Vydání 2/2004

Číslo: 2/2004 · Ročník: II

89/2004

Nepřípustné podání v daňovém řízení a vrácení daně z přidané hodnoty

Daňové řízení: nepřípustné podání. Vrácení daně z přidané hodnoty: podmínka materiální vzájemnosti
k § 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 208/1997 Sb. a zákona č. 17/2000 Sb.
k § 27 odst. 1 písm. h) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též "daňový řád")
I. Zahraniční osobě, která dle § 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, uplatnila nárok na vrácení daně z přidané hodnoty, lze daň vrátit pouze tehdy, jsou-li splněny všechny podmínky zákonem stanovené, tj. uplatnila-li zahraniční osoba nárok na vrácení daně pouze za vybrané druhy zboží a služeb nakoupené v České republice a současně je-li splněn princip vzájemnosti. Není-li některá z podmínek naplněna, je třeba žádost zahraniční osoby o vrácení daně zamítnout. Nelze postupovat podle § 27 odst. 1 písm. h) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a řízení zastavit s poukazem na nepřípustnost takové žádosti.
II. Požadavek vzájemnosti vyplývající z § 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, je naplněn pouze tehdy, jestliže stát, ve kterém podniká a má sídlo nebo bydliště osoba uplatňující nárok na vrácení daně z přidané hodnoty, českým subjektům daň v obdobných případech skutečně vrací. Nestačí, je-li možnost uplatnit nárok na vrácení daně z přidané hodnoty na základě principu vzájemnosti zakotvena v právních předpisech obou dotčených států, ale je zapotřebí, aby oba státy podnikatelům se sídlem v druhé zemi daň v obdobných případech také skutečně vracely.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2003, čj. 28 Ca 161/2002-37)
Věc:
Obchodní společnost P. se sídlem v H. (Spolková republika Německo) proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o vrácení daně z přidané hodnoty.
Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 27. 12. 2001 zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 1, jímž bylo podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu zastaveno řízení ve věci žádosti o vrácení daně zahraničním osobám podle § 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též "zákon o dani z přidané hodnoty"), za 4. čtvrtletí roku 2000 v celkové výši 269 340,11 Kč.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně předně namítala, že správní orgány obou stupňů nepostupovaly v souladu s právem, když na žádost žalobkyně o vrácení DPH aplikovaly institut zastavení řízení podle § 27 daňového řádu. Zastavení řízení je dle názoru žalobkyně ryze procesním institutem, který lze aplikovat pouze za předpokladu, že podání daňového subjektu je ze zákona nepřípustné, tj. nelze je vůbec učinit. Žalobkyně se přitom řídila zákonem o dani z přidané hodnoty, všechny podmínky stanovené tímto zákonem splnila současně s předložením žádosti, a správce daně proto nebyl oprávněn označit její podání za nepřípustné. Žalobkyně dále namítla, že žalovaný nesprávně posoudil skutkový stav věci a porušil tím § 45d zákona o dani z přidané hodnoty i § 2 odst. 1 daňového řádu. V této souvislosti uvedla, že jedním ze zákonných předpokladů pro vrácení daně zahraničním osobám dle ustanovení § 45d zák. o dani z přidané hodnoty je princip vzájemnosti. Ten značí, že daň může být vrácena těm zahraničním podnikatelům, v jejichž zemích je v daňových zákonech obdobné ustanovení, které umožňuje vracet daň zahraničním podnikatelům za stejná uskutečněná zdanitelná plnění. V daném případě se jedná o posouzení vzájemnosti mezi Českou republikou a SRN. To, zda je podmínka principu vzájemnosti mezi oběma zeměmi splněna, lze zjistit vyhodnocením a porovnáním platných znění českého a německého právního předpisu. Žalobkyně poukázala rovněž na stanovisko Ministerstva financí ze dne 17. 9. 