Vydání 2/2008

Číslo: 2/2008 · Ročník: VI

1474/2008

Kompetenční výluka: sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou výší daně

Ej 51/2006
Kompetenční výluka: sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou výší daně
k § 32 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též "daňový řád")
k § 65 odst. 1 a § 70 písm. a) soudního řádu správního
Sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou daní podle § 32 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nepředstavuje vrchnostenský akt finančního úřadu, ukládající daňovému subjektu práva nebo povinnosti. Toto sdělení proto není přezkoumatelné ve správním soudnictví ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2006, čj. 2 Afs 76/2005-77)
Prejudikatura:
č. 400/2004 Sb. NSS a
judikatura
tam uvedená.
Věc:
Karel G. proti Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu o zrušení rozhodnutí o zastavení řízení, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad pro Prahu 5 (dále též "správce daně") rozhodnutím ze dne 28. 4. 2003 zastavil podle § 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu řízení ve věci žádosti žalobce o sdělení důvodu rozdílu mezi výší daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1998 přiznanou a vyměřenou (§ 32 odst. 9 daňového řádu), a to proto, že tato žádost byla již vyřízena a podání žalobce ze dne 20. 3. 2003
"není způsobilé projednání, neboť zákon nezná pojem ,druhá žádost o sdělení důvodu rozdílu´".
Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu rozhodnutím ze dne 3. 10. 2003 k odvolání žalobce rozhodnutí správce daně změnilo tak, že § 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu nahradilo ustanovení § 27 odst. 1 písm. g) téhož zákona; ostatní části ponechalo beze změn.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 10. 2004 odmítl žalobu napadající rozhodnutí žalovaného.
Toto usnesení napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, jejímž stěžejním argumentem bylo tvrzení, že se v důsledku neuvedení důvodů rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou daní nemohl účinně bránit v rámci řízení o odvolání proti rozhodnutí správce daně ze dne 29. 10. 2002. Stěžovatel nesouhlasil s výkladem ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. tak, jak jej provedl městský soud, a upozornil v tomto kontextu i na čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud se zabýval především otázkou, zda citovanými správními rozhodnutími (tzn. rozhodnutím o zastavení řízení ve věci žádosti stěžovatele o sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou výší daně a rozhodnutím o odvolání proti němu) byla či mohla být porušena práva stěžovatele. Podle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. se totiž může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti. S ohledem na použitou legislativní zkratku lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Ustanovení § 70 písm. a) s. ř. s. stanoví, že ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jež nejsou rozhodnutími; na tom nic nemění skutečnost, že z formálního hlediska rozhodnutími nepochybně jsou, pouze však nejsou takovými rozhodnutími, která zakládají žalobní legitimaci podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se ve shodě s názorem městského soudu domnívá, že právě takovým úkonem je rozhodnutí žalovaného, jehož přezkumu se stěžovatel domáhá; stěžovatel napadeným rozhodnutím nemohl být zkrácen na svých právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo. Jak totiž vyslovil zdejší soud již dříve (rozsudek ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 2 Afs 8/2004,
in
: č. 400/2004 Sb. NSS), "
daňový řád v ustanovení § 32 odst. 9 dává možnost daňovému subjektu být seznámen s důvodem rozdílu ve vyměřené dani, aniž by předepisoval pro takové sdělení nějaké náležitosti. I když jde o možnost do určité míry nahrazující zákonem předpokládanou absenci odůvodnění platebního výměru, neznamená to, že sdělení musí odpovídat požadavkům na rozhodnutí kladeným (§ 32 odst. 2, 3, 8 zákona). Pro sdělení důvodu zákon nestanoví žádné náležitosti ani nepředpokládá jeho přesvědčivost. Účelem je, aby daňový subjekt zjistil, proč mu byl stanoven určitý daňový základ a vyměřena daň v určité výši, a mohl uvážit o nezbytnosti a argumentaci odvolání
". Lze proto uzavřít, že sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou daní finančním úřadem podle ustanovení § 32 odst. 9 daňového řádu nepředstavuje jeho vrchnostenský akt, ukládající daňovému subjektu práva nebo povinnosti, nýbrž jedná se výhradně o formu komunikace, mající za cíl seznámit jej s důvody rozhodnutí a mající právní význam pouze z hlediska běhu odvolací lhůty podle odst. 10 cit. ustanovení. Vrchnostenským aktem, podléhajícím následnému soudnímu přezkumu ve smyslu citovaného čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je v tomto případě toliko samotný platební výměr a rozhodnutí o odvolání proti němu. Protože se předmětným sdělením nezasahuje do subjektivních práv daňového subjektu, není ani přezkoumatelné ve správním soudnictví ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. Jak ostatně správně konstatoval městský soud v odůvodnění napadeného usnesení, pokud má stěžovatel za to, že jeho obrana proti rozhodnutí o stanovení daňové povinnosti byla ztížena nesprávným postupem finančního úřadu, může tuto vadu namítat jako vadu řízení, která měla vliv na zákonnost a správnost výsledného a konečného rozhodnutí ve věci. I z tohoto důvodu proto nelze než konstatovat, že práva stěžovatele jsou při rozhodování o jeho daňové povinnosti dostatečně šetřena a jeho přístup k soudu zajišťující nezávislou procesní ochranu proti zásahům do jeho subjektivních veřejných práv je zaručen.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.