3818/2018
Myslivost: zákaz vstupu do honitby
Myslivost: zákaz vstupu do honitby
k § 9 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti
Zákaz vstupu do honitby (§ 9 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti) lze vydat jen v případě, že určitá honitba existuje, přičemž obsah tohoto zákazu musí být v souladu s konkrétními právními vlastnostmi dané honitby (zde údajně honitba v podobě obory).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2018, čj. 2 As 112/2017-43)
Věc:
a) Ing. Stanislav J. a b) Pavel D. proti Městskému úřadu Veselí nad Moravou, za účasti 1) akciové společnosti Leoš Novotný a 2) obce Radějov, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, o kasační stížnosti odpůrce.Rozsudkem ze dne 8. 3. 2017, čj. 65 A 2/2015-236, Krajský soud v Brně zrušil opatření obecné povahy Městského úřadu Veselí nad Moravou, odboru životního prostředí a územního plánování, ze dne 3. 2. 2014, kterým byl nařízen zákaz vstupu do honitby Obora Radějov (dále jen „napadené opatření obecné povahy“), a to ve smyslu § 101d odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud se v prvé řadě zabýval otázkou zákonnosti (a zejména otázkou nabytí právní moci) rozhodnutí Okresního úřadu Hodonín, referátu životního prostředí, ze dne 24. 3. 1993 (dále jen „rozhodnutí o uznání obory“), kterým měla být na žádost společnosti Lesy České republiky, s. p., uznána honitba označená jako „
obora RADĚJOV
“. Krajský soud se obsáhle zabýval otázkou doručení (oznámení) rozhodnutí o uznání obory tzv. opomenutým účastníkům, přičemž konstatoval, že v řízení o vydání napadeného opatření obecné povahy měl odpůrce tyto skutečnosti (tedy samotnou existenci honitby Obora Radějov) zkoumat, jelikož pro něj tato sporná otázka nebyla neznámou. Krajský soud ve vztahu k této otázce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2012, čj. 30 A 7/2011-60, a na závěry Veřejného ochránce práv ve věci šetření z vlastní iniciativy Obora Radějov.Krajský soud následně přezkum napadeného opatření uzavřel, že nemohlo být vydáno opatření obecné povahy k předmětu právních vztahů (honitbě), o jejíž samotné existenci panovaly značné a odůvodněné pochybnosti a jejíž existence nebyla a nemohla být v průběhu soudního řízení před krajským soudem prokázána. Krajský soud závěrem shledal, že v napadeném opatření obecné povahy, resp. v řízení, které vydání předmětného opatření obecné povahy předcházelo, jsou zásadní vady, a proto zrušil napadené opatření obecné povahy v celém jeho rozsahu.
Odpůrce podal proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, v níž namítl překročení pravomoci krajského soudu dané příslušnými ustanoveními soudního řádu správního, když se krajský soud zabýval samotnou existencí honitby, resp. rozhodnutím o uznání honitby. Stěžovatel měl za to, že krajský soud není v řízení o zrušení opatření obecné povahy oprávněn vést řízení o přezkumu uznání honitby, v němž se musí bránit samotní jednotliví vlastníci honebních pozemků nebo jejich právní nástupci. Stěžovatel souhlasil s krajským soudem, že musí existovat honitba, aby bylo možno vydat samotné opatření obecné povahy, které znemožňuje vstup do honitby. Podle stěžovatele však v případě, kdy nebylo rozhodováno o žalobě proti rozhodnutí o uznání honitby, bylo potřeba se řídit presumpcí správnosti správního aktu. Stěžovatel byl proto názoru, že v řízení byl oprávněn k vydávání dalších správních aktů, a tím i opatření obecné povahy, jež má za podklad v existenci honitby Obora Radějov, neboť rozhodnutí o uznání honitby má být předběžně vykonatelné a deklarovat, že honitba existuje. Závěrem stěžovatel poukázal, že v případě honitby Obora Radějov existoval faktický stav více než 25 let, proto krajským soudem navrhovaný postup přezkumu existence honitby by tak v konečném důsledku mohl znamenat neexistenci honitby Obora Radějov, čímž by všechna jednání učiněná na základě tohoto podkladu za uvedenou dobu mohla být zpochybněna, a tím by byla narušena ochrana jistoty nabytých práv.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
(…) [15] Z přiložených spisů vyplynulo, že dne 3. 2. 2014 vydal Městský úřad Veselí nad Moravou opatření obecné povahy, kterým byl nařízen zákaz vstupu do honitby č. 54 – Obora Radějov v katastrálním území Radějov u Strážnice a v katastrálním území Tvarožná Lhota s výjimkou honebních pozemků ve vlastnictví města Strážnice zaplocených v samostatně uzavřené velkoplošné oplocence s vlastními přelezy, v obdobích každoročně od 1. 6. do 30. 6. a od 1. 9. do 15. 11. s účinností do 1. 5. 2023, a to podle § 9 odst. 3 zákona o myslivosti. Dne 24. 3. 1993 vydal Okresní úřad Hodonín rozhodnutí, kterým uznává státnímu podniku Lesy České republiky oboru Radějov o celkové výměře honitby 1564,8402 ha, a to podle § 7 odst. 1 a § 44 b odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti. Toto rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci ze dne 19. 4. 1993. Dne 28. 6. 1989 vydal Okresní národní výbor Hodonín rozhodnutí, kterým uznal dle § 7 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, a v souladu s kolaudačním rozhodnutím Městského národního výboru Strážnice ze dne 1. 2. 1989 za oboru souvisle dokonale ohrazené honební pozemky z honitby „
Radějov
“ o celkové výměře obory 1 617,65 ha. Toto rozhodnutí bylo následně změněno v rozsahu stanovených podmínek rozhodnutím Jihomoravského krajského národního výboru ze dne 3. 1. 1990. [16] Nad rámec nezbytného je vhodné zmínit, že ze závěrečného stanoviska Veřejného ochránce práv k šetření z vlastní iniciativy ze dne 26. 1. 2010 vyplynulo, že honitba Obora Radějov zanikla ke dni 31. 3. 2003, a to s odkazem na § 69 odst. 1 zákona o myslivosti.
