Vydání 10/2012

Číslo: 10/2012 · Ročník: X

2686/2012

Ochrana přírody a krajiny: účastenství občanských sdružení ve správním řízení

Ochrana přírody a krajiny: účastenství občanských sdružení ve správním řízení
k § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb.
k § 87 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
I. Je-li občanské sdružení založeno teprve po zahájení správního řízení a podá-li žádost podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pak je třeba je informovat o již zahájených řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, a umožnit mu účast v nich, lze-li toho ještě dosáhnout bez neúnosného prodloužení řízení.
II. Občanské sdružení, které existuje v době, kdy je oznámeno nařízení veřejného ústního jednání (§ 87 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006), se již nemůže po konání tohoto jednání stát účastníkem řízení, a tedy ani uplatňovat námitky.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, čj. 7 As 25/2012-21)
Prejudikatura:
č. 825/2006 Sb. NSS, č. 1483/2008 Sb. NSS, č. 2393/2011 Sb. NSS a č. 2546/2012 Sb. NSS.
Věc:
Občanské sdružení VITA FUTURA proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o účastenství v řízení, o kasační stížnosti žalovaného.
Na žádost společnosti Fabionn, s. r. o., stavební úřad dne 9. 3. 2011 oznámil, že bylo zahájeno územní řízení a vyhlásil veřejné ústní jednání na den 12. 4. 2011. Žalobce byl registrován dne 16. 3. 2011 a dne 23. 3. 2011 stavební úřad obdržel jeho žádost o poskytování informací o zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, které se týkají jakýchkoliv řízení o stavbách hypermarketů, supermarketů, obchodních center, maloobchodních či jiných prodejen. Téhož dne stavební úřad obdržel oznámení, ve kterém žalobce oznámil svoji účast ve výše uvedeném územním řízení ve smyslu § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny.
Dne 31. 3. 2011 stavební úřad rozhodl, že žalobce není účastníkem územního řízení. Následné odvolání žalobce žalovaný zamítl svým rozhodnutím ze dne 23. 5. 2011.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze. Ten rozsudkem ze dne 5. 12. 2011, čj. 3 A 190/2011-52, zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí I. stupně. V odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že spornou je právní otázka, zda mohl být žalobce – občanské sdružení ve smyslu § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny účastníkem územního řízení, které bylo zahájeno v době, kdy žalobce neměl podanou žádost u stavebního úřadu o poskytování informací o zahajovaných správních řízeních, neboť vzniklo registrací teprve po zahájení územního řízení. Městský soud dospěl k závěru, že stavebnímu úřadu po zjištění existence žalobce ve smyslu citovaného ustanovení nic nebránilo, aby mu umožnil účastnit se předmětného územního řízení. Jestliže žalobce neprodleně po své registraci oznámil stavebnímu úřadu svůj úmysl být účastníkem předmětného řízení, a to ještě před konáním ústního jednání, v jehož průběhu mohli účastníci řízení uplatnit námitky, bylo namístě, aby stavební úřad jednal s žalobcem jako s účastníkem řízení. Lhůta stanovená v § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny se podle městského soudu vztahuje k občanským sdružením již existujícím v době zahájení řízení, nikoli k těm, která vznikla až po jeho zahájení. Stavební úřad proto zvolil nesprávný postup, pokud žalobci zabránil uplatňovat svá práva v postavení účastníka řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. Podle jeho názoru je vznik práva občanského sdružení účastnit se řízení podmíněn jeho existencí a podáním žádosti o informování o zahajovaných správních řízeních. Slovní význam slova
zahajovaný
vyjadřuje současné dění, tedy nějaký děj (v tomto v případě řízení), který je právě zahajován, na rozdíl od významu slova
zahájený
