Vydání 9/2004

Číslo: 9/2004 · Ročník: II

330/2004

Ochrana lesa a pravomoc České inspekce životního prostředí

Ej 348/2004
Ochrana lesa: pravomoc České inspekce životního prostředí
Správní řízení: dokazování; označení odvolacího orgánu
k § 2 zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa
k § 47 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona
k § 38 a § 47 správního řádu
I. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán. Je proto na jeho úvaze, které důkazy budou za účelem zjištění skutečného stavu věci provedeny; to znamená, že ohledání podle § 38 správního řádu není obligatorním důkazním prostředkem.
II. Ze skutečnosti, že Česká inspekce životního prostředí není orgánem státní správy lesů (§ 47 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona), nelze dovodit, že jí nepřísluší posuzovat, zda provedenou těžbou byl či nebyl porušen lesní zákon, neboť podle § 2 zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, dozírá Česká inspekce životního prostředí na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí právnickými a fyzickými osobami.
III. Je-li v rozhodnutí o odvolání označeno Ministerstvo životního prostředí jako správní orgán, nelze dovodit, že rozhodnutí postrádá přesné a jednoznačné označení orgánu, který rozhodnutí vydal, neboť ze žádného právního předpisu nevyplývá požadavek, aby byl blíže označen i útvar, referát či odbor rozhodujícího správního orgánu (v daném případě Ministerstvo životního prostředí, územní odbor pro brněnskou oblast v Brně).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, čj. 7 A 82/2002-40)
Věc:
Společnost s ručením omezeným S. proti Ministerstvu životního prostředí o pokutu za porušení lesního zákona.
Česká inspekce životního prostředí (dále jen „Inspekce“) dne 13. 12. 2000 žalobci uložila pokutu ve výši 500 000 Kč za ohrožení a poškození životního prostředí v lesích, neboť jako vlastník lesních pozemků na nich vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Odvolání žalobce žalovaný dne 24. 4. 2002 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného u Vrchního soudu v Praze brojil žalobou; namítal, že správní orgán zadal vypracování znaleckého posudku před zahájením správního řízení, a proto tento znalecký posudek neměl být použit jako důkazní materiál; dále nebylo svoláno místní šetření, nebylo provedeno ohledání a nebyl pořízen protokol se všemi náležitostmi podle § 22 správního řádu. Žalobce rovněž poukázal na znění lesního zákona s tím, že se lze domnívat, že zákonodárce neměl v úmyslu zmocnit Inspekci dozorem nad dodržováním lesního zákona. Inspekci proto nepřísluší posuzovat, zda provedenou těžbou byl či nebyl porušen lesní zákon, a rovněž jí nepřísluší vyslovovat závěry o proředění pod zákonnou mez. Navíc rozhodnutí žalovaného postrádalo přesné a jednoznačné označení orgánu, který rozhodnutí vydal; lze toliko usuzovat, že by se mohlo jednat o Ministerstvo životního prostředí, územní odbor pro brněnskou oblast, Brno.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení (§ 135 s. ř. s.), žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Nedůvodné jsou žalobní body, v nichž žalobce poukázal na to, že nebylo svoláno místní šetření, nebylo provedeno ohledání a nebyl pořízen protokol se všemi náležitostmi podle § 22 správního řádu, přičemž se nejednalo o bagatelní chyby. Podle § 32 správního řádu je správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán. Podle § 33 odst. 1 správního řádu má účastník řízení právo navrhovat důkazy a jejich doplnění. Podle odst. 2 jsou důkazy zejména výslech svědků, znalecké posudky, listiny a ohledání. Je tedy na úvaze správního orgánu, které důkazy budou za účelem zjištění skutečného stavu věci provedeny, což znamená, že provedení ohledání (místní šetření jako důkaz správní řád nezná) není obligatorním důkazem. V důsledku toho, že nebyl proveden důkaz ohledáním, nebyl ani důvod k sepsání protokolu ve smyslu § 22 správního řádu, protože podle odst. 1 citovaného ustanovení sepíše správní orgán protokol o ústních podáních a o důležitých úkonech v řízení, zejména o provedených důkazech, o vyjádřeních účastníků řízení, o ústním jednání a o hlasování.
V dalším žalobním bodě žalobce poukázal na znění lesního zákona s tím, že se lze domnívat, že zákonodárce neměl v úmyslu zmocnit Inspekci dozorem nad dodržováním lesního zákona a v důsledku toho Inspekci nepřísluší posuzovat, zda provedenou těžbou byl či nebyl porušen lesní zákon, a rovněž jí nepřísluší vyslovovat závěry o proředění pod zákonnou mez. Ze skutečnosti, že Inspekce není orgánem státní správy podle § 47 odst. 1 lesního zákona, nelze podle názoru Nejvyššího správního soudu dovodit závěry, k nimž dospěl žalobce, neboť podle § 2 zákona ČNR č. 282/1991 Sb. dozírá Inspekce na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí právnickými a fyzickými osobami. Proto nelze v daném případě vytýkat správním orgánům nezákonný postup.
Jako důvodný nelze podle názoru Nejvyššího správního soudu posoudit ani žalobní bod, v němž žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí postrádá přesné a jednoznačné označení orgánu, který rozhodnutí vydal, a že lze toliko usuzovat, že by se mohlo jednat o Ministerstvo životního prostředí, územní odbor pro brněnskou oblast, Brno. To podle žalobce způsobuje pochybnosti o tom, zda o odvolání rozhodoval příslušný orgán. V napadeném rozhodnutí je žalovaný jako odvolací orgán označen dostatečně přesně a určitě, neboť ze žádného právního předpisu nevyplývá požadavek, aby byl označen i útvar, referát či odbor, který jako funkčně příslušný v rámci odvolacího orgánu ve věci rozhodl.
(ci)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.