Vydání 3/2024

Číslo: 3/2024 · Ročník: XXII

4569/2024

Policie České republiky: poučení o právu odepřít poskytnutí kamerového záznamu z vozidla

Policie České republiky: poučení o právu odepřít poskytnutí kamerového záznamu z vozidla
k § 13 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (v textu jen „zákon o policii“)
Vyzve-li policista v rámci šetření přestupku před zahájením správního řízení účastníka nehody k poskytnutí kamerového záznamu z jeho vozidla, aniž by ho dle § 13 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, poučil o právu odepřít poskytnutí tohoto důkazu za podmínek, za kterých je oprávněn odepřít výpověď, poruší tím zásadu zákazu sebeobviňování.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, čj. 47 A 35/2022-48)
Prejudikatura:
č. 2938/2014 Sb. NSS.
Věc:
M. N. proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o spáchání přestupku.
Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 3. 2. 2022, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kutná Hora (správní orgán I. stupně) ze dne 23. 9. 2021. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání nedbalostního přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), jehož skutkovou podstatu naplnil porušením § 4 písm. a), b) a c) a § 28 odst. 5 tohoto zákona tím, že dne 8. 11. 2020 řídil motorové vozidlo v obci Horka nad Sázavou po silnici č. II/336 směrem od obce Dolní Pohled v obci Čejtice, kdy před železničním přejezdem nerespektoval dopravní značku P6 „Stůj, dej přednost v jízdě!“ umístěnou vpravo mimo vozovku. Před železničním přejezdem nezastavil a plynule jej přejel. Po ujetí asi 200 m, kde byl v jeho směru jízdy uzavřený pravý jízdní pruh přes most přes řeku Sázavu a provoz řízen přenosným signalizačním zařízením, na signál „Volno“ přejel do protisměrné části vozovky, když se na počátku mostu nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život a zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, nepřizpůsobil své chování zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a situaci v provozu a nevěnoval se plně řízení vozidla a levou přední částí vozidla se střetl s levou přední částí jiného motorového vozidla, které jelo v protisměru stejným jízdním pruhem. Při dopravní nehodě došlo k hmotným škodám na vozidlech. Za spáchaný přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč.
Žalobce v žalobě mimo jiné namítal, že žalovaný stejně jako správní orgán I. stupně použil při rozhodování důkaz získaný nezákonným způsobem, neboť vycházeli z kamerového záznamu, který žalobce předložil policejnímu orgánu se souhlasem pro jeho použití, avšak pouze ve vztahu k předmětné dopravní nehodě. Pokud policejní orgán vyhodnotil z daného záznamu i porušení silničních předpisů žalobcem, které nesouvisí s předmětnou nehodou a vztahuje se k jednání žalobce dávno před tím, než k dopravní nehodě došlo, pak jednal nezákonně. Žalobce zdůrazňoval, že nedal souhlas k použití videozáznamu v rozsahu, ve kterém se nedotýká samotné dopravní nehody a okolností, které jí bezprostředně předcházely. Důkazy získané nezákonně nemohou být ve vztahu k prokázání viny žalobce použity. Přestože byly správní orgány informovány o nezákonnosti použití tohoto záznamu, tak k danému důkazu přihlédly, čímž zasáhly do ústavně zaručeného práva žalobce
nemo
tenetur se ipsum
accusare
upraveného v čl. 37 odst. 1 a čl. 40 odst. 2, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod. Pokud chtěl policejní orgán kamerový záznam použít k obvinění žalobce z jiného jednání, než které se týkalo vyšetřování dané nehody, měl si k takovému využití kamerového záznamu vyžádat souhlas žalobce a měl jej také poučit o tom, že žalobce má právo takový souhlas odepřít, poněvadž není jeho povinností předkládat policejnímu orgánu důkazy svědčící o jeho vině. Tento nedostatek nebyl zhojen ani správními orgány. Správní orgány jsou povinny hodnotit důkazy nejen podle vlastní úvahy, ale také podle toho, zda mohou sloužit jako podklad pro rozhodnutí ve věci (srov. § 50 odst. 4 správního řádu). Žalobce poukázal na § 13 zákona o policii, podle kterého je policista povinen před provedením jakéhokoli úkonu řádně poučit osobu, které se úkon týká, a v tomto ohledu je povinen rovněž poučit osobu o právu odepřít výpověď.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s námitkou žalobce, že neposkytl souhlas s použitím kamerového záznamu. Vycházel ze svědecké výpovědi policisty, který ve výpovědi popsal zajištění důkazního materiálu, ze kterého vyplývá, že žalobce poskytl kamerový záznam o třech souborech, byl po celou dobu přítomen situaci, kdy policista přehrával tyto soubory do pracovního počítače a současně všechny tři soubory zhlédli. Žalobce poskytl kameru ze svého vozidla dobrovolně, čímž byl důkaz zajištěn s jeho souhlasem.