(jak dovozuje městský soud), který vyjadřuje již stav minulý. Stejně tak příslovce času předem nekoresponduje se stavem minulým. Z uvedeného gramatického výkladu lze zcela logicky dovodit, že v době zahajování řízení, tedy přede dnem podání žádosti o vydání územního rozhodnutí, musí již občanské sdružení existovat a musí také již mít podanou žádost ve smyslu § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. To lze dovozovat i z časového omezení platnosti žádosti po dobu jednoho roku, které bylo vloženo do zákona o ochraně přírody a krajiny zákonem č. 218/2004 Sb. Výklad městského soudu vede k absurdnímu závěru, že skončí-li občanskému sdružení platnost jeho žádosti v průběhu řízení, pak také přestává být účastníkem řízení. Stěžovatel rovněž vyjádřil nesouhlas s názorem městského soudu, že po zjištění existence občanského sdružení mohl stavební úřad oznámit, že územní řízení bylo zahájeno. Takovou povinnost zákon neukládá a podle Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. Podle § 2 odst. 2 správního řádu uplatňuje správní orgán „
svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena
“. Výše uvedeným postupem by byla založena nezákonná účast občanského sdružení ve správním řízení s významným zásahem do subjektivních práv ostatních účastníků řízení. Takový výklad by vnesl chaos a zmatek do správních řízení. V daném případě by byl porušen § 87 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, podle kterého „[s]
tavební úřad oznámí zahájení územního řízení a k projednání žádosti nařídí veřejné ústní jednání, je-li to účelné, spojí jej s ohledáním na místě; konání veřejného ústního jednání oznámí nejméně 15 dnů předem
“. Stěžovatel namítal, že pokud by měl stavební úřad dostát § 85 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, pak by musel již oznámené veřejné ústní jednání zrušit a oznámit nové. Před novým veřejným jednáním by mohlo vzniknout nové občanské sdružení, mohlo by podat žádost atd. Takovým způsobem by se dal průběh řízení zcela zacyklit. Dále stěžovatel vyjádřil pochybnosti ohledně postupu vůči občanskému sdružení, které projeví vůli účastnit se řízení až po konání ústního jednání. Dovodil, že se jedná o prolomení koncentrační zásady stanovené v § 89 stavebního zákona z roku 2006, neboť občanské sdružení se nemohlo účastnit ústního jednání a je nutno mu dát možnost seznámit se s podklady rozhodnutí. Mohlo by navrhovat nové důkazy a ostatní účastníci by museli být s nimi opět seznámeni. Důsledkem tohoto postupu je s poukazem na praxi cílených obstrukcí občanských sdružení opět zacyklení a protahování řízení, již nyní časově náročných.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že při interpretaci § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny je třeba vycházet ze záměru této právní normy, z příslušných ustanovení Ústavy i Listiny základních práv a svobod. Odkázal na judikaturu městského soudu i Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 28. 4. 2005, čj. 1 As 24/2004-52, a ze dne 16. 2. 2005, čj. 3 As 10/2004-72) a upozornil na převažující názor právní praxe, že se může do řízení přihlásit i to občanské sdružení, které nepodalo žádost o poskytování informací podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Jde podle něj o dvě samostatná práva – právo na informace o správních řízeních a právo se řízení účastnit.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) K povaze účastenství občanských sdružení ve správních řízeních podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 4. 5. 2011, čj. 7 As 2/2011-52, č. 2393/2011 Sb. NSS, v němž uvedl, že úkolem občanských sdružení není blokace, zdržování a protahování řízení procesními obstrukcemi, nýbrž kvalifikované hájení dotčených zájmů ochrany přírody a krajiny v konkurenci jiných veřejných a soukromých zájmů. Tomu odpovídá i text důvodové zprávy k zákonu o ochraně přírody a krajiny, podle níž se jedná o další prvek účasti občanů při výkonu ochrany přírody a krajiny. V rozsudku ze dne 7. 12. 2005, čj. 3 As 8/2005-118, č. 825/2006 Sb. NSS, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že „[ú]
čast občanských sdružení podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny nelze vykládat natolik široce, že by se vztahovala na jakoukoliv složku životního prostředí, nýbrž toliko na složky životního prostředí chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny
“. Zákon o ochraně přírody a krajiny vymezuje dotčené zájmy velmi široce, a to, zda argumentace ekologického občanského sdružení souvisí se zájmy vymezenými citovaným zákonem, je třeba vykládat extenzivně. Z toho, že sdružení, jehož hlavním posláním je podle stanov ochrana přírody a krajiny, je oprávněno být účastníkem správního řízení, nelze dovodit, že má možnost hájit v tomto řízení i zájmy jiné, s ochranou přírody a krajiny nesouvisející.
