Vydání 3/2013

Číslo: 3/2013 · Ročník: XI

2781/2013

Pobyt cizinců: přechodný pobyt; účelovost uzavření manželství

Pobyt cizinců: přechodný pobyt; účelovost uzavření manželství
k § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 161/2006 Sb. a č. 379/2007 Sb. (v textu jen "zákon o pobytu cizinců")
Účelovost uzavření manželství ve smyslu § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je třeba posuzovat po celou dobu správního řízení, a to až do rozhodnutí odvolacího orgánu. Pokud je v řízení před správními orgány prokázáno, že manželství plní svou funkci, není možné takové manželství považovat za účelově uzavřené, a to ani když tomu tak od jeho úplného počátku nebylo.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2012, čj. 5 As 104/2011-102)
Prejudikatura
: nález Ústavního soudu č. 107/2003 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 40/03).
Věc
: Adolf E. E. proti Ministerstvu vnitra o povolení k přechodnému pobytu, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha (dále jen "správní orgán") příslušného podle § 164 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu ze dne 28. 7. 2008 dle § 87e odst. 1 písm. c) o pobytu cizinců zamítnuta. Správní orgán dospěl k závěru, že vztah žalobce k občanu České republiky Anně G. nenaplňuje definiční znaky manželství tak, jak je vymezuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ale jejich manželský vztah byl vytvořen pouze účelově s jediným cílem, a to s cílem získání povolení k pobytu na území České republiky. Jde pouze o formální svazek, jehož zpřetrhání není v rozporu s mezinárodními závazky. Na žalobce nelze pohlížet jako na rodiče občana České republiky, neboť dle lustrací v evidenci obyvatel již žádné dítě občana České republiky žalobce nemá, z čehož vyplývá, že nezletilý Ondřej G. byl nezrušitelně osvojen. Tuto skutečnost sdělila do protokolu i manželka žalobce Anna G. Je tedy patrné, že došlo k naplnění § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců.
Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 9. 2010 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 29. 6. 2011, čj. 3 A 123/2010-61, zamítl. Městský soud dospěl k závěru, že námitky žalobce uplatněné v žalobě nejsou důvodné. Žalobce především namítal, že v řízení nebylo prokázáno uzavření účelového manželství ve smyslu § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Dále namítal, že rozhodnutími správních orgánů bylo zasaženo do jeho práva a do práva jeho rodinných příslušníků na respektování jejich soukromého a rodinného života. Městský soud se námitkami žalobce zabýval a uzavřel, že žalovaný důvodně dospěl k závěru, že tvrzená existence rodinných vazeb žalobce na občana České republiky nemá ve skutečnosti reálný podklad a účelem uzavřeného manželství žalobce s Annou G. byla toliko legalizace pobytu žalobce na území České republiky, a z toho důvodu nemohlo dojít ani k nepřiměřenému zásahu do rodinného a soukromého života žalobce, respektive napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo do práva žalobce a práva jeho rodinných příslušníků na respektování jejich soukromého a rodinného života.
Žalobce (stěžovatel) podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, v níž namítal, že městský soud se při posuzování jeho případu zaměřil, a to výlučně, na životní etapu stěžovatele a jeho manželky v době před jejím nástupem do výkonu trestu a odmítl se zabývat dalším vývojem vztahu mezi manželi i v době, kdy manželka byla ve výkonu trestu. Městský soud tak odmítl provést důkazy jednak o tom, že stěžovatel absolvoval kurz češtiny v zájmu zapojit se do české společnosti, a jednak o tom, že se jedná o hluboký citový vztah mezi ním a jeho manželkou (povolenkami k návštěvě manželky ve výkonu trestu, důkazy o finanční a materiální podpoře manželky v době výkonu trestu). V době, kdy manželka byla ve výkonu trestu, došlo k prohloubení a upevnění vztahu a zvláště z korespondence je do značné míry patrná silná citová závislost manželky na něm. Její korespondence je absolutním popřením její vlastní výpovědi, kterou učinila ve věznici dne 27. 1. 2010.