Ze správního spisu krajský soud zjistil, že správní orgán I. stupně obdržel oznámení přestupku ze dne 16. 11. 2020, ve kterém byl popsán den a místo dopravní nehody a dále bylo uvedeno, že „
průběh dopravní nehody je zaznamenán na palubní kameře, která byla ve vozidle
[…]
. Kamerový záznam poskytl na místě dopravní nehody řidič uvedeného vozidla p. M. N. Kamerový záznam je uložen na DI Kutná Hora pro případné další využití.
“ Přílohou oznámení byl i úřední záznam o podání vysvětlení, z něhož vyplývalo, že byl žalobce před podáním vysvětlení dne 8. 11. 2020 hodin poučen podle § 61 odst. 3 a 4 zákona o policii. Dále bylo v tomto úředním záznamu uvedeno, že „
policii dobrovolně poskytl kamerový záznam z jeho vozidla, kdy byly záběry z dopravní nehody za jeho přítomnosti zkopírovány na přenosné médium PČR
“. Postavení žalobce bylo v úředním záznamu specifikováno jako podezřelý. Přílohou byl mimo jiné i protokol o nehodě z téhož dne a kamerový záznam na CD.
Žalobce ve vyjádření ve správním řízení mimo jiné uvedl:
Nerespektování příkazu k zastavení nebylo v souvislosti s dopravní nehodou. K použití záznamu z jízdy před nehodovým dějem jsem nedal souhlas. Souhlas jsem dal s použitím kamerového záznamu z dopravní nehody, jak je i v úředním záznamu o podání vysvětlení
[…]
uvedeno. Pokud si příslušníci PČR zkopírovali další materiál, který následně použili, učinili tak bez mého souhlasu, což je dle mého názoru nejen nepřípustné, ale i nezákonné
.“ Žalobce rovněž uvedl, že „
železniční přejezd nesouvisí s dopravní nehodou. Kamerový záznam, na který je odkazováno, byl poskytnut pouze k dopravní nehodě. Příslušníci PČR si předcházející jízdu stáhli neoprávněně
.“
Policista, který vyšetřoval dopravní nehodu, byl vyslechnut jako svědek a ve výpovědi uvedl, že „
buď jsem od hlídky OOP Zbraslavice dostal doklady obou řidičů, nebo jsem je vyzval, aby mi je předložili. Po jejich kontrole a prohlídce místa nehody jsem ve služebním vozidle počal zapisovat údaje. Po nějaké chvíli jsem se zeptal p. N., zda nám může ukázat a případně poskytnout kamerový záznam z jeho vozidla. Myslím, že řekl, že moc neví, jak se záznam přehraje, tak jsem vzal náš notebook a šli jsme společně s p. N. do jeho vozidla. Tam jsem myslím vyndal kameru z držáku, připojil ji k notebooku a přehráli jsme záznam z průběhu dopravní nehody. Pamatuji si, že v kameře byly jako poslední tři soubory kromě jiných. Na posledním byl záznam z již stojícího automobilu, předposlední zachycoval příjezd automobilu k železničnímu přejezdu a příjezd k signalizačnímu zařízení, průjezd kolem něj a vlastní střet automobilů a poslední zachycoval jízdu automobilu někde asi od předcházejícího autobazaru dolů z kopce k uvedenému železničnímu přejezdu. Zeptal jsem se p. N., zda si mohu uvedené kamerové záznamy stáhnout, neboť to dělám vždy, že se na to ptám, a on souhlasil, tak jsem je uložil do našeho notebooku.
