Vydání 10/2011

[14] Podle § 6 odst. 1 zákona o místních poplatcích ve znění účinném v rozhodné době se "[p][...] ." Zákonná definice vstupného obsažená v druhé větě tohoto odstavce byla do zákona o místních poplatcích vložena s účinností od 1. 1. 2004 zákonem č. 229/2003 Sb. Důvodová zpráva k tomuto zákonu ve vztahu k legální definici vstupného uvedla: ",vstupné', " (tisk č. 260/0, Poslanecká sněmovna, IV. volební období, digitální repozitář, www.psp.cz).

[15] Z textu zákonné definice vstupného vyplývá, že pojem vstupné je třeba v zásadě vykládat z pozice účastníka akce; naopak pohled pořadatele akce je z hlediska zákona o místních poplatcích bezvýznamný. Jinými slovy, za vstupné je třeba považovat to, co jako podmínku účasti vnímá účastník akce, a nikoliv to, co jako vstupné označí pořadatel akce. Pro kvalifikaci určité platby jako vstupného dále není rozhodné, za co byla peněžní částka konkrétně zaplacena, byla-li jejím zaplacením podmíněna účast na akci. Není totiž rozhodné, zda účastník akce zaplacením této částky získal pouze možnost vstoupit a účastnit se akce, nebo zda po zaplacení příslušného finanč- ního obnosu obdržel kromě samotného vstupu nějaké další hmotné či nehmotné statky. I v případě akcí, na nichž se formálně zaplacení vstupného nevyžaduje, avšak účast na akci je podmíněna nákupem určitého zboží nebo služeb, je nutno finanční částky zaplacené za takové zboží či služby považovat za vstupné pro účely zákona o místních poplatcích v plné výši. V neposlední řadě nemůže posouzení určité částky jako vstupného nijak ovlivnit skutečnost, jak peněžní prostředky vybrané jako podmínka účasti na akci byly využity pořadatelem akce, tj. zda je použil na obecné náklady spojené s pořádáním akce, na režijní náklady, na konkrétní služby či zboží pro účastníky akce, nebo zda se jedná o pořadatelův zisk.

[16] Předestřený výklad potvrzuje úmysl zákonodárce patrný z citované důvodové zprávy. Z ní je zřejmé, že zákonodárce hodlal zavedením zákonné definice vstupného zabránit obcházení zákona, ať už ve formě jiného formálního označení vstupného nebo ve formě podmiňování účasti na akci nákupem zboží či služeb. Na základě všech těchto úvah Nejvyšší správní soud uzavírá, že pojmem vstupné podle § 6 odst. 1 zákona o místních poplatcích je třeba rozumět souhrn veškerých finančních částek, jejichž zaplacením je podmiňován vstup, resp. účast účastníka na akci, bez ohledu na to, za co byly tyto částky konkrétně zaplaceny nebo na jaký účel byly využity pořadatelem akce.

[17] V projednávaném případě není mezi stranami sporu o tom, že žalobkyní pořádaný veletrh jakožto kontraktační veletrh sloužící k uzavírání dohod a smluv spadá pod rozsah § 6 odst. 1 zákona o místních poplatcích ve spojení s § 2 písm. d) obecně závazné vyhlášky hl. m. Prahy č. 25/2003 a vstupné na něm vybrané podléhá místnímu poplatku ze vstupného. Spornou otázkou je především to, zda lze za vstupné považovat žalobkyní vybíraný registrační poplatek. Podle informačního letáku založeného ve správním spisu bylo zaplacení registračního poplatku povinné pro všechny návštěvníky veletrhu. Ze zápisu o místním šetření ze dne 10. 11. 2005 vyplývá, že osobám, které neměly zaplacen registrační poplatek, nebyl umožněn vstup na veletrh. Zaplacení registračního poplatku tak podle Nejvyššího správního soudu není možné hodnotit jinak, než jako podmínku účasti na veletrhu. Ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o místních poplatcích je proto třeba registrační poplatek považovat za vstupné, které podléhá místnímu poplatku ze vstupného.

[18] Jak vyplývá z bodů [15] a [16] shora, zdejší soud se plně ztotožňuje s názorem městského soudu, že zákon o místních poplatcích nepožaduje, aby byl zkoumán nějaký další účel poskytnuté peněžní částky (kromě toho, že je podmínkou účasti na akci). Nemůže být proto úspěšná obrana žalobkyně spočívající v tvrzení, že registrační poplatek byl vybrán za konkrétní služby poskytnuté účastníkům akce a že za něj účastníci získali katalog a jmenovku. Smysluplné není rovněž lpění žalobkyně na důsledném rozlišování mezi náklady na konkrétní služby a obecnými náklady spojenými s pořádáním akce, resp. režijními náklady: z pohledu zákona o místních poplatcích nemá toto rozlišování žádný význam, neboť nijak neovlivňuje závěr o tom, zda je třeba registrační poplatek považovat za vstupné. V této souvislosti neshledal zdejší soud napadený rozsudek městského soudu nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, jelikož se nevypořádal s rozlišováním těchto nákladů v replice žalobkyně. Pro posouzení věci bylo zcela nadbytečné, aby se městský soud podrobně zabýval rozdíly mezi těmito náklady, a plně postačovalo konstatování soudu, že "". Do tohoto demonstrativního výčtu nákladů lze nepochybně zařadit i žalobkyní zmiňované náklady na konkrétní služby účastníkům veletrhu.

[19] Nelze přihlédnout ani k tvrzení žalobkyně, že v rámci veletrhu jsou pořádány doprovodné konference, workshopy a semináře, tedy akce vzdělávacího charakteru, jež místnímu poplatku ze vstupného nepodléhají. Tyto doprovodné akce nebyly pořádány odděleně a zájemci o účast na těchto vzdělávacích akcích je nemohli navštívit bez toho, aby současně nemuseli zaplatit registrační poplatek na veletrh. Nejvyššímu správnímu soudu dále není zřejmé, jakým způsobem došlo k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. k omezení obchodní činnosti žalobkyně nad rámec zákona. Žalobkyně k tomu ostatně nic konkrétního netvrdí. Pokud jde o zmínění § 2 odst. 7 daňového řádu městským soudem, neměl tento soud na mysli, že by v daném případě došlo k dissimulaci (předstírání) právního úkonu. Záměrem městského soudu zjevně bylo citovaným ustanovením podpořit svoji argumentaci spočívající v tom, že je třeba vždy hledat skutečný účel placené finanční částky, resp. ověřit, zda zaplacením této částky, byť je vydávána za platbu za konkrétní služby návštěvníkům veletrhu, ve skutečnosti není podmíněna účast návštěvníků na veletrhu.

[20] Veškeré námitky žalobkyně týkající se výkladu pojmu vstupné, jeho aplikace na projednávaný případ a námitky nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu pro nedostatek důvodů tedy shledal Nejvyšší správní soud nedůvodnými. (...)