Vydání 10/2004

Číslo: 10/2004 · Ročník: II

336/2004

Kompetenční spory a cena za propojení

Ej 393/2004
Kompetenční spory: cena za propojení
k § 78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (v textu též "zákon o telekomunikacích")
Cenové rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o ceně za propojení, vydané podle § 78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, je veřejnoprávní regulací v oblasti cen. Byla-li proti takovému rozhodnutí podána u soudu žaloba, náleží o ní rozhodnout soudu ve správním soudnictví.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 9. 7. 2004, čj. Konf 92/2003-18)
Věc:
Kompetenční spor o věcnou příslušnost mezi Obvodním soudem pro Prahu 9 a Městským soudem v Praze, za účasti žalobce akciové společnosti Č. v P. a žalovaného Českého telekomunikačního úřadu, ve věci nahrazení výroku cenového rozhodnutí žalovaného podle § 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích.
Dne 24. 10. 2003 se obrátil Obvodní soud pro Prahu 9 na zvláštní senát s návrhem na rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost (kompetenčního sporu) podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Městským soudem v Praze (specializovaným senátem pro věci správního soudnictví) ve věci vedené u obvodního soudu, u něhož napadla žaloba akciové společnosti Č. proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu o nahrazení výroku cenového rozhodnutí, vydaného žalovaným dne 3. 9. 2002.
Ze spisu vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:
Žalovaný vydal dne 3. 9. 2002 cenové rozhodnutí č. 06/PROP/2002, kterým se stanoví způsob výpočtu cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro službu koncového volání do veřejných pevných telekomunikačních sítí. Rozhodnutí bylo zveřejněno v Telekomunikačním věstníku dne 23. 9. 2002 a v Cenovém věstníku dne 20. 9. 2002. Tímto cenovým rozhodnutím - s odkazem na § 78 odst. 2 a 5 (nyní odst. 6) a § 95 bod 7 zákona o telekomunikacích, § 2b odst. 2 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, a § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a v návaznosti na cenové rozhodnutí č. 01/PROP/2002, část II, čl. 1 - stanovil žalovaný v čl. 1 konkrétně uvedené maximální ceny za propojení místní, jeden tranzit a dva tranzity, v čl. 2 určil podmínky, v čl. 3 zrušil své cenové rozhodnutí č. 02/PROP/2002 ze dne 21. 3. 2002, v čl. 4 pak stanovil nabytí účinnosti cenového opatření dnem 3. 9. 2002.
Žalobou podanou dne 29. 10. 2002 u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení cenového rozhodnutí. Namítal zejména, že napadeným rozhodnutím žalovaný překročil svou pravomoc danou ustanovením § 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích, opravňujícím jej určit způsob výpočtu ceny za propojení, která musí vycházet z nákladů na poskytovanou službu propojení včetně přiměřeného zisku, nikoliv však cenu konkrétní.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 7. 2003 žalobu odmítl. Dospěl k závěru, že napadeným cenovým rozhodnutím rozhodl žalovaný správní úřad na základě zákonem mu svěřené pravomoci o sporu vyplývajícím z obchodních vztahů mezi provozovateli telekomunikačních sítí, resp. poskytovateli služeb, a to ve sporu o cenu za propojení. Propojení telekomunikačních sítí existuje na základě smluvního vztahu mezi provozovateli veřejných telekomunikačních sítí a zákon také ohledně ceny za propojení předpokládá existenci smluvního ujednání mezi provozovateli. Právo jedné smluvní strany na zaplacení kupní ceny, a to ceny v konkrétní sjednané výši (a tomu odpovídající povinnost smluvní strany zaplatit druhé straně cenu za propojení), tak vyplývá ze smluvního vztahu mezi provozovateli sítí a je jeho samozřejmou součástí. Uvedený smluvní vztah je vztahem soukromoprávním (obchodním), v němž si jsou strany rovny. Pokud v případě nedohody smluvních stran rozhoduje o ceně za propojení správní orgán, rozhoduje o právu soukromém, nikoliv veřejném: nejedná se o vztah jednotlivce a veřejné moci, nýbrž o závazkový vztah mezi provozovateli sítí, ve kterém je správní orgán v konkrétním zákonem stanoveném případě oprávněn rozhodnout o subjektivních soukromých právech. Za použití § 130 odst. 1, § 68 písm. b) a § 46 odst. 2 s. ř. s. Městský soud v Praze žalobu odmítl a žalobce poučil o možnosti domáhat se svého práva podáním žaloby podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném k 1. 1. 2003.