ex lege
[17] Podle § 9 odst. 3 zákona o myslivosti „[n]
a žádost uživatele honitby může orgán státní správy myslivosti, zejména v době hnízdění, kladení a odchovu mláďat nebo provádění lovů, nařídit přiměřené omezení nebo i zákaz vstupu do honitby nebo jejích částí, omezení jízdy koňmi a tažnými psy a omezení jiných sportovních nebo zájmových činností. Uvedená opatření se nevztahují na hospodářskou činnost vlastníků, popřípadě nájemců honebních pozemků.
“[18] Podle § 69 odst. 1 zákona o myslivosti „[h]
onitby a obory uznané podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány; to platí i pro obory o výměře nižší než 50 ha a samostatné bažantnice uznané podle dosavadních předpisů, které se stávají honitbami podle tohoto zákona, i když nedosahují výměry 500 ha. Pokud honitba nebo obora uznaná podle dosavadních předpisů dosahuje zákonné výměry podle tohoto zákona, ale nesplňuje ostatní požadavky na tvorbu honitby, je osoba, které byla honitba uznána podle dosavadních předpisů, povinna podat do 31. prosince 2002 orgánu státní správy myslivosti návrh na uvedení honitby do souladu s tímto zákonem, jinak honitba zaniká k 31. březnu 2003
.“[19] Podle § 44b odst. 1 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí o uznání obory „[v]
lastníci honebních pozemků oznámí do 31. prosince 1992 příslušnému okresnímu úřadu výměry a parcelní čísla těchto pozemků, popř. další údaje týkající se těchto pozemků, a doloží své vlastnické právo příslušnými doklady. Půjde-li o honební pozemky, které splňují podmínky stanovené tímto zákonem pro uznání honitby, požádají současně o jejich uznání za honitbu; v ostatních případech navrhnou nové vhodné uspořádání
.“ [20] Podle § 44b odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí o uznání obory „[n]
a základě předložených oznámení, žádostí a při splnění podmínek stanovených tímto zákonem, rozhodnou okresní úřady s účinností od 1. dubna 1993 o uznání honiteb ve svém obvodu podle tohoto zákona
“.[21] Se stěžovatelem nelze souhlasit, že by krajský soud překročil meze své pravomoci, když v řízení o zrušení napadeného opatření obecné povahy posuzoval existenci honitby. Je-li na základě § 101a a násl. s. ř. s. krajským soudem přezkoumávána zákonnost opatření obecné povahy zakládající zákaz vstupu do honitby, pak samotná existence honitby ve smyslu jejího zákonného vymezení je elementární (předběžnou) otázkou celého posouzení. Jinak řečeno, zákaz vstupu do honitby lze vydat jen v případě, že určitá honitba existuje, přičemž obsah tohoto zákazu musí být v souladu s konkrétními právními vlastnostmi dané honitby (zde má jít o honitbu v podobě obory). Zákaz vstupu, který je možno vydat podle § 9 odst. 3 zákona o myslivosti, může být zákonný pouze tehdy, směřuje-li vůči „
způsobilému předmětu zákazu vstupu
“, tedy vůči takové části zemského povrchu, jež má podle objektivního práva statut honitby. Krajský soud byl proto nepochybně oprávněn posuzovat rozhodnutí o uznání obory, měl-li za to, že na základě uvedeného rozhodnutí předmětná honitba vznikla, a zcela správně se touto právní otázkou zabýval. [22] Souhlasit se stěžovatelem nelze ani v jeho chápání pojmu a důsledků tzv.
presumpce
správnosti správních rozhodnutí. Je nepochybné, že presumpce
správnosti existentních správních rozhodnutí je jednou z klíčových zásad českého správního práva. Znamená, že jde-li o existentní správní rozhodnutí, má se za to, že je to rozhodnutí zákonné, není-li relevantně rozhodnuto jinak, tedy není-li rozhodnutí zrušeno, či změněno pro nezákonnost. Je tedy nepochybné, že pokud rozhodnutí o uznání obory bylo vydáno a jde-li o rozhodnutí existentní, a nikoli nicotné, má se na ně, nebylo-li zrušeno, či změněno pro nezákonnost, hledět jako na zákonné. To však – a v tom nutno s krajským soudem zcela souhlasit – neznamená, že jde o rozhodnutí účinné v tom smyslu, že by účinně (pravomocně) přiznalo určitému území právní status
honitby. Krajský soud důkladně a přesvědčivě rozebral, proč lze důvodně mít za to, že rozhodnutí o uznání obory nenabylo právní moci – kvůli opomenutí řady účastníků řízení. Nejvyšší správní soud nepovažuje za potřebné k závěrům krajského soudu cokoli dodávat, neboť jde o precizní a danou problematiku dostatečně řešící úvahu. (…)Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.