Občanské sdružení může být účastníkem správního řízení, pokud splní podmínky vymezené v zákoně o ochraně přírody a krajiny a zároveň pokud budou v tomto řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Městský soud se správně nezabýval tím, zda byly v předmětném územním řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, neboť není jeho úlohou nahrazovat v tomto směru činnost správního orgánu nad rámec uplatněných žalobních námitek ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s. I nadále zůstává na stavebním úřadu, aby v dalším řízení posoudil, zda mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Pokud městský soud konstatoval, že občanské sdružení mělo být účastníkem územního řízení a že stavebnímu úřadu nic nebránilo mu takovou účast umožnit, pak tento závěr byl předčasný. Jedná se však pouze o závěr k dílčí otázce aktivní legitimace občanského sdružení v předmětném územním řízení. Toto pochybení městského soudu tak nezakládá vadu nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.
K námitce, že právo občanského sdružení účastnit se řízení je podmíněno jeho existencí a podáním žádosti o informování o zahajovaných správních řízeních, Nejvyšší správní soud odkazuje zejména na svůj rozsudek ze dne 18. 8. 2011, čj. 9 As 40/2011-51, v němž dospěl k závěru, že podání žádosti podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny je jednou ze zákonných podmínek pro účastenství občanského sdružení v konkrétním řízení, když odstavec 3 citovaného ustanovení zjevně navazuje na předcházející odstavec, a to slovně i významově: „[U]
stanovení § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny hovoří o oprávnění, nikoli povinnosti občanského sdružení požadovat, aby bylo předem informováno; nicméně při výkladu § 70 uvedeného zákona nelze vycházet izolovaně pouze z gramatické dikce odstavce 2, ale je třeba posuzovat celé ustanovení jako jeden významový celek, který od úvodní proklamace v odstavci 1 o účasti občanů (veřejnosti) přechází dále ke konkrétním podmínkám této účasti v odstavcích 2 a 3, při jejichž splnění má občanské sdružení
ex lege
postavení účastníka řízení. Nelze tedy souhlasit se závěrem stěžovatele, dle kterého § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny nemá v hypotéze podání žádosti podle odstavce 2 tohoto zákona. Naopak odstavec 3 má parametry právní normy odkazující na další ustanovení, v daném případě na odstavec 2 uvedeného ustanovení a v něm stanovená pravidla pro možné účastenství občanských sdružení ve správních řízeních
.“
Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku vyšel ze zásady racionality účasti veřejnosti na ochraně přírody a krajiny, kdy v požadavku určité předběžné aktivity občanských sdružení spočívající v podání žádosti podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny nelze spatřovat nadbytečnou podmínku, která vyšla z užívání či která občanská sdružení nad únosnou míru zatěžuje (srov. s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2007, čj. 5 As 19/2006-59, č. 1483/2008 Sb.). Vedle toho Nejvyšší správní soud zohlednil interpretační pravidlo, že zákonodárce je v zásadě regulativně racionální, tedy že se snažil stanovit podrobnější pravidla, která však účasti občanských sdružení nijak nebrání, pouze určitým způsobem strukturují jejich postup.