2001, publikované ve Finančním zpravodaji č. 9-10/2001, podle něhož český stát s okamžitou platností nebude prostřednictvím finančního úřadu vracet občanům SRN daň ve smyslu ustanovení § 45d zákona o dani z přidané hodnoty, dokud příslušný orgán SRN písemně nepotvrdí, že českým osobám bude daň v obdobných případech vracena. Toto stanovisko není dle názoru žalobkyně v souladu se zákonem, neboť se změnilo bez jakékoliv vazby na stávající právní úpravu, což je v rozporu s principem právní jistoty daňových subjektů a s principem předvídatelnosti zákonného rozhodování správců daně. Žalobkyně uvedla, že ve vztahu k SRN byl do 31. 8. 2001 nárok na vrácení DPH uznáván a bez jakékoliv legislativní změny jak v domácím, tak v německém právu s účinností od 1. 9. 2001 uznáván být přestal. Žalovaný podle žalobkyně svým rozhodnutím porušil zákon, neboť vycházel z principu materiální vzájemnosti, který ze zákona nevyplývá. Porovnáním české úpravy s německou lze dojít k závěru, že zákony obou států přiznávají nárok na vrácení daně zahraničním osobám z druhé země. Žalobkyně proto navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný správní orgán se ve svém vyjádření k žalobě ohradil proti námitce, jíž žalobkyně napadla postup správních orgánů obou stupňů, spočívající v zastavení řízení, jako nezákonný. Ze znění ustanovení § 45d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty žalovaný dovodil, že zahraniční osoba může uplatnit nárok na vrácení daně podáním žádosti pouze při splnění podmínek vyplývajících z odstavce 1 tohoto ustanovení. V případě, kdy nebyly tyto podmínky splněny (konkrétně nebyl naplněn princip vzájemnosti), nebyla žalobkyně oprávněna žádost o vrácení daně vůbec podat. Proto posoudily správní orgány obou stupňů žádost žalobkyně jako nepřípustné podání. K námitce vytýkající žalovanému porušení ustanovení § 45d zákona o dani z přidané hodnoty, při jehož užití žalovaný vyšel z principu materiální vzájemnosti nevyplývajícího podle žalobkyně ze zákona, žalovaný uvedl, že potvrzení principu vzájemnosti neznamená uvést terminologii tohoto principu do daňových zákonů, ale tento princip potvrdit a realizovat, neboť daňové řízení vychází vždy ze skutečného stavu. Za potvrzení principu vzájemnosti však nelze uznat stav, kdy je tento princip uveden v daňových zákonech ČR i SRN, avšak SRN daň českým osobám nevrací a Česká republika ani není uvedena na seznamu zemí, kterým SRN daň vrací. Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že by porušil zásadu zákonnosti zakotvenou v ustanovení § 2 daňového řádu. Ze shora uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení podle ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. Zrušil zároveň i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které bylo stiženo toutéž vadou řízení jako rozhodnutí žalovaného (§ 78 odst. 3 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Ze správního spisu soud zjistil, že ve Finančním zpravodaji č. 6 ze dne 2. 7. 2001 uveřejnilo Ministerstvo financí pod č. 46 sdělení k vracení daně z přidané hodnoty zahraničním osobám. Dle bodu 2 tohoto sdělení bude Česká republika vracet daň v rozsahu § 45d odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty zahraničním osobám států, které na žádost Ministerstva financí vzájemnost nepotvrdily, ale v praxi obvykle podnikatelům České republiky daň vracejí, nebo států, které vracení daně nepodmiňují splněním principu vzájemnosti. Vedle jiných států se jedná též o Německo, v jehož případě jsou však z vracení daně vyloučeny částky daně, které připadají na nákup pohonných hmot.
Ve Finančním zpravodaji č. 9-10 ze dne 12. 11. 2001 zveřejnilo Ministerstvo financí pod č. 58 další sdělení k vracení daně z přidané hodnoty zahraničním osobám. Podle bodu 2 tohoto sdělení nebude Česká republika s okamžitou platností vracet daň žadatelům z Německa, protože německá strana žadatelům z České republiky daň nevrací a Česká republika není uvedena v seznamu zemí, kterým Německo daň vrací. Daň nebude vrácena u žádostí o vrácení počínaje rokem 2001. Pokud do 31. 8. 2001 byla některým žadatelům z Německa daň vrácena, nebude vyžadováno její zpětné vrácení. Tento postup, tj. zastavení vracení daně Německu, potrvá až do doby, kdy příslušný orgán z německé strany písemně potvrdí, že českým žadatelům bude daň vracena.