Svědek dále odpověděl na otázku žalobce, jaký kamerový záznam mu poskytl: „
Při stahování záznamu v našem služebním automobilu jsem stáhl za vaší přítomnosti a dohledu vpředu uvedené tři soubory, všechny tři soubory jste viděl a jsem přesvědčen, že takto to bylo za vašeho souhlasu, nevím, proč bych si stahoval nějaké jiné soubory
.“
Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí z hlediska okolností podstatných pro posouzení žaloby uvedl, že žalobce kameru z jeho vozidla poskytl policii dobrovolně, byl přítomen stahování souborů z kamery, mohl sledovat činnost policisty a to, jaké soubory policista stahuje a nic proti tomu na místě nenamítal. Správní orgán I. stupně odkázal na § 124 odst. 11 písm. a) a b) zákona o silničním provozu, podle kterého
policie vykonává dohled na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích tím, že kontroluje dodržování povinností účastníků a pravidel provozu na pozemních komunikacích a podílí se na jeho řízení
a
objasňuje dopravní nehody
. Správní orgán I. stupně z tohoto dovodil, že policie získala kamerový záznam zákonným způsobem, se souhlasem žalobce a že policista postupoval v rámci zákonné povinnosti.
Krajský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
[20] Soud se nejprve zabýval žalobní námitkou, že došlo k porušení zásady zákazu sebeobviňování, jelikož žalobce nebyl poučen o možnosti odepřít poskytnutí kamerového záznamu z jeho vozidla.
[21] Podle § 50 odst. 2 správního řádu
podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost
.
[22] Podle § 51 odst. 1 správního řádu
k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek
.
[23] Správní řád sice neobsahuje zvláštní úpravu pro dokazování videozáznamem pořízeným soukromou osobou, avšak není důvod, proč by se na provedení jakéhokoli důkazu nemohly analogicky aplikovat principy platné a výslovně stanovené pro provedení důkazů listinou či ohledáním, se kterými je též spojena poučovací povinnost správních orgánů a zásada zákazu sebeobviňování (srov. § 53 odst. 2 a § 54 odst. 2 správního řádu).
[24] Z § 53 odst. 2 a § 54 odst. 2 správního řádu jednoznačně vyplývá, že poskytnutí listiny nebo provedení ohledání může být odepřeno z důvodů, pro které může svědek odepřít výpověď. Komentářová literatura (Kopecký, M.; Staša, J. a kol.
Správní řád. Komentář.
Praha: Wolters Kluwer, 2022) k § 53 odst. 2 správního řádu uvádí, že „
ze shodných důvodů, pro které nesmí být vyslýchán svědek nebo pro které může osoba odepřít výpověď, nelze ani žádat předložení listiny nebo může být předložení listiny odepřeno. Komentované ustanovení odkazuje na důvody pro zákaz výslechu svědka a pro právo svědka odepřít výpověď, jak jsou stanoveny v § 55 odst. 2 a 4. Osoba, kterou vyzývá správní orgán k předložení písemnosti, by měla proto také být o těchto důvodech předem poučena, a to způsobem odpovídajícím povinnosti správního orgánu před výslechem poučit svědka o důvodech, pro které nesmí být vyslýchán, a o právu odepřít výpověď (srov. § 55 odst. 5).