Stěžovatel tvrdil, že mezi manželi existuje silná citová vazba a že žijí řádným rodinným životem, i přestože jejich soužití je v současné době značně ztíženo. K období před nástupem do výkonu trestu manželky proběhla mnohá místní šetření správního orgánu ve dnech 19. 8. 2008, 20. 8. 2008, 8. 11. 2008 a 6. 11. 2009. Ani v jednom z uvedených místních šetření nebylo prokázáno, že by v době před nástupem do výkonu trestu manželka nežila ve společné domácnosti se svým manželem, tedy stěžovatelem. Manželka před městským soudem dne 29. 6. 2011 odmítla vypovídat s tím, že v této věci se již vyjádřila ve své výpovědi dne 27. 1. 2010. Městský soud se bez dalšího spokojil s touto výpovědí, aniž by se hlouběji zabýval tím, proč následující komunikace mezi manželi probíhala způsobem, který v žádném případě nesvědčí o narušení citové vazby mezi nimi.
Dále stěžovatel namítl, že o úkonu správního orgánu - výslechu manželky ve věznici - nebyl vyrozuměn. Vzhledem k tomu, že tato výpověď manželky svým obsahem naprosto neguje předcházející, ale i následující chování a jednání manželky vůči stěžovateli, je možno se domnívat, že výše uvedený výslech s největší pravděpodobností neproběhl za normálních podmínek. Podle stěžovatele městský soud svým rozsudkem porušil čl. 2 Smlouvy o založení ES, a to tím způsobem, že není-li stěžovateli umožněno získat řádné pobytové oprávnění, přestože má na území České republiky - jakožto jednoho z členských států EU - svou blízkou rodinu, tak mu zabraňuje ve zvyšování životní úrovně této rodiny a stěžovatel se tak stává občanem "
druhé kategorie
" navzdory tomu, že mu jako rodinnému příslušníkovi občana EU náleží stejná práva jako občanu EU. Pokud by došlo k realizaci předmětného správního rozhodnutí na základě napadeného rozsudku, bylo by hrubým způsobem zasaženo do práva stěžovatele a jeho rodinných příslušníků na respektování jejich soukromého a rodinného života [čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)], neboť kromě výše uvedených důvodů si stěžovatel za dobu svého pobytu na území České republiky vytvořil velmi silné vazby, sžil se s prostředím, chápe české zvyklosti, intenzivně se učí český jazyk a žije naprosto v souladu s právním řádem České republiky. Dále stěžovatel poukázal na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Ve věci je třeba vycházet z toho, že stěžovatel podal dne 28. 7. 2008 žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka EU s uvedeným účelem pobytu: sloučení. Stěžovatel uzavřel dne 2. 11. 2007 manželství s Annou G., o čemž předložil do správního spisu oddací list. Správní orgány žádost stěžovatele zamítly s odůvodněním, že vztah žalobce k Anně G. nenaplňuje definiční znaky manželství tak, jak je vymezuje zákon o rodině, ale jejich manželský vztah byl vytvořen pouze účelově s cílem získat povolení k pobytu na území České republiky; šlo pouze o formální svazek. Správní orgán prvního stupně rozhodl dne 8. 4. 2010, žalovaný dne 8. 9. 2010. Městský soud s hodnocením správních orgánů souhlasil.
