Vydání 3/2009

Číslo: 3/2009 · Ročník: VII

1784/2009

Kompetenční spory: věcná příslušnost soudů k rozhodnutí o ochraně před zásahem do pokojného stavu

Kompetenční spory: věcná příslušnost soudů k rozhodnutí o ochraně před zásahem do pokojného stavu
k § 5 občanského zákoníku
k § 5 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů
Rozhodnutí o ochraně před zásahem do pokojného stavu podle § 5 občanského zákoníku je rozhodnutím ve věcech soukromoprávních. O žalobě proti takovému rozhodnutí je proto příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 8. 10. 2008, čj. Konf 8/2008-4)
Prejudikatura:
č. 908/2006 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 65/1998 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 142/98), stanovisko pléna Ústavního soudu č. 18/2003 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS-st 18/03).
Věc:
Spor o pravomoc mezi Městským soudem v Praze, Okresním soudem v Mladé Boleslavi a Krajským soudem v Praze, za další účasti žalobce Luboše T. a žalovaných 1) Petra N., 2) Krajského úřadu Středočeského kraje, ve věci žaloby o poskytnutí ochrany pokojného stavu.
Luboš T. si stěžoval na neustálé obtěžování hlukem a osvětlením z přilehlé opravny zemědělských strojů provozovatele Petra N. Jelikož byl Luboš T. opomenut v územním a stavebním řízení, a ani u specializovaných orgánů státní správy se nedomohl nápravy, obrátil se na Magistrát města Mladá Boleslav s návrhem na to, aby byl obnoven předešlý stav a aby se žalovaný zdržel obtěžování hlukem z provozovny. Magistrát jeho návrhu nevyhověl rozhodnutím ze dne 7. 1. 2005.
Krajský úřad Středočeského kraje dne 20. 4. 2005 odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí vydané v I. stupni bylo potvrdil.
Dne 28. 6. 2005 podal Luboš T. (žalobce) u Okresního soudu v Mladé Boleslavi žalobu proti Petru N. (žalovaný). Žalobce se domáhal u soudu, aby bylo žalovanému zakázáno obtěžovat jej hlukem a světlem a aby žalovaný obnovil předešlý stav, tj. stav před dokončením výstavby opravny zemědělských strojů. Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 10. 8. 2005 řízení o žalobě zastavil a poučil žalobce o možnosti podat novou žalobu u soudu ve správním soudnictví s tím, že není k rozhodování věcně ani místně příslušný, neboť věci týkající se nesprávného úředního postupu při rozhodování podle § 5 občanského zákoníku spadají do pravomoci správních soudů.
Žalobce se odvolal ke Krajskému soudu v Praze, který usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi potvrdil usnesením ze dne 30. 9. 2005. Uvedl, že rozhodnutí správního orgánu podle § 5 občanského zákoníku je rozhodnutím vrchnostenské povahy a správní orgán zde posuzuje návrh na poskytnutí ochrany pokojnému stavu z hlediska veřejného zájmu - např. s ohledem na podmínky vyplývající ze schváleného územního plánu.
Současně s podáním odvolání žalobce podal i novou žalobu u Městského soudu v Praze jako soudu ve správním soudnictví. Městský soud v Praze podal návrh zvláštnímu senátu na řešení kompetenčního sporu, v němž vyjádřil přesvědčení, že o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vydanému podle § 5 občanského zákoníku, jsou příslušné rozhodovat soudy v občanském soudním řízení.
Zvláštní senát rozhodl usnesením, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci o poskytnutí ochrany pokojnému stavu, je soud v občanském soudním řízení. Usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 8. 2005 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2005 zrušil a rozhodl, že v původním řízení o podané žalobě bude dále pokračovat Okresní soud v Mladé Boleslavi.
Z odůvodnění:
Ve věci je sporná otázka charakteru rozhodnutí vydaného podle § 5 občanského zákoníku k ochraně pokojného stavu, resp. charakteru práv a povinností, k nimž se takové rozhodnutí vyjadřuje. Okresní soud v Mladé Boleslavi odmítl o žalobě rozhodnout s tím, že je třeba zde posoudit „
nesprávný úřední postup
“ správních orgánů; Krajský soud v Praze pak zdůraznil hledisko veřejného zájmu a dovodil, že ve věci jde o rozhodnutí vrchnostenské povahy. Žádný z těchto závěrů však správně nepostihuje podstatu věci.
Argumentovat „
nesprávným úředním postupem
“ není v dané věci na místě. Tento pojem se zpravidla pojí s odpovědností za škodu způsobenou vykonavateli veřejné moci [srov. zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)]; o nic takového tu ale nešlo. Žalobce tvrdil, že byl dotčen na svých právech rozhodnutími, jimiž správní orgány odmítly poskytnout ochranu pokojnému stavu z doby před výstavbou opravny zemědělských strojů; konkrétně namítal, že správní orgány řádně nezjistily skutkový stav věci, a jejich rozhodnutí je proto nesprávné. Námitky tohoto typu ale nejsou ze své povahy předurčeny k tomu, aby byly projednávány právě u soudu ve správním soudnictví (jak naznačuje okresní soud): stejně tak dobře se na jejich základě lze domáhat opětovného projednání věci v řízení podle části páté občanského soudního řádu. Na soukromoprávní či veřejnoprávní povahu sporné věci není možno usuzovat podle obsahu žalobních námitek - ostatně jak v soudním řízení správním, tak v řízení podle části páté občanského soudního řádu musí žalobce uplatňovat obdobné tvrzení, a sice že byl zkrácen (resp. dotčen) na svých právech. Kritériem pro určení pravomoci toho kterého typu soudu je to, zda ve věci jde o práva veřejná, nebo o práva soukromá; podstatné pro toto rozlišení je pak zodpovědět otázku, zda vztah, v němž byla žalobcova práva dotčena, je vztahem mezi ním a orgánem veřejné moci - nebo zda naopak jde o vztah mezi sobě rovnými subjekty, do nějž orgán veřejné moci vstoupil jako