Porušení těchto pravidel by mohlo znamenat, že by listinný důkaz byl získán nebo proveden v rozporu s právními předpisy a byl by nepřípustný při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí (srov. § 51 odst. 1 a § 50 odst. 4).
“ Totožné závěry pak komentářová literatura dovozuje i ve vztahu k provedení důkazu ohledáním. Není přitom třeba činit rozdíl mezi tím, jestli je osoba vyzvána k předložení listiny nebo kamerového záznamu. Právo odepřít poskytnutí důkazu není dovozováno z povahy důkazu, ale z následků, které mohou z takového poskytnutí důkazu pro danou osobu vyplynout.
[25] Pokud je tak konkrétní osoba oprávněna v rámci správního řízení odepřít výpověď z důvodu, že by tím sobě nebo osobě blízké způsobila nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo přestupek, nebo je z téhož důvodu oprávněna neposkytnout součinnost při jiném dokazování [s výjimkou výkonu kontrolní činnosti některých správních orgánů (tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 529/17, nebo rozsudek NSS ze dne 11. 8. 2015, čj. 6 As 159/2014-52)], neexistuje racionální argument, proč by tímto právem neměla disponovat i před zahájením správního řízení, a navíc v situaci, kdy již probíhá zajišťování důkazů právě pro potřeby následného správního řízení. Správní orgán přitom může porušit zásadu zákazu sebeobviňování dvojím způsobem. V prvém případě tak, že dotyčné osobě ani neposkytne poučení, že může výpověď/součinnost při jiném dokazování odepřít (existují-li pro to zákonem předvídané důvody). Anebo může tuto zásadu porušit tak, že nebude respektovat
relevantní
důvody účastníka/svědka, pro které se rozhodl nevypovídat nebo neposkytnout součinnost při dokazování, a bude ho k této výpovědi nebo jiné součinnosti při dokazování nutit například pod sankcí uložení pořádkové pokuty.
[26] Není-li tedy osoba, která je vyzvána k poskytnutí důkazu, poučena o tom, že může poskytnutí důkazu odepřít z důvodu, pro který je oprávněna odepřít výpověď, je tím porušena zásada zákazu sebeobviňování, neboť taková osoba nebyla seznámena se skutečností, že není povinna takový důkaz vůbec vydat. Smysl poskytnutého poučení tkví v tom, aby účastníkovi nemohla vzniknout v řízení újma jen proto, že nevěděl o svých základních procesních právech (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2010, čj. 8 As 4/2010-94). O nucení k sebeobviňování nelze hovořit toliko u procesních úkonů, u kterých se nepožaduje aktivní jednání účastníka řízení, ale které jsou získávány z moci úřední, například neinvazivní způsoby získávání podkladů pro případné zahájení řízení, jakými jsou odběr slin, potu nebo dechová zkouška na přítomnost ovlivnění alkoholem či návykovou látkou. Podle Pavla Matese a Františka Púryho se nejedná o nucení k sebeobviňování ani tehdy, pokud je o ústním jednání a provádění důkazů nebo jiných úkonech souvisejících s řízením pořizován protokol, obrazový a zvukový záznam, za situace, že
dotyčný byl před úkonem řádně poučen mimo jiné o právu odepřít výpověď, předložit listinu nebo strpět ohledání
(Mates, P.; Púry, F. Zákaz nucení k sebeobviňování.
Bulletin advokacie
, 2019, č. 3, s. 7).
[27] Podle § 74 odst. 1 písm. f) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich,
orgán policie učiní nezbytná šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku a k zajištění důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem, nasvědčují-li okolnosti tomu, že byl spáchán přestupek podle zákona o silničním provozu
.
[28] Podle § 13 zákona o policii
policista je povinen před provedením úkonu poučit osobu dotčenou úkonem o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, také o jejích právech a povinnostech. Pokud poučení brání povaha a okolnosti úkonu, poučí nebo zajistí toto poučení ihned, jakmile to okolnosti dovolí
.