Soud v rozsahu žalobních bodů, jimiž je vázán, přezkoumal zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Podle § 45d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty může osoba, která podniká a má sídlo nebo bydliště v zahraničí a není oprávněna podnikat na území České republiky, uplatnit nárok na vrácení daně za vybrané druhy zboží a služeb, nakoupené v České republice na základě principu vzájemnosti.
Podle § 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu platí, že není-li v tomto nebo zvláštním zákoně stanoveno jinak, daňové řízení se zastaví, jestliže jde o nepřípustné podání.
Podle § 2 odst. 1 daňového řádu jednají správci daně při správě daně v řízení o daních v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy, chrání zájmy státu a dbají přitom na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení.
Soud se ztotožnil se žalobní námitkou vytýkající žalovanému (jakož i správnímu orgánu I. stupně) aplikaci ustanovení § 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu při rozhodování o žádosti žalobkyně o vrácení daně. Dle náhledu soudu nelze z ustanovení § 45d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty dovodit, že v případech, kdy není naplněn princip vzájemnosti mezi Českou republikou a zemí, v níž má sídlo či bydliště zahraniční osoba uplatňující nárok na vrácení daně dle tohoto ustanovení, je zapotřebí postupem dle § 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu žádost takové zahraniční osoby považovat za nepřípustné podání a daňové řízení zastavit. Soud má za to, že slova "na základě principu vzájemnosti" v § 45d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty znamenají, že zahraniční osobě, která uplatnila nárok na vrácení daně podáním žádosti u Finančního úřadu pro Prahu l podle tohoto ustanovení, lze daň vrátit pouze za zákonem stanovených podmínek, tj. uplatňovala-li zahraniční osoba nárok na vrácení daně pouze za vybrané druhy zboží a služeb nakoupené v České republice a současně je-li splněn princip vzájemnosti (mezi Českou republikou a zemí, v níž má zahraniční osoba sídlo nebo bydliště). V případech, kdy tyto podmínky pro vrácení daně zahraniční osobě splněny nejsou, je na místě takto podanou žádost zamítnout, nikoliv označit ji za nepřípustné podání ve smyslu § 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu. Opačný postup, k němuž došlo i v posuzované věci, pokládá soud za závažnou vadu v řízení, pro kterou je třeba žalobou napadené rozhodnutí a rovněž rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit. V dalším řízení o žádosti žalobkyně o vrácení daně bude úkolem správních orgánů o řádně podané žádosti žalobkyně věcně rozhodnout.
Pro úplnost je však třeba uvést, že soud se neztotožnil s druhou žalobní námitkou, vytýkající žalovanému porušení ustanovení § 45d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalovaný toto ustanovení vykládal tak, že princip vzájemnosti je splněn pouze v případě, kdy SRN českým subjektům daň v obdobných případech skutečně vrací. Soud se ztotožňuje s výkladem tohoto ustanovení provedeným žalovaným, podle kterého nestačí, je-li možnost uplatnit nárok na vrácení DPH na základě principu vzájemnosti zakotvena v právních předpisech obou dotčených států, ale je zapotřebí, aby oba státy podnikatelům se sídlem v druhé zemi daň v obdobných případech také skutečně vracely. Konečně i ze znění německého zákona o dani z přidané hodnoty, které citovala v žalobě sama žalobkyně, je zřejmé, že i SRN podmiňuje vracení daně podnikatelům se sídlem mimo území Evropské unie tím, aby země, kde má tento podnikatel sídlo, podnikatelům se sídlem v Německu daň vracela. Mezi účastníky není sporu o tom, že v době rozhodování správních orgánů o žádosti žalobkyně SRN daň z přidané hodnoty českým subjektům nevracela. O této skutečnosti se zmínila sama žalobkyně v odvolání podaném proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a označila ji za obecně známou. Konstatování žalobkyně, že tento stav je mimo jiné v rozporu s právními předpisy obou dotčených zemí, nic nemění na situaci, že princip vzájemnosti mezi oběma zeměmi naplněn není. Není tak splněna jedna z podmínek, za kterých lze žalobkyni jakožto zahraniční osobě daň z přidané hodnoty na základě její žádosti vrátit.
(říž)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.