V rozsudku ze dne 16. 11. 2011, čj. 6 As 19/2011-728, č. 2546/2012 Sb., se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda jsou podmínky pro účast ve správním řízení splněny i v případě, kdy žádost o informace o zahajovaných správních řízeních podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny byla podána správnímu orgánu až po zahájení tohoto řízení a vyslovil, že „[z]
doslovného znění zákona tedy nevyplývá, že žádost o informace o zahajovaných správních řízeních by musela být nutně podána ještě před zahájením řízení. Dikci ,
aby byla předem informována‘
je třeba vykládat v souladu s účelem zákona o ochraně přírody a krajiny, kterým je podle jeho § 1 přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji, přičemž § 70 zaručuje přímou účast veřejnosti, prostřednictvím občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů při orgánech ochrany přírody. Smyslem toho, že mají být občanská sdružení informována o zahajovaných řízeních předem, není omezení účasti občanských sdružení v přístupu do správních řízení, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, ale v zajištění možnosti efektivní účasti těchto občanských sdružení na celém správním řízení již od jeho počátku. Ostatně kupříkladu u řízení zahajovaných na žádost není z povahy věci ani reálné, aby informace o zahájení řízení byla dána občanskému řízení předem, tj. ještě před zahájením řízení. Hlavním smyslem žádostí o informace o zahajovaných správních řízeních ve smyslu § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny je zajistit, aby občanská sdružení byla nejprve za stanovených podmínek stanovených zákonem informována správními orgány o řízeních, ve kterých mohou hájit zájmy ochrany přírody a krajiny, a pak se mohla na základě obdržení této informace přihlásit písemným oznámením své účasti podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, což teprve založí jejich případné účastenství v uvedených správních řízeních. Bylo by tedy v rozporu s účelem právní úpravy, kdyby bylo předmětné ustanovení vykládáno tak, že podmínky pro účast občanského sdružení ve správním řízení mohou být splněny pouze tehdy, když žádost o informace předchází zahájení správního řízení, ve kterém mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.
“ Od výše uvedených závěrů neshledal Nejvyšší správní soud důvod se odklonit.
V případě občanských sdružení, jejichž hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny a která se účastní správních řízení, je předvídána určitá aktivita, aby jim byla coby dotčené veřejnosti ve smyslu čl. 2 odst. 4 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (č. 124/2004 Sb. m. s.; Aarhuská úmluva) přiznána účast ve správním řízení (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. I. ÚS 603/04). Na rozdíl od ostatních účastníků řízení, kteří mohou být rozhodnutím přímo dotčeni ve svých právech nebo povinnostech, se u těchto občanských sdružení předpokládá, že mají na environmentálním rozhodování zájem, a to právě na základě toho, že jsou založena s posláním ochrany přírody a krajiny a správnímu orgánu sdělí svůj úmysl účastnit se správního řízení.
Mezi občanskými sdruženími ve smyslu § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny lze nepochybně rozlišit dvě základní skupiny. První skupinu představují občanská sdružení trvalejšího charakteru, jejichž aktivita je zaměřena proti více zásahům určitého typu nebo v rozsáhlejším území. V krajní podobě se jedná o občanská sdružení „
profesionální
“ povahy s celostátní působností. Vedle toho existují občanská sdružení založená s cílem obrany proti zamýšlenému zásahu nebo kvůli účasti v jediném konkrétním správním řízení, případně v úzké skupině řízení vzájemně souvisejících. Tato občanská sdružení vznikají
ad hoc
teprve tehdy, je-li zamýšlený zásah oznámen, případně je-li správní řízení zahájeno. V prvé ani ve druhé skupině nevznikají občanská sdružení v časovém a procesním vzduchoprázdnu, tedy za neexistence jakýchkoli probíhajících správních řízení či v období, kdy nejsou žádné zásahy zamýšleny. Stěžovatelem provedený výklad § 70 zákona o ochraně přírody by jim bránil účastnit se již zahájených řízení, což by v důsledku mohlo vést k tomu, že by nebyly kvalifikovaně hájeny dotčené zájmy ochrany přírody a krajiny, respektive že by jejich hájení bylo svěřeno (jiným) účastníkům řízení. Vedle toho by byla potlačena účast veřejnosti na ochraně životního prostředí na nejnižší úrovni, kdy zejména občanská sdružení ve druhé vymezené skupině by byla nucena k „
profesionalizaci
“, k bezobsažné existenci a preventivnímu podávání žádostí o informování o zahajovaných řízeních. Pokud je ochrana životního prostředí přiznaným cílem právní normy, respektive životní prostředí je zájmem, k jehož zachování, ochraně či podpoře právo směřuje, pak není logický důvod, aby se užití ochranných právních norem lišilo při shodném zásahu do životního prostředí. V praxi ovšem dochází k zásadní diverzifikaci kvality právní ochrany, a to v závislosti na mnoha aspektech. Tím hlavním je omezení účasti ve správních řízeních a svěření žalobní legitimace osobám, jejichž práva byla zkrácena nebo porušena. Účast občanských sdružení ve správních řízeních, při nichž mohou být zájmy přírody a krajiny dotčeny, umožňuje tento nedostatek v určité míře kompenzovat a chránit přírodu a krajinu ve smyslu § 1 a § 2 zákona o ochraně přírody a krajiny bez rozlišování toho, zda dochází k ohrožení zájmů nějakých (dalších) osob, tedy možných účastníků správních řízení. Proto je třeba se klonit k široké a efektivní účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.