Stěžovatel v kasační stížnosti konkrétně k období do nástupu Anny G. do výkonu trestu namítá, že místními šetřeními správního orgánu ve dnech 19. 8. 2008, 20. 8. 2008, 8. 11. 2008 a 6. 11. 2009 nebylo prokázáno, že by v době před nástupem do výkonu trestu manželka nežila ve společné domácnosti se svým manželem, tedy stěžovatelem. Místními šetřeními se ve svých rozhodnutích podrobně zabývají jak správní orgán prvního stupně, tak žalovaný, přičemž jejich údaje odpovídají obsahu správního spisu. Ani v jednom případě nebyla Anna G. zastižena v bytě na adrese, která měla být podle vyjádření stěžovatele ze dne 19. 8. 2008 místem, kde se zdržoval spolu se svou manželkou Annou G. od svatby trvale. Podle obsahu správního spisu při šetření dne 8. 3. 2008 (úřední záznam o tom je ze dne 20. 8. 2008) byl v bytě v době kontroly v 21 hodin přítomen stěžovatel a tvrdil, že jeho manželka Anna G. je u lékaře v nemocnici. Při kontrole dne 15. 8. 2008 v bytě nebyl zastižen stěžovatel ani jeho manželka Anna G. Při kontrole dne 8. 11. 2008 byl v bytě zastižen stěžovatel, který tvrdil, že jeho manželka je v Děčíně. Při kontrole dne 6. 9. 2009 byl v bytě zastižen stěžovatel a tvrdil, že jeho manželka je ve výkonu trestu. Pokud stěžovatel tvrdil, že uvedenými místními šetřeními nebylo prokázáno, že by spolu s Annou G. nežili jako manželé, pak je nutno k tomu dodat, jak uvedl již městský soud, že jimi nebylo prokázáno ani to, že by spolu jako manželé společně v uvedeném bytě žili. Tuto kasační námitku neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou. (...)
Ve vztahu k výpovědi Anny G. před městským soudem dne 29. 6. 2011 stěžovatel v kasační stížnosti městskému soudu vytýkal, že se bez dalšího s touto výpovědí spokojil a dále už se nezabýval tím, proč následující komunikace mezi nimi probíhala způsobem, který v žádném případě, podle něj, nesvědčí o narušení citové vazby mezi nimi. Z obsahu protokolu o jednání před městským soudem ze dne 29. 6. 2011 vyplývá, že jednání byl přítomen stěžovatel i jeho zástupce. Anna G., předvolaná jako svědkyně, se odmítla k věci dále vyjadřovat, ačkoliv byla řádně poučena, a odkázala na svou výpověď před správním orgánem ze dne 27. 1. 2010, kterou učinila ve věznici. Ani stěžovatel ani jeho zástupce neměli na ni žádné dotazy. I když Anna G. prohlásila, že si nepřeje být dotazována ani zástupcem stěžovatele, nemohlo to zabránit stěžovateli a jeho zástupci, aby dotazy položili, pokud s jejím postupem nesouhlasili, ale neučinili tak. Obsah její výpovědi ze dne 27. 1. 2010 byl přitom stěžovateli i jeho zástupci dobře znám. Správní orgán prvního stupně totiž po výpovědi Anny G. dne 27. 1. 2010 vyzval stěžovatele k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a poučil ho o možnosti se k těmto podkladům vyjádřit a navrhnout jejich případné doplnění. Stěžovatel se s podklady seznámil dne 22. 2. 2010 a byla mu poskytnuta lhůta 5 dnů pro případné vyjádření. Stěžovatel pak reagoval na tyto podklady přípisem ze dne 23. 2. 2010, v němž uvedl, že manželka Anna G. vypovídala ve vězení nesmysly, ale on ji chápe, protože je "
zavřená