„nestranný třetí“
, aby autoritativně rozhodl o právech a povinnostech účastníků vztahu.
Žalobcova věc je příkladem posledně uvedeného vztahu. Podhoubím, z něhož vzešly veškeré žalobcovy pokusy o zjednání nápravy, završené podáním návrhu na poskytnutí ochrany pokojnému stavu podle § 5 občanského zákoníku a následným podáním žaloby podle části páté občanského soudního řádu, byl sousedský spor mezi žalobcem a provozovatelem opravny zemědělských strojů, sousedící s žalobcovou nemovitostí. Žalobce jako vlastník nemovitosti se domníval, že jej soused obtěžuje nad míru přiměřenou poměrům hlukem a světlem (§ 127 odst. 1 občanského zákoníku), a zasahuje tak do jeho vlastnického práva, neboť žalobci brání v pokojném užívání jeho nemovitosti. Jedná se tedy o typický střet mezi dvěma soukromými právy, jichž oba vlastníci požívají nezávisle na veřejné moci. Těchto práv se může vlastník domáhat žalobou podle § 127 občanského zákoníku; jde-li však o zřejmý zásah do pokojného výkonu vlastnického práva, který si žádá rychlé nápravy, má vlastník možnost obrátit se na příslušný orgán státní správy podle § 5 občanského zákoníku. Jak samotné toto ustanovení zdůrazňuje, jde tu o ochranu předběžnou; vlastník se nadále může domáhat ochrany svého vlastnického práva u soudu, který by měl svým rozhodnutí trvale upravit poměry mezi dotčenými osobami.
Již ze systematického zařazení ustanovení § 5 občanského zákoníku je patrné, že ochrany se zde má dostat právům z občanskoprávních vztahů (§ 1 občanského zákoníku), nikoli veřejným subjektivním právům ve smyslu § 2 soudního řádu správního (srov. k tomu též č. 908/2006 Sb. NSS, nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 142/98, publikovaný pod č. 65/1998 Sb. ÚS, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. Pl. ÚS-st 18/03*) ). Zmiňuje-li se toto ustanovení o nedotčeném právu domáhat se ochrany u soudu, má se tím na mysli soud v občanském soudním řízení, jednající podle části třetí občanského soudního řádu, jemuž pravidelně přísluší poskytovat ochranu soukromým právům (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). Tento soud by pak v projednávané věci - stejně jako správní orgán poskytující předběžnou ochranu podle § 5 občanského zákoníku - posuzoval střet dvou soukromých práv, práv vlastnických. Pokud však již v soukromoprávní věci rozhodl na základě speciálního kompetenčního ustanovení § 5 občanského zákoníku správní orgán, může se žalobce obrátit na soud v občanském soudním řízení jednajícímu podle části páté občanského soudního řádu, který pak znovu uváží, zda došlo k zásahu do pokojného stavu a zda je na místě zásah zakázat nebo uložit obnovení předešlého stavu.
Argumentace Krajského soudu v Praze, podle níž správní orgán při takovém rozhodování posuzuje návrh na poskytnutí předběžné ochrany z hlediska veřejného zájmu, není přiléhavá; soud ostatně neupřesnil, v čem konkrétně by toto kritérium veřejného zájmu mělo spočívat. Magistrát města Mladá Boleslav a Krajský úřad Středočeského kraje se ve svých rozhodnutích zabývaly tím, zda a s jakými výsledky řešil otázku hlučnosti provozovny prvého žalovaného stavební úřad a orgány ochrany zdraví. Z toho, že tyto orgány v předchozích řízeních neshledaly porušení veřejnoprávních předpisů, však automaticky neplyne, že je tu pojmově vyloučen zásah do pokojného stavu: k zasažení do soukromých práv totiž může dojít i navzdory tomu, že veřejnoprávní normě bylo učiněno zadost (k tomu srov. již citované rozhodnutí č. 908/2006 Sb. NSS). Rovněž tak skutečnost, že magistrát a krajský úřad se věnovaly především určitým veřejnoprávním aspektům věci, ještě neznamená, že tím vyčerpaly veškeré žalobcovy námitky a že se předmětu řízení věnovaly v šíři, jakou žalobce požadoval. Tuto otázku by však měl vyřešit právě soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu.
Rozhodování o ochraně před zásahem do pokojného stavu podle § 5 občanského zákoníku je tedy rozhodováním ve věcech soukromoprávních; proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci označené ve výroku přísluší soudu v občanském soudním řízení.
*) Publikováno pod č. 18/2003 Sb. ÚS.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.