Vydání 10/2010

Krajský soud předně konstatuje, že se z důvodů níže uvedených neztotožnil s námitkou navrhovatele zpochybňující důvěryhodnost podkladů poskytovaných Magistrátem města Hradec Králové. Pokud navrhovatel spatřuje rozpor v tom, že mu Magistrát města Hradec Králové poskytl různé údaje o počtu občanů části Březhrad, pak nelze přehlédnout, že tyto údaje poskytoval v roce 2008, poté v roce 2009 a nyní v květnu 2010. Je proto zcela logické, že v takovém časovém rozpětí se údaje o počtu obyvatel části Březhrad mohou v řádu jednotek či dokonce desítek lišit. Naopak těžko by bylo lze uvěřit tomu, že by se počet obyvatel vůbec neměnil. Důvěryhodnost poskytnutých údajů nemohlo ohrozit ani laické sčítání občanů části Březhrad, které provedli členové navrhovatele nebo jeho sympatizanti. Je zřejmé, že takový podklad nemůže být pro zjištění počtu občanů obce nebo její části . Z toho důvodu krajský soud nevyhověl ani návrhu navrhovatele, aby vyslechl k této problematice navržené svědky z řad občanů Březhradu.

Dle § 3 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel je evidence obyvatel vedena v informačním systému evidence obyvatel, jehož správcem je Ministerstvo vnitra. Tento informační systém je informačním systémem veřejné správy podle zvláštního zákona, kterým je zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Dle § 8 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel pak Ministerstvo vnitra, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností poskytují údaje z informačního systému v rozsahu nezbytně nutném a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem. Údaje poskytnuté krajskému soudu Magistrátem města Hradec Králové tedy tento orgán státní správy získal ze stejné evidence, ze které je získává Ministerstvo vnitra. Přesto krajský soud vyhověl navrhovateli a vyžádal si údaje přímo od Ministerstva vnitra. Také z jím poskytnutých údajů je zřejmé, že jsou ve shodě s údaji poskytovanými Magistrátem města Hradec Králové. Krajský soud proto neshledal jediný důvod, proč by neměl považovat údaje poskytnuté jak tímto orgánem, stejně tak jako údaje poskytnuté Ministerstvem vnitra, za důvěryhodné. Při svém rozhodování z nich proto vycházel.

V souvislosti s tím krajský soud nepovažoval za důležité pro posouzení věci, aby si od shora uvedených orgánů státní správy vyžádal také doložení všech zápisů, ke kterým v informačním systému došlo ve vztahu k obyvatelům hlášeným v části Březhrad v průběhu let 2009 a 2010, jak navrhoval navrhovatel. Jak uvedl Ústavní soud, splnění všech podmínek vyhlášení místního referenda (tedy i podmínky 1 000 občanů) se musí posuzovat v době, kdy je o něm příslušným orgánem rozhodováno (tj. ke dni zasedání zastupitelstva, respektive krajského soudu, pokud mu je podán návrh dle § 91a s. ř. s.). Změny v počtu obyvatel části Březhrad v letech 2009 a 2010 tak nejsou pro posouzení projednávané věci .

Stejně tak krajský soud nemohl vyhovět návrhu navrhovatele, aby proběhlo fyzické sčítání občanů části Březhrad krajským úřadem nebo Ministerstvem vnitra v rámci kontroly výkonu přenesené působnosti Magistrátu města Hradec Králové. Krajský soud nemá vůbec oprávnění takové sčítání občanů nařídit, navíc takový postup vzhledem ke lhůtám, v nichž musí krajský soud o návrhu dle § 91a s. ř. s. rozhodnout (30 dnů), těžko přichází v úvahu. Jak již krajský soud uvedl shora, neshledal důvod, pro který by neměl a nemohl vycházet z údajů z informačního systému evidence obyvatel.

Krajský soud se ztotožnil s námitkou navrhovatele obsaženou v jeho podání doručeném mu dne 21. 5. 2010, že je namístě posoudit existenci mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny, jež by zakotvily ve prospěch státních příslušníků příslušného státu stejná oprávnění, jako má občan obce dle § 16 zákona o obcích. Ostatně touto otázkou se zabýval i Ústavní soud ve svém shora citovaném nálezu a to na několika místech jeho odůvodnění. V části V. odst. 36 konstatoval, že „takovou mezinárodní smlouvou je pak Smlouva o fungování Evropské unie (v konsolidovaném znění), konkrétně její ustanovení čl. 22 odst. 1 (zaručující aktivní a pasivní volební právo v komunálních volbách, publ. in. Úřední věstník Evropské unie ze dne 9. 5. 2008, C 115/57); dále srov. i čl. 40 Listiny základních práv Evropské unie“. V části V. odst. 41 nálezu Ústavní soud dospěl k závěru, že „citované ustanovení (rozuměj § 21 odst. 1 zákona o obcích) je dlužno vykládat tak, že se za ,občana‘ považují i občané Evropské unie, kteří jsou v oddělující se části obce hlášeni k trvalému pobytu. Těmto osobám totiž Smlouva o fungování Evropské unie i samotné obecní zřízení přiznávají právo podílet se na samosprávě obcí (např. volit a být voleni do zastupitelstev obcí či dokonce hlasovat v samotném místním referendu o oddělení obce); bylo by proto zcela iracionální, aby nebyly brány v potaz pro účely zjištění počtu ,občanů‘ nutných pro splnění zákonných podmínek oddělení.“ Konečně naposledy se k této problematice vrátil Ústavní soud v části V. odst. 43 citovaného nálezu, v němž uložil krajskému soudu, jak má v novém řízení po vrácení věci pokračovat. Ústavní soud uvedl: „V novém řízení následujícím po kasaci napadeného rozhodnutí bude krajský soud povinen ve vztahu k řádnému zjištění podmínek vyhlášení a konání referenda ověřit, zda stěžovatelem zmiňovaní cizí státní příslušníci skutečně mají trvalý pobyt na území části obce, jež má být oddělena, zda se jedná o občany Evropské unie a zda jejich počet spolu s občany obce ve smyslu § 16 obecního zřízení přesahuje 1 000. Teprve na základě těchto zjištění pak bude moci učinit závěr o splnění či nesplnění podmínky počtu ,občanů‘ části obce usilující o oddělení a tudíž o vyhlášení referenda.“