" a takové prostředí není ideální. Také uvedl, že manželka má strach z policie, a proto řekla, co řekla. Podle něj se mají s manželkou rádi, ona mu často píše a on ji navštěvuje a posílá balíky a peníze. Žádal proto o ignorování její výpovědi a povolení jeho žádosti o přechodný pobyt. Obsah výpovědi Anny G. ze dne 27. 1. 2010 obsahuje rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a hodnotí ho i žalovaný jako odvolací orgán v přezkoumávaném rozhodnutí. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel poukazoval na korespondenci s Annou G. z období roku 2010, která je podle něj absolutním popřením její vlastní výpovědi učiněné ve věznici dne 27. 1. 2010 a která svědčí o existenci silného citového vztahu mezi oběma manželi, a zdůraznil, že v době výkonu trestu Anny G. je on pro ni velmi důležitou a jedinou oporou. Stěžovatel navrhl jako důkaz osobní korespondenci z věznice adresovanou stěžovateli. K žalobě připojil korespondenci (ve fotokopii), která je založena ve spisu městského soudu pod č. l. 15-19. Písemností ze dne 29. 11. 2010 stěžovatel doplnil žalobu a předložil další korespondenci (ve fotokopii) od manželky, která je založena pod č. l. 25-28 spisu městského soudu. Městský soud nevyzval stěžovatele k předložení originálů předložené korespondence a navržený důkaz korespondencí manželky stěžovatele Anny G. stěžovateli neprovedl. K tomuto návrhu stěžovatele městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl: "
K námitce, v níž žalobce poukazuje na existující hluboký citový vztah mezi manžely, což dokládá korespondencí obou manželů v době, kdy jsou nuceni žít odděleně z důvodu nástupu do výkonu trestu jeho manželky a současně tvrdí, že z korespondence vyplývá, že manželku finančně podporuje, včetně jejích dětí, soud uvádí, že tvrzení žalobce o finanční podpoře dětí manželky nekoresponduje s jím uváděným údajem, že po narození Ondřeje P. se o něj nestaral, a to z finančních důvodů. Korespondence manželů, jež byla žalobcem předložena, a to již ve správním řízení, se nevztahuje k rozhodnému období, tedy nedokládá tvrzení žalobce o jeho harmonickém a trvalém společenství manželů v době před nástupem paní Anny G. do výkonu trestu
."
V kasační stížnosti stěžovatel městskému soudu vytýká, že se odmítl zabývat obdobím po nástupu manželky Anny G. do vězení, kdy podle stěžovatele došlo k prohloubení citového vztahu mezi ním a manželkou Annou G., a dále městskému soudu vytýká, že odmítl provést důkazy povolenkami k návštěvám manželky ve výkonu trestu a jejich korespondencí, která prokazuje jiný vztah mezi nimi, než o něm vypovídala Anna G. dne 27. 1. 2010.
Námitku, že nebyl vyrozuměn o výslechu Anny G., který se uskutečnil dne 27. 1. 2010, stěžovatel vznesl až v kasační stížnosti, proto je nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud se jí nezabýval. Další jeho námitka, že její výslech uvedeného dne s nejvyšší pravděpodobností neproběhl za normálních okolností, je jen zcela obecným tvrzením postrádajícím jakékoliv konkrétní skutkové okolnosti, a proto se jí Nejvyšší správní soud taktéž nezabýval.
Ve věci nelze přehlédnout, že právě již v době po nástupu do výkonu trestu učinila Anna G. dne 27. 1. 2010 spontánně výpověď, v níž popsala okolnosti seznámení a uzavření sňatku se stěžovatelem tak, že zcela popřela to, co uváděla ve svých předchozích výpovědích. Tvrdila, že sňatek se stěžovatelem uzavřela jen účelově, protože za něj měla přislíbené peníze, které také dostala, a že i po uzavření sňatku jí stěžovatel za to, že s ním uzavřela manželství, vyplatil nějaké peníze a stalo se tak i ve výkonu trestu. Před městským soudem dne 29. 6. 2011, tedy po době jednoho roku a pěti měsíců od výpovědi dne 27. 1. 2010, na této výpovědi trvala a to v přítomnosti stěžovatele. Tyto skutečnosti by nesvědčily pro tvrzení stěžovatele o citové závislosti Anny G. na něm po jejím nástupu do výkonu trestu.
