1534/2008
Političtí vězni: příplatek k důchodu
Ej 14/2007
Političtí vězni: příplatek k důchodu
k § 1 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální*)
Ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, neumožňuje přiznat příplatek ke starobnímu nebo plnému invalidnímu důchodu za období, které žadatel strávil v táboře nucené práce (zákon č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce), a to ani tehdy, jestliže pobyt v táboře nucené práce následoval časově bezprostředně po skončení výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2007, čj. 3 Ads 109/2005-36)
Věc:
Miroslav D. proti České správě sociálního zabezpečení o příplatek k důchodu, o kasační stížnosti žalované.Žalobce požádal o příplatek k důchodu dle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., a to za dobu strávenou ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody v době od 5. 9. 1949 do 18. 10. 1950. Žalovaná mu rozhodnutím ze dne 8. 7. 2005 přiznala příplatek k důchodu pouze za dobu od 5. 9. 1949 do 9. 7. 1950. Za zbytek nárokované doby žalobci příplatek nepřiznala, protože v této době nebyl žalobce ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, ale v táboře nucených prací.
Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně, ve které mimo jiné uvedl, že celou nárokovanou dobu strávil ve věznicích Kraslice, Cheb, Libkovice, Všebořice a propuštěn na svobodu byl až dne 18. 10. 1950.
Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 14. 9. 2005 rozhodnutí žalované zrušil. V odůvodnění uvedl, že žalobci se podařilo prokázat, že byl ve výkonu trestu odnětí svobody po celou uvedenou dobu až do svého propuštění dne 10. 10. 1950, tedy i dobu pobytu v táboře nucené práce je třeba považovat za dobu věznění.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost, ve které zejména namítala, že pobyt v táborech nucené práce nelze považovat za výkon trestu odnětí svobody za trestný čin, ale že měl charakter správního opatření. Rozhodnutí komise o umístění do tábora na základě zákona č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce, proto nemůže být zrušeno soudem podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Proto doba strávená v táboře nucené práce nemůže být zohledněna při přiznání příplatku k důchodu dle nařízení vlády.
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Žalobce splňuje všechny podmínky § 1 písm. a) shora uvedeného nařízení vlády, a proto mu žalovaný právem přiznal příplatek ke starobnímu důchodu za období od 5. 9. 1949 do 9. 7. 1950, kdy žalobce byl ve vazbě, resp. ve výkonu trestu odnětí svobody, a přiznání příplatku za toto období také není předmětem sporu. Jím je posouzení právní otázky, zda žalobci náleží příplatek ke starobnímu důchodu za dobu, kterou strávil v táboře nucené práce v časové návaznosti na výkon trestu odnětí svobody.
Nařízení vlády č. 622/2004 Sb. v § 1 písm. a) použilo formulace
"...kteří...vykonali trest odnětí svobody, jeho část nebo vazbu pro trestný čin..."
. Z této formulace je zcela zřetelné, kdo má nárok na příspěvek k důchodu; je jím pouze ten, kdo, při splnění dalších podmínek, vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody nebo jeho část nebo byl ve vazbě.Právní názor krajského soudu, že žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody i v době, kdy byl zařazen do tábora nucené práce, a dobu pobytu žalobce v tomto táboře je nutno pokládat za dobu věznění, se opírá o nepřípustně široký výklad § 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb. Není pochyb o tom, že pobyt v táboře nucené práce nesl určité znaky věznění, především byl omezením osobní svobody toho, kdo do něj byl zařazen. Přesto však, jak je shora uvedeno, nařízení vlády zcela přesně vymezuje, komu, jehož osobní svoboda byla omezena, lze příplatek k důchodu přiznat a argumentem z opaku je třeba dojít k závěru, že za dobu pobytu v táboře nucené práce příplatek k důchodu přiznat nelze, a to ani tehdy, jestliže pobyt v táboře nucené práce bezprostředně časově navazoval na skončení výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby.
Rehabilitace osob zařazených do táborů nucené práce byla provedena § 17 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudní rehabilitaci, a ustanovení tohoto zákona není uvedeno v § 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb. mezi taxativním výčtem "rehabilitačních" zákonů. I tímto argumentem lze dovodit, že příplatek k důchodu nelze přiznat za dobu strávenou v táboře nucené práce.
*)
S účinností od 1. 11. 2005 změněn nařízením vlády č. 405/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.