah dokumentů D1, D2, D11 a D12, a proto na ně pro stručnost v plném rozsahu odkazuje, přičemž nemá, co by k nim dodal, s jedinou výjimkou, a sice že na rozdíl od žalobce tyto závěry nepovažuje za "".

Co se týče námitek týkajících se posouzení dokumentu D5, jímž je výňatek ze sborníku přednášek ze semináře konaného 28.-29. 11. 2002 ve Sloupu v Čechách, soud již shora konstatoval, že žalobce v návrhu na výmaz užitného vzoru rozhodně netvrdil, že popis pohonu kolesa rýpadla vyplývá z obrázku převodovky obsažené v dokumentu D5, ale pouze povšechně uváděl, že na tomto semináři došlo k prezentaci kuželočelní převodovky navrhovatelem. Z ilustrativního obrázku špičky kolesového rýpadla (nikoliv samotné převodovky) v nekvalitní kopii výňatku ze sborníku rozhodně nelze zjistit, zda se jedná o totéž technické řešení převodovky, které je chráněno užitným vzorem. V textu "", jejímž autorem je Ing. Jan M., CSc., pak není obsažen žádný podrobnější popis technického řešení převodovky, který by bylo možné porovnat s technickým řešením chráněným užitným vzorem. Z výše uvedených důvodů nelze ani tento dokument považovat za důkaz, že technické řešení chráněné užitným vzorem bylo součástí stavu techniky již před podáním přihlášky užitného vzoru.

Soud nicméně souhlasí se žalovaným také v tom, že samotný dokument D5 neprokazuje ani zveřejnění jeho obsahu, tedy jeho zpřístupnění široké veřejnosti. Z pouhého výňatku ze sborníku přednášek ze semináře konaného 28.-29. 11. 2002 ve Sloupu v Čechách nemohl žalovaný v žádném případě dovodit, zda byl tento seminář přístupný veřejnosti, kolik lidí se jej zúčastnilo a zda byl sborník přednášek ze semináře jakýmkoliv způsobem zveřejněn, nebo zda byl poskytnut toliko účastníkům semináře. Žalobce v tomto směru v návrhu na výmaz užitného vzoru nijak neargumentoval a nepředložil žalovanému žádné důkazní prostředky, které by zpřístupnění předmětného sborníku veřejnosti prokazovaly. Neunesl tak důkazní břemeno ohledně prokázání toho, že obsah sborníku, jehož výňatek žalovanému předložil, byl skutečně dostupný veřejnosti. Lze shrnout, že dokument D5 neobsahuje popis totožného technického řešení, které je chráněno předmětným užitným vzorem a zároveň v řízení před žalovaným nebylo prokázáno ani zveřejnění jeho obsahu. Z obou těchto důvodů (přičemž by postačoval kterýkoliv z nich) žalovaný tento dokument právem neakceptoval jako důkaz nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem.

Pokud jde o námitku nesprávného posouzení dokumentu D9, soud nemohl přisvědčit tvrzení žalobce, že tento dokument, jímž je Zadávací dokumentace obchodní veřejné soutěže zadavatele - společnosti Severočeské doly na veřejnou zakázku "" ze dne 26. 01. 2004, obsahuje popis konstrukčního provedení převodovky, který je zcela totožný s popisem uvedeným v užitném vzoru. Jak přiléhavě konstatoval předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí, pokud se týká pohonu kolesa s převodovkou, zadavatel v dokumentu D9 (v části 4 - Technická specifikace pod bodem 2.2.) požaduje, "". Žádný jiný popis konstrukčního provedení převodovky, popřípadě výkresovou dokumentaci, které by bylo možné porovnat s konstrukčními prvky technického řešení chráněného užitným vzorem, dokument D9 neobsahuje, a soud proto nechápe, z čeho žalobce dovozuje naprostou shodu mezi "" v dokumentu D9 a popisem technického řešení převodovky, které je chráněno užitným vzorem. Nelze proto než přitakat žalovanému, že ani dokument D9 není důkazem nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem.

O dokumentu D13, jímž je záznam z jednání s pracovníky společnosti UNEX, o strojích KU 300, K2000, ZPD 8000 a KU 800, konaného v sídle společnosti PRODECO v Teplicích dne 10. 05. 2004, sám žalobce uvádí, že nebyl žalovanému předložen za účelem prokázání (ne)novosti technického řešení chráněného užitným vzorem, ale za účelem vysvětlení časových souvislostí. Uvedený záznam skutečně neobsahuje ani náznak popisu technického řešení převodovky a vzhledem k jeho povaze se evidentně jedná o listinu, která nebyla zpřístupněna veřejnosti. Ani tento dokument tedy nemůže být považován za důkaz prokazující žalobcovo tvrzení o nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem, a žalobní námitky, které se k němu upínají, tudíž nemohou být způsobilé zpochybnit soulad napadeného rozhodnutí se zákonem. Soud k tomu pouze dodává, že v uvedeném záznamu z jednání není ani zmínka o tom, že by společnost PRODECO, cokoliv poskytla Antonínu M. (toto jméno se v záznamu vůbec nevyskytuje), a předmětný dokument tak těžko může sloužit k vysvětlení "" zmiňovaných žalobcem v žalobě v rámci tohoto žalobního bodu, které se zřejmě vztahují k otázce původcovství užitného vzoru. Tato otázka však nebyla předmětem řízení před správním orgánem, jež vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí. (...)