Nicméně návštěvy stěžovatele ve vězení Anna G. připouštěla i ve své výpovědi dne 27. 1 .2010, připouštěla také, že jí do vězení zasílal dopisy, a připouštěla i to, že jí zaslal do vězení 2 x peníze (1 500 Kč a 500 Kč). K obsahu korespondence, kterou předložil stěžovatel, a o níž tvrdil, že mu ji zasílala Anna G. z vězení, bylo možno vyslechnout Annu G., která byla přítomna u městského soudu u jednání dne 29. 6. 2011, což však městský soud neučinil, přestože stěžovatel v žalobě navrhl provést důkaz korespondencí zaslanou mu Annou G. z vězení, která je, podle jeho tvrzení, úplným opakem toho, co Anna G. tvrdila ve své výpovědi před správním orgánem dne 27. 1. 2010. Provedení navrženého důkazu korespondencí mezi stěžovatelem a jeho manželkou Annou G. z doby jejího výkonu trestu, bylo tedy nezbytné ke zjištění obsahu této korespondence a posouzení vztahů stěžovatele a jeho manželky Anny G. v době výkonu trestu manželky Anny G. Podle § 1 odst. 1 a 2 zákona o rodině "[m]
anželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem
", jehož hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí. Podle § 18 odst. 1 věty druhé téhož zákona manželé "[j]
sou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí
". Trvalé společenství manželů však není vyloučeno v případě, že manželé spolu nežijí, protože například jeden z nich vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody, pokud ovšem manželství plní svoji ostatní funkci. Závěr městského soudu, který v daném případě posuzoval jen dobu do nástupu Anny G. do výkonu trestu (údajně v srpnu 2009), nebyl tedy správný. Bylo třeba, aby se městský soud vypořádal se všemi žalobními body stěžovatele a jeho návrhy. Toto ovšem městský soud neučinil.
Podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců na zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu se důvody podle § 87d odst. 1 vztahují obdobně. Policie žádost dále zamítne, jestliže se žadatel "
dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství
". I když citované ustanovení jako důvod zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu uvádí důvod "
pokud účelově uzavřel manželství
", nelze "
účelovost
" posuzovat pouze ke dni vzniku manželství, ale je třeba vztahy mezi manželi posuzovat i po dobu správního řízení až do rozhodnutí odvolacího správního orgánu, protože vztahy mezi manželi se mohou vyvíjet. Pokud by tedy bylo v řízení před správními orgány prokázáno, že manželství plní svou funkci (i když by tomu tak od jeho úplného počátku nebylo), nebylo by možné takové manželství považovat za účelově uzavřené.
Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. "[p]
ři přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu
". Správní orgán rozhoduje dle skutkového a právního stavu v době vydání správního rozhodnutí, které je následně přezkoumáváno. V daném případě je přezkoumáváno rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2010. K tomuto datu je proto ve smyslu výše citovaného ustanovení rozhodující skutkový a právní stav.
Protože stěžovatel v žalobě tvrdil skutečnosti, jimiž chtěl zpochybnit závěr rozhodnutí žalovaného o účelovém uzavření manželství s Annou G. a navrhl, aby městský soud provedl důkaz povolenkami k návštěvě Anny G. stěžovatelem ve vězení a korespondencí z vězení zaslanou Annou G. stěžovateli, přičemž městský soud se těmito jeho návrhy nezabýval s odůvodněním, že "
korespondence manželů, jež byla žalobcem předložena, a to již ve správním řízení, se nevztahuje k rozhodnému období, tedy nedokládá tvrzení žalobce o jeho harmonickém a trvalém společenství manželů v době před nástupem paní Anny G. do výkonu trestu
", pak městský soud nepřezkoumal rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu uplatněných žalobních bodů. Podle právní věty nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 40/03, č. 107/2003 Sb. ÚS "[p]
ostup správního soudu, který nepřezkoumá rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu uplatněných žalobních námitek, odporuje zásadám spravedlivého procesu
".(...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.