Vydání 7/2011

Podle § 32 odst. 3 zákona o azylu má podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany odkladný účinek s výjimkou žaloby proti rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25 uvedené zákona a žaloby proti rozhodnutí podle § 16 odst. 1 písm. d) a e) téhož zákona. Tedy žaloby proti rozhodnutím vydaným podle posledně uvedených ustanovení odkladný účinek ze zákona nemají a pro jeho případné přiznání platí obecná právní úprava, tj. § 73 odst. 2 a 3 s.ř.s. Shora uvedené ustanovení zákona o azylu totiž nelze vykládat tak, že vylučuje i možnost takové žalobě odkladný účinek přiznat podle § 73 s.ř.s. Toto ustanovení zákona o azylu je sice vůči soudnímu řádu správnímu ustanovením speciálním, nicméně pouze v tom rozsahu, že na rozdíl od obecné právní úpravy žalobám proti určitým rozhodnutím odkladný účinek přiznává ze zákona. Tedy tato specialita se vztahuje toliko k § 73 odst. 1 s.ř.s., které ostatně takovou právní úpravu samo předpokládá, neboť stanoví, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákona nestanoví jinak. Specialita se však již nevztahuje k dalším odstavcům § 73 s.ř.s., tj. k možnosti přiznat odkladný účinek žalobě za splnění zákonem stanovených podmínek usnesením soudu.

Z výše uvedeného vyplývá, že cizinci, jejichž řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zastaveno (potažmo jejichž žádost o udělení mezinárodní ochrany byla zamítnuta podle § 16 odst. 1 písm. d) a e) zákona o azylu), jsou v řízení o žalobě proti takovému rozhodnutí oprávněni o odkladný účinek žaloby požádat dle § 73 odst. 2 s.ř.s. a soud je pak povinen takovou žádost posoudit pohledem zákonných podmínek uvedených v citovaném ustanovením, tj. hodnotit, zda by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, zda se přiznání odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a zda není v rozporu s veřejným zájmem. (…)

Ze správního spisu, konkrétně z rozhodnutí Policie České republiky, oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, ze dne 14. 12. 2009, kterým bylo žalobci uloženo správní vyhoštění na dobu deseti let, vyplývá, že žalobci bylo v roce 2007 uloženo správní vyhoštění na dobu dvou let. Jelikož žalobce nevycestoval, byl dále trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 4. 2009 odsouzen pro maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona z roku 1961 a byl mu uložen trest vyhoštění ve výměře dvou let. Ani na základě tohoto dalšího rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce z České republiky neodcestoval a namísto toho podal shora uvedenou třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany.

S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že v případě žalobce nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě. Z obsahu žádosti o udělení mezinárodní ochrany nemohl soud učinit závěr, že by výkon napadeného rozhodnutí nebo jeho následky mohly znamenat pro žalobce nenahraditelnou újmu, zejména pokud žalobci skutečnosti, které uvedl v třetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany (ze země původu odjel v roce 2006 a volby, při kterých se zadlužil, se konaly v roce 2000; o potížích s partnerem své bývalé ženy pak hovořil již v první žádosti), musely být známy již v době podání první žádosti o udělení azylu (rok 2007). Stejně tak mu musela být známa povinnost opustit Českou republiku na základě prvního správního vyhoštění a neúspěchu v žalobním řízení, které následovalo po rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany v roce 2007.

S ohledem na shora uvedené dospěl soud také k závěru, že přiznání odkladného účinku žalobě by bylo v rozporu s veřejným zájmem, jímž je povinnost účastníka (adresáta individuálního správního aktu) respektovat pravomocná rozhodnutí správního orgánu a soudu. Žalobce přitom veškerá rozhodnutí hostitelského státu zcela ignoruje. Českou republiku neopustil ani na základě prvního správního vyhoštění a neúspěchu v žalobním řízení, které následovalo po rozhodnutí o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany v roce 2007, ani na základě druhého správního vyhoštění v roce 2009 v situaci, kdy jeho žalobě proti rozhodnutí o druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebyl přiznán odkladný účinek. Krom toho byl také pravomocně odsouzen pro maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona z roku 1961 a byl mu uložen trest vyhoštění ve výměře dvou let. (…)