Vázán uvedeným právním názorem Ústavního soudu postupoval krajský soud v novém řízení dle uvedených pokynů, jak je ostatně již ze shora uvedeného patrno. Krom toho reflektoval na připomínku navrhovatele a vyžádal si od Magistrátu města Hradec Králové sdělení z informačního systému evidence obyvatel, státními příslušníky kterých států cizinci s různými typy pobytů evidovaní v části statutárního města Hradec Králové jsou (viz shora citovaná odpověď Magistrátu města Hradec Králové, oddělení evidence obyvatel, ze dne 25. 5. 2010).

V návaznosti na to krajský soud předesílá, že Ústavní soud se ve svém shora citovaném nálezu v souvislosti s existencí mezinárodních smluv předvídaných v § 17 zákona o obcích zmínil toliko a pouze o Smlouvě o fungování Evropské unie. Lze předpokládat, že pokud by mu byla známa existence jiné obdobné mezinárodní smlouvy, v odůvodnění svého nálezu by ji jistě zmínil. Svědčí o tom i jeho pokyny, jak má krajský soud v novém řízení postupovat a jaké skutečnosti rozhodné pro posouzení věci má zjistit (viz již citovaná část V. odst. 43 nálezu). Ani navrhovatel žádnou konkrétní mezinárodní smlouvu neuvedl, jeho námitka zůstala v rovině zcela obecné. Také odborná literatura žádnou takovou mezinárodní smlouvu nezmiňuje (srov. Vedral, J.; Váňa, L.; Břeň, J.; Pšenička, S. Zákon o obcích (obecní zřízení). Komentář. 1. vyd. C. H. Beck : Praha, 2008). Přesto se však krajský soud snažil existenci takové mezinárodní smlouvy dohledat a to zejména ve vztahu ke státům, jejichž státní příslušníci v různých právních režimech v části Březhrad dle uvedeného sdělení Magistrátu města Hradec Králové byli evidováni. Jeho úsilí ovšem bylo bezvýsledné, a proto krajský soud uzavřel, že s výjimkou Smlouvy o fungování Evropské unie neexistuje jiná mezinárodní smlouva vymezená v § 17 zákona o obcích, která by také státním občanům jiného státu přiznávala oprávnění občana obce stanovená v § 16 zákona o obcích.

Navrhovatel se rovněž snažil podpořit své názory na zákonnou podmínku 1 000 občanů pro vyhlášení místního referenda o oddělení části obce odkazy na shora citovaná ustanovení zákona o obcích či zákona o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům. Krajský soud však neshledal, že by znění těchto ustanovení byla v logickém protikladu se zněním § 21 odst. 1 zákona o obcích. Ostatně například navrhovatelem zmíněný § 22 zákona o obcích ve svém odstavci 2 zakotvuje, že návrh na oddělení části obce musí (mimo jiné) obsahovat pod písmenem c) počet občanů obce ke dni podání návrhu na oddělení její části, jakož i počty občanů obce v jednotlivých částech, které se mají oddělit, ale současně pod písmenem d) také rozdělení výnosu daní v poměru podle počtu obyvatel původní a nově vzniklé obce do doby, než bude stanoveno procento, kterým se na výnosech daní podílí nově vzniklá obec. Z uvedeného je zřejmé, že zákonodárce si byl rozdílu pojmů „občan“ a „obyvatel“ dobře vědom a zcela úmyslně tyto pojmy používal pro rozdílné právní situace. Krajskému soudu tak nezbývá, než znovu odkázat na již citovanou část odůvodnění nálezu Ústavního soudu (část V. odst. 21 až 27) a jeho závěr, že shora uvedenou zákonnou podmínku pro vyhlášení místního referenda o oddělení části obce shledal ústavně konformní.

Krajský soud proto uzavřel, že v novém řízení bylo spolehlivě prokázáno, že ke dni 28. 5. 2010, tedy ke dni rozhodování soudu, bylo evidováno v části statutárního města Hradec Králové – Březhrad 892 fyzických osob, které jsou státními občany České republiky a jsou hlášeny v této části statutárního města Hradec Králové k trvalému pobytu (§ 16 odst. 1 zákona o obcích), a 2 fyzické osoby, které dosáhly věku 18 let, jsou občany členských států Evropské unie (EU) a jsou hlášeny v této části statutárního města Hradec Králové k platnému trvalému pobytu občana Evropské unie (§ 17 zákona o obcích). V části Březhrad usilující o oddělení od statutárního města Hradec Králové tak bylo evidováno ke dni rozhodování soudu celkem 894 občanů ve smyslu § 16 a § 17 zákona o obcích. Nebyla tak splněna zákonná podmínka pro vyhlášení místního referenda o oddělení části obce stanovená v § 21 odst. 1 zákona o obcích, neboť část obce usilující o oddělení neměla ke dni rozhodování soudu 1 000 občanů ve smyslu § 16 a 17 zákona o obcích.