Vydání 7/2007

Číslo: 7/2007 · Ročník: V

1229/2007

Pobyt cizinců: stanovení doby vycestování. Správní řízení: dodatečná změna lhůty ke splnění povinnosti

Ejk 261/2007
Pobyt cizinců: stanovení doby vycestování
Správní řízení: dodatečná změna lhůty ke splnění povinnosti
k § 68 odst. 2 a § 101 písm. c) správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
k § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 217/2002 Sb. a č. 428/2005 Sb.
Ustanovení § 101 písm. c) správního řádu z roku 2004 umožňuje správnímu orgánu novým rozhodnutím z vážných důvodů dodatečně stanovit nebo změnit lhůtu ke splnění povinnosti, stanoví-li tuto možnost zákon. Toto ustanovení tak slouží zejména k odstranění tvrdosti původního rozhodnutí a umožňuje dodatečně změnit lhůtu ke splnění povinnosti. Bezprostředně tak souvisí s § 68 odst. 2 správního řádu, podle kterého výroková část rozhodnutí obsahuje mimo jiné lhůtu ke splnění povinnosti, která se rozhodnutím ukládá, popřípadě též jiné údaje potřebné k řádnému splnění této povinnosti. Takovým novým rozhodnutím o změně lhůty k vycestování nemění a ani nemůže měnit obsah výrokové části rozhodnutí, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území České republiky. Tyto výroky původního rozhodnutí, proti nimž měl žalobce právo podat odvolání ve správním řízení i žalobu ve správním soudnictví, nabyly právní moci a vydáním nového rozhodnutí o změně lhůty k vycestování nejsou dotčeny.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2007, čj. 11 Ca 294/2006-30)
Věc:
N. T. (Vietnamská socialistická republika) proti Policii České republiky o stanovení doby vycestování.
Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, oddělení Frýdek-Místek, dne 2. 7. 2004 žalobci uložila správní vyhoštění s dobou platnosti na pět let od právní moci rozhodnutí. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobce vstoupil dne 14. 3. 2003 na území České republiky ilegálně, mimo mezinárodně uznávaný hraniční přechod, bez platného víza a platného cestovního dokladu. Podle § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. mu byla stanovena doba k vycestování z území ČR do 15 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu nebo po nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o této žádosti, jestliže marně uplynula lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu.
Proti uvedenému rozhodnutí žalobce podal odvolání, které žalovaná dne 20. 9. 2004 zamítla a původní rozhodnutí potvrdila.
Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2006 správní orgán I. stupně žalobci mimo jiné stanovil novou dobu k vycestování z území České republiky do 9. 7. 2006 [podle § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. a § 101 písm. c) správního řádu].
I proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaná dne 25. 8. 2006 zamítla, a potvrdila rozhodnutí zejména s odůvodněním, že nová doba k vycestování byla stanovena s ohledem na skutečnost, že v důsledku pravomocného ukončení azylového řízení žalobce se stala výroková část rozhodnutí o správním vyhoštění nevykonatelná a právně nevynutitelná.
Žalobce v žalobě k Městskému soudu v Praze, obdobně jako v odvolání, především namítá, že podle § 101 písm. c) správního řádu lze provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci jen tehdy, jestliže nové rozhodnutí z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní dobu platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůtu pro splnění povinností, stanoví-li tuto možnost zákon. Podle § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. se správním vyhoštěním rozumí ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby vycestování z území a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že stanovení doby vycestování z území je
obligatorní
součástí rozhodnutí o správním vyhoštění, do kterého není možno zasahovat a dodatečně ho měnit bez toho, že by účastník řízení měl možnost podat opravný prostředek nejen proti výroku, který byl změněn, ale i proti všem ostatním výrokům původního rozhodnutí. Ustanovení § 101 písm. c) správního řádu nelze v daném případě aplikovat rovněž z toho důvodu, že správní orgány obou stupňů ve skutečnosti nechtějí zasahovat do lhůty k vycestování stanovené původním rozhodnutím, ale chtějí zrušit podmínku, od jejíhož splnění začne patnáctidenní lhůta běžet, což je něco jiného než dodatečné stanovení nebo změna samotné lhůty. Původně stanovená podmínka, při jejímž splnění začne běžet lhůta k vycestování, totiž nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu nebo po nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o této žádosti, jestliže marně uplynula lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu, není podle názoru žalobce nesplnitelná, protože může být splněna, podá-li žalobce v České republice znovu žádost o azyl. Nové – napadené – rozhodnutí se nijak nedotklo pravomocně stanovené podmínky pro vycestování, tj.
„jestliže marně uplynula lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu“
.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Nedůvodnou shledal soud žalobní námitku, kterou žalobce uplatňoval proti vlastní aplikaci § 101 písm. c) správního řádu ve vztahu k rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce. Soud má za to, že žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto toliko o změně lhůty k vycestování z území České republiky (§ 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.) a právní názor žalobce, že tato změna lhůty k vycestování z území je
obligatorní
součástí rozhodnutí o správním vyhoštění, do kterého není možno zasahovat a dodatečně jej měnit bez toho, že by v případě změny tohoto rozhodnutí měl mít účastník řízení zachovánu možnost podat opravný prostředek nejen proti výroku, který byl změněn, ale i proti všem ostatním výrokům původního rozhodnutí, není správný.
Ustanovení § 101 písm. c) správního řádu umožňuje správnímu orgánu novým rozhodnutím z vážných důvodů dodatečně stanovit nebo změnit lhůtu ke splnění povinnosti, stanoví-li tuto možnost zákon. Toto právní ustanovení tak slouží zejména k odstranění tvrdosti původního rozhodnutí a umožňuje dodatečně změnit lhůtu ke splnění povinnosti. Bezprostředně tak souvisí s § 68 odst. 2 správního řádu, podle kterého výroková část rozhodnutí obsahuje mimo jiné lhůtu ke splnění povinnosti, která se rozhodnutím ukládá, popřípadě též jiné údaje potřebné k řádnému splnění této povinnosti. Podle názoru soudu se však takovým novým rozhodnutím o změně lhůty k vycestování nemění a ani nemůže měnit obsah výrokové části rozhodnutí, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území České republiky. Tyto výroky původního rozhodnutí, proti nimž měl žalobce právo podat odvolání ve správním řízení i žalobu ve správním soudnictví, nabyly právní moci a vydáním nového rozhodnutí o změně lhůty k vycestování nejsou dotčeny. Soud proto dovodil, že správní orgán byl – za splnění podmínek řádného správního řízení a vydání řádného rozhodnutí – oprávněn postupovat podle § 101 písm. c) správního řádu ve věci změny lhůty pro vycestování cizince, stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění. Naopak má soud za to, že je-li vydáváno nové rozhodnutí podle § 101 písm. c) správního řádu o změně lhůty, která byla stanovena v původním rozhodnutí, může se toto nové rozhodnutí vztahovat pouze k této lhůtě, další výroky původního rozhodnutí zůstávají nedotčeny. Předmětem nového řízení a nového rozhodnutí je totiž jen změna lhůty (nebo její dodatečné stanovení), ustanovení § 101 písmeno c) správního řádu neopravňuje správní orgán k tomu, aby v rámci nového řízení a nového rozhodnutí v jiném, širším rozsahu zasahoval do dalších výroků původního rozhodnutí.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.