[29] Podle § 67 odst. 2 zákona o policii
policista je dále oprávněn provádět ohledání místa přestupku, ohledání věci mající vztah ke spáchanému přestupku a v souvislosti s tím zjišťovat a zajišťovat stopy
.
[30] Z výše citované právní úpravy vyplývá, že před zahájením správního řízení o přestupku je policie oprávněna provádět nezbytná šetření a zajišťovat důkazní prostředky. Jak soud uvedl výše, není přitom důvod, aby se v souvislosti se zajišťováním důkazů již před zahájením správního řízení neaplikovaly principy a zásady, které jsou obecně platné v průběhu správního řízení, tedy i poučovací povinnost související se zásadou zákazu sebeobviňování. Policistovi je navíc uložena poučovací povinnost i výslovně prostřednictvím § 13 zákona o policii. Pokud tedy policista zajišťuje důkaz (nezbytný pro pozdější dokazování před správním orgánem), což je úkon, kterým může být zasaženo do práv žalobce (zásada zákazu sebeobviňování), je povinen poučit osobu, kterou vyzval k předložení důkazu, o právu odepřít poskytnutí tohoto důkazu. Lze tak mít za to, že policista byl povinen poučit žalobce o jeho právu odepřít poskytnutí kamerového záznamu.
[31] Ze správního spisu vyplývá, že žalobce nebyl poučen o právu odepřít poskytnutí kamerového záznamu, a to ani policistou při zajišťování kamerového záznamu, ani následně v průběhu správního řízení. Není přitom rozhodné, že kamerový záznam poskytl na základě výzvy policisty dobrovolně a nebyl k poskytnutí záznamu nucen (na což se správní orgány odvolávaly). Podstatná je absence poučení před poskytnutím záznamu. Soud upozorňuje na to, že jiná by byla situace tehdy, pokud by žalobce poskytl záznam dobrovolně bez výzvy policisty – tedy zcela z vlastní iniciativy. Pak by se nemohl dovolávat porušení zásady zákazu sebeobviňování, pokud by byl záznam použit i bez předchozího poučení i v jeho neprospěch (např. v části před nehodovým dějem).
[32] Kamerový záznam (v části před nehodovým dějem) tak byl jako důkaz získán v rozporu se zákonem, neboť nebyla dodržena poučovací povinnost o právech žalobce a správní orgány nebyly ve smyslu § 51 odst. 1 správního řádu oprávněny takový důkaz provést. Došlo tak k porušení zásady zákazu sebeobviňování. Ze správního spisu je přitom zřejmé, že žalobce opakovaně sděloval, že kamerový záznam dobrovolně poskytl toliko v části zachycení nehodového děje a měl za to, že správní orgány nebyly oprávněny postihnout ho za přestupek nezastavení na železničním přejezdu, neboť k této části jízdy kamerový záznam poskytnout nehodlal. V této části tak dává soud žalobci za pravdu a konstatuje, že je žaloba důvodná, neboť využitím části kamerového záznamu, při jehož zajištění nebyl žalobce poučen o právu odepřít jeho poskytnutí a s jehož provedením neposkytl žalobce správním orgánům souhlas, došlo k porušení zásady zákazu sebeobviňování. Žalovaný, který aproboval postup správního orgánu I. stupně při použití tohoto nezákonného důkazu, tak podstatně porušil ustanovení o řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí, neboť součástí skutkové podstaty přestupku, ze kterého byl žalobce uznán vinným, bylo i jednání, které bylo podloženo toliko na základě nezákonné důkazu – části kamerového záznamu. Zároveň soud upozorňuje na to, že v případě skutku nezastavení vozidla na přejezdu je situace žalobce odlišná od skutkových okolností, které posuzoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 8. 2013, čj. 4 As 28/2013-24, č. 2938/2014 Sb. NSS, ve kterém měly správní orgány dostatek jiných podkladů, na základě kterých mohly konstatovat naplnění skutkové podstaty přestupku. (…)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.