Žalobce podal u Obvodního soudu pro Prahu 9 žalobu, jíž se domáhal přezkoumání cenového opatření žalovaného v občanském soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném k 1. 1. 2003.
Obvodní soud pro Prahu 9 předložil věc zvláštnímu senátu k rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost. Namítl, že není dána věcná příslušnost soudu v občanském soudním řízení, ale že věc náleží do věcné příslušnosti soudu ve správním soudnictví; žalovaný vydal předmětné cenové rozhodnutí s výslovným odkazem na svou veřejnoprávní správní a regulatorní pravomoc; vydal je mimo správní řízení z vlastní iniciativy bez prvků smluvní autonomie a dispozice řízením ze strany dotčených subjektů, přičemž toto rozhodnutí není rozhodnutím konkrétního sporu mezi rovnými subjekty ze strany správního orgánu: naopak se jedná o výkon veřejné správy a aplikaci veřejného práva správním orgánem.
S návrhem Obvodního soudu pro Prahu 9 se ztotožnil i žalobce, který byl přesvědčen o nesprávnosti rozhodnutí městského soudu. Poukázal mj. na to, že cenové rozhodnutí představuje vrchnostenský správní akt, jímž žalovaný jako vykonavatel veřejné správy podrobil žalobce regulaci v oblasti cen za propojení. Toto rozhodnutí nelze považovat za projev kvazijudiciálního rozhodování konkrétního sporu mezi rovnými subjekty ze strany správního orgánu. Podle žalobce se jedná o zcela zřejmý případ výkonu veřejné správy a aplikaci čistě veřejného práva správním orgánem, jež je charakteristická nerovným postavením subjektů mimo jakýkoliv konkrétní soukromoprávní vztah. O soukromoprávní vztah by se jednalo tehdy, pokud by předmětem žaloby bylo rozhodnutí žalovaného vydané podle § 40 odst. 2 zákona o telekomunikacích (kdy je správním rozhodnutím žalovaného nahrazována smlouva o propojení mezi konkrétními subjekty), nebo rozhodnutí v konkrétním sporu s konkrétním dalším provozovatelem telekomunikační sítě o cenu za propojení dle § 78 odst. 6 zákona o telekomunikacích, na které se sice žalovaný v napadeném rozhodnutí odvolal, ale jež na danou situaci v žádném případě nedopadá ani se na ni nijak nevztahuje. V daném případě se cenové rozhodnutí netýká žádného konkrétního smluvního vztahu ani konkrétního propojení telekomunikačních sítí; neodkazuje ani na žádného dalšího provozovatele coby stranu konkrétního sporu. Městský soud při svém rozhodování vycházel z nesprávného právního závěru o předmětu daného řízení, jehož skutečným předmětem je nikoliv soukromoprávní spor, ale vrchnostenská regulace cen mimo konkrétní právní vztah dvou nebo více rovnoprávných subjektů.
Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí je soud ve správním soudnictví a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2003 zrušil.
Z odůvodnění:
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Do působnosti Českého telekomunikačního úřadu podle zákona o telekomunikacích náleží v oblasti cen
- výkon působnosti při uplatňování, regulaci a kontrole cen telekomunikačních služeb, cen za propojení a cen za zpřístupnění [§ 95 bod 7 písm. a)],
- vydávání cenových rozhodnutí [§ 95 bod 7 písm. b)],
- rozhodování o sporech v oblasti cen za propojení a přístup k síti [§ 85 bod 7 písm. c)].
Cena za propojení mezi provozovateli veřejných telekomunikačních sítí se podle § 78 odst. 1 zákona o telekomunikacích řídí dohodou smluvních stran s tím, že sjednaná cena nesmí diskriminovat žádnou ze smluvních stran ani ostatní provozovatele propojených veřejných telekomunikačních sítí a musí umožňovat ověření způsobu jejího výpočtu. Pro případ, že k dohodě o ceně za propojení nedojde, použije se způsob výpočtu cen stanovený cenovým opatřením Českého telekomunikačního úřadu, zveřejněným v Telekomunikačním věstníku. Ve stanovených případech musí cena za propojení vycházet z nákladů na propojení včetně přiměřeného zisku (§ 78 odst. 2, 3 zákona o telekomunikacích). Pokud mezi smluvními stranami vznikne spor, rozhoduje o něm Český telekomunikační úřad; ten, obrátí-li se na něj některá ze smluvních stran s návrhem na řešení sporu, je povinen použít způsob výpočtu cen stanovený cenovým rozhodnutím (§ 78 odst. 4 a 6 zákona o telekomunikacích, v platném znění).
Z výše uvedeného vyplývá, že Český telekomunikační úřad je oprávněn v oblasti cen za propojení jednak rozhodovat konkrétní spory v oblasti cen za propojení mezi konkrétními provozovateli, přičemž postup v řízení se řídí správním řádem (§ 102 odst. 1 zákona o telekomunikacích), jednak vydávat cenová rozhodnutí, jimiž - a to bez vztahu ke konkrétním provozovatelům - stanoví způsob výpočtu cen za propojení, kterými jsou