Vedle výše uvedeného nelze pominout ani důležitý aspekt, na který stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje. Cíle přímé účasti veřejnosti na ochraně přírody a krajiny má být podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny dosaženo při zachování určité procesní jistoty příslušných správních orgánů. Z toho důvodu, je-li to možné, má správní orgán již při zahájení správního řízení mít možnost určit okruh účastníků správního řízení. Proto musí být žádost o informování o zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních věcně a místně specifikována. Proto je také omezena platnost této žádosti na dobu jednoho roku od jejího podání. Z toho vyplývá, že je-li občanské sdružení založeno před zahájením správního řízení s cílem účasti ve správních řízeních podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, pak mu nic nebrání podat žádost, aby bylo o zahajovaných řízeních a zamýšlených zásazích informováno. Pokud takovou žádost nepodá, pak lze mít za to, že se účastnit správních řízení nezamýšlí a není oprávněno k účasti ve správním řízení podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. Z teleologického výkladu citovaného ustanovení však nelze dovozovat, že by podmínkou účasti občanského sdružení ve správním řízení musela být jeho existence ještě před zahájením tohoto řízení, potažmo že by takové sdružení muselo mít podanou žádost ve smyslu § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Procesní jistota, které se stěžovatel dovolává, spočívá v tom, že v době zahájení řízení je znám okruh účastníků správního řízení z řad občanských sdružení, kteří předem podali žádost o informace. Tato jistota je však relativní. Úplnou jistotu v tomto ohledu bude mít správní orgán teprve v okamžiku, kdy se informovaná občanská sdružení k účastenství ve stanovené lhůtě přihlásí. Taková jistota má svoji nepochybnou hodnotu, ovšem je nutno ji poměřovat i s jinými protichůdnými důležitými zájmy, jimž by měla ustoupit, jsou-li dostatečně významné. A takovým je zájem na co možná nejširší účasti na řízení takových částí veřejnosti, které na předmětu řízení mají, posuzováno hledisky ochrany přírody a krajiny, skutečný a intenzivní zájem. Mohou jimi být právě zejména občanská sdružení, která vzniknou teprve v reakci na to, že se objeví určitý záměr, jenž se může dotknout zájmů ochrany přírody a krajiny a který se procesně projeví zahájením příslušného správního řízení typicky na návrh toho, kdo chce záměr realizovat. Proto je namístě určitou část právní jistoty obětovat jinému podobně důležitému zájmu, který je s ní v rozporu. Míra narušení právní jistoty bude za normálních okolností, tedy při věcném a nešikanózním chování občanských sdružení, resp. subjektů, jež taková sdružení budou zakládat, únosná a proporcionální. Možnost dalších občanských sdružení, která žádost o informace před zahájením správního řízení nepodala, např. proto, že před zahájením správního řízení ještě neexistovala, přihlásit se jako účastník do určitého okamžiku po zahájení předmětného správního řízení, je proto nutno mít za legitimní omezení právní jistoty dalších účastníků řízení, resp. správního orgánu. Pokud by se pak v konkrétním řízení objevovaly snahy určitých subjektů opakovaným zakládáním provázaných občanských sdružení mařit průběh řízení a bez věcného důvodu řízení prodlužovat, fakticky s cílem zabránit realizaci záměru, ačkoli pro to nejsou z pohledu zájmů ochrany přírody a krajiny věcné důvody, je namístě takovým sdružením odepřít jejich takto šikanózně uplatněná procesní práva s poukazem na zákaz zneužití práva.
