Vydání 2-3/2019

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2018, čj. 1 As 207/2018-32)

Specializovaný finanční úřad rozhodnutím ze dne 3. 5. 2016 uložil žalobkyni pokutu ve výši 70 000 Kč podle § 48 odst. 1 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „zákon o loteriích“), za porušení § 4 odst. 1 tohoto zákona. Žalobkyně se dopustila porušení zákona tím, že nejméně od 1. 3. 2015 do 30. 11. 2015 provozovala ve čtyřech provozovnách loterie a jiné podobné hry (vědomostní soutěže a kvízy) bez platného povolení Ministerstva financí.

Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolání, které žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí o pokutě potvrdil.

Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl. Soud dospěl k závěru, že v případě technických zařízení provozovaných žalobkyní byly naplněny všechny definiční znaky loterie a jiné podobné hry (dále též jen „loterie“) podle § 1 odst. 2 zákona o loteriích, zejména pak prvek náhody. Dle soudu byla žalobkyně provozovatelkou kvízomatů ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o loteriích, a tedy osobou odpovědnou za správní delikt provozovatele loterií a jiných podobných her. Žalobkyně uzavřela nájemní smlouvy se společností GLETRAN s. r. o. (dále jen „Gletran“), ve kterých se zavázala dát do užívání část prostor sloužících k podnikání za účelem výkonu podnikatelské činnosti prostřednictvím internetových zařízení, dodávat elektrickou energii a připojení k internetu, za což se nájemce zavázal hradit nájemné ve výši 35 % výnosu z provozu zařízení. Žalobkyně vlastními zaměstnanci zajišťovala některé další činnosti související s provozem kvízomatů, a to např. výběr finančních prostředků a výplatu výher. Soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že je třeba rozlišovat situace, kdy existuje osoba disponující řádným povolením k provozu loterií a fakticky tuto činnost vykonává pomocí jiných osob od situace, kdy jsou loterie provozovány bez příslušného povolení. Zatímco v prvním případě disponuje provozovatel povolením k provozu loterií a toto povolení kryje také činnost dalších osob, jejichž pomocí provozovatel loterijní činnost vykonává, v druhém případě, kdy je loterie provozována bez povolení, je třeba určit osobu nebo osoby odpovědné za jejich nelegální provoz. Při určení osob odpovědných za provoz nepovolených loterií lze přitom vyjít z definice pojmu provozování loterií a jiných podobných her tak, jak je vymezena v § 4 odst. 3 zákona o loteriích.

Pokud žalovaný v přezkoumávané věci vyšel ze skutkových závěrů, podle kterých činnosti žalobkyně spočívaly mimo jiné v zajištění připojení k elektrické energii či k internetu, dále ve vyplácení výher a vybírání finančních prostředků vložených do kvízomatů (což nebylo sporné) a tyto činnosti kvalifikoval jako provozování loterií a jiných podobných her ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o loteriích, považoval soud jeho závěry za správné. Stejně tak je pro účely kvalifikace žalobkyně coby provozovatele podstatná koncepce „“ sjednaného v procentuálním podílu na výnosech z provozu jednotlivých zařízení, z čehož je zřejmé, že se žalobkyně podílela na výtěžku z provozu technických zařízení. Z uvedených důvodů soud nepovažoval za přiléhavá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2012, čj. 1 Afs 22/2012-53, č. 2629/2012 Sb. NSS, a rozhodnutí ze dne 20. 2. 2015, čj. 5 Afs 13/2013-30, na která v doplnění žaloby odkazovala žalobkyně, protože v obou uvedených rozhodnutích byl posuzován stav, kdy byl provoz výherních přístrojů řádně povolen, a správní soudy shodně konstatovaly, že v takovém případě není pronajímatel prostor, ve kterých jsou výherní přístroje umístěny, v právním slova smyslu provozovatelem výherních přístrojů (tím je držitel povolení k jejich provozování). Pokud však nad rámec přenechání části nebytových prostor do užívání provozovatelům výherních přístrojů vykonává další běžné činnosti nezbytné pro řádný provoz těchto přístrojů, lze jej označit za provozovatele v ekonomickém slova smyslu. Právní názory Nejvyššího správního soudu tak podle přesvědčení soudu nebrání tomu, aby za osobu odpovědnou za nepovolený provoz loterií byli určeni také pronajímatelé nebytových prostor, ve kterých jsou přístroje umístěny, pokud vykonávají činnosti podle § 4 odst. 3 zákona o loteriích, byť nejsou faktickými majiteli příslušných vědomostních zařízení.

Proti rozhodnutí krajského soudu se žalobkyně (stěžovatelka) bránila kasační stížností. Nesouhlasila se závěrem krajského soudu, který ji považoval za provozovatelku a organizátorku loterie. Provozovatelem technických zařízení umístěných ve stěžovatelčině provozovně a užívaných na základě nájemní smlouvy zcela jistě nebyla stěžovatelka, nýbrž smluvní partner a provozovatel internetových zařízení, společnost Gletran. Stěžovatelka pouze na základě podnájemní smlouvy smluvnímu partnerovi přenechala do užívání část prostor v dané provozovně, za což měla přislíbenou úhradu podnájemného stanovenou procentem z výnosu daných zařízení. Stěžovatelka nezajistila umístění přístrojů v provozovně, tento závěr není ve spisu ničím podložen. Stejně tak chybí vysvětlení, co rozumí správní orgány „“. Stěžovatelka nepopírá, že její zaměstnanci vypláceli výhry a vybírali finanční prostředky z technických zařízení. Činili tak ale jménem a na účet společnosti Gletran na základě pověření k nájemním smlouvám. Správní orgány i krajský soud v tomto ohledu zcela pominuly skutkový stav a vyvodily z něj nesprávný právní závěr. Ze skutečnosti, že nájemné bylo stanoveno procentem z výnosu, nelze dovozovat, že stěžovatelka provozovala či organizovala loterie. Z judikatury nadto plyne, že stanovení výše nájmu procentuálním podílem na výnosu z technických zařízení je v oblasti loterií standardní. Ani úhrada elektřiny a internetu stěžovatelkou neznamená, že jde o provozování loterie. Jedná se o součást plnění z nájemní smlouvy a úhrada za tyto služby a energie je zahrnuta v úhradě nájemného stanoveného procentem z výnosu. Stěžovatelka má nadále za to, že ji lze hodnotit jako provozovatele jedině v ekonomickém smyslu, nikoli ve smyslu právním. Podle stěžovatelky není správný závěr krajského soudu, že na věc nelze aplikovat odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, protože nyní jde o nepovolenou loterii. O tom, zda se jedná o nepovolenou loterii, či nikoliv byla stěžovatelka s jistotou vyrozuměna až vydáním rozhodnutí žalovaného. Do toho okamžiku tato právní otázka nebyla postavena najisto. Není proto důvod kvůli následnému posouzení technických zařízení jako nepovolené loterie zpětně činit rozdíl mezi stěžovatelkou jako pronajímatelem a její činností od činnosti jiných pronajímatelů pro jiné loterijní společnosti, které jsou obsahově zcela totožné.

Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.