Časové omezení platnosti žádosti na dobu jednoho roku ulehčuje procesní situaci správního orgánu, který nemusí opětovně informovat občanská sdružení, jejichž zájem účastnit se správních řízení zanikl. Výklad městského soudu ani nevede k závěru, že v případě, že občanskému sdružení skončí platnost jeho žádosti v průběhu řízení, přestává být účastníkem řízení. Pokud dojde ke skončení platnosti žádosti, je správní orgán nadále povinen, pokud tak již neučinil, informovat občanské sdružení o všech řízeních, která v době platnosti žádosti probíhala, nebo jejichž zahájení správní orgán zamýšlel.
Je-li občanské sdružení založeno teprve po zahájení správního řízení a podá-li žádost podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, pak je třeba jej informovat o již zahájených řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, a umožnit mu účast v nich, lze-li toho ještě dosáhnout bez neúnosného prodloužení řízení. Tento postup není v rozporu s § 2 odst. 2 správního řádu a ani s Listinou základních práv a svobod, jak dovozuje stěžovatel. Povinnost poskytnout informaci podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny odpovídá subjektivnímu veřejnému právu občanského sdružení takovou informaci požadovat. Nejedná se ani o prolomení koncentrační zásady stanovené v § 89 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, podle kterého musí být námitky účastníků řízení uplatněny nejpozději při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží. Občanské sdružení, které existuje v době, kdy je oznámeno nařízení veřejného ústního jednání, se již nemůže po konání tohoto jednání stát účastníkem řízení a tedy ani uplatňovat námitky, neboť mu postupem správního orgánu bylo svým způsobem oznámeno, že řízení probíhá. Vyhlášení veřejného ústního jednání na úřední desce lze totiž považovat za úkon v tomto ohledu svým účelem rovnocenný oznámení správního řízení podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. K tomu lze uvést i argumentaci z již citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 40/2011-51: „
V případě, kdy správní orgán oznámení o zahájení řízení nezveřejní na úřední desce tak, jako se to stalo v nyní projednávané věci, je totiž třeba písemné vyhotovení oznámení o zahájení řízení doručit danému občanskému sdružení, kterému poté běží ona osmidenní lhůta pro případné oznámení svého účastenství v daném řízení. Pokud by však občanské sdružení předem nepožádalo o takové informování ze strany správního orgánu, a ten by v důsledku toho informaci o zahájení příslušného řízení neoznámil, nebylo by vůbec možné určit počátek běhu uvedené lhůty.
“ Ustanovení § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny nespojuje oznámení o zahájení řízení s podáním žádosti podle odst. 2 citovaného ustanovení. Neumožňuje tak občanskému sdružení, kterému bylo správním orgánem zahájení řízení oznámeno, vyčkávat s podáním žádosti za účelem procesních obstrukcí, jak namítá stěžovatel. Konání veřejného ústního jednání v územním řízení musí být podle § 87 odst. 1 stavebního zákona oznámeno nejméně 15 dnů před jeho konáním. Občanské sdružení tedy má dostatečnou lhůtu k uplatnění svých práv podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. Současně se zpravidla bude jednat o dostatečně dlouhou lhůtu pro založení občanského sdružení. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, nezjistí-li ministerstvo „
důvod k odmítnutí registrace občanského sdružení, provede registraci do 10 dnů od zahájení řízení a v této lhůtě zašle zmocněnci přípravného výboru jedno vyhotovení stanov, na němž vyznačí den registrace, kterým je den odeslání
“. Stavební úřad tak nepostupoval správně, když neumožnil občanskému sdružení účast v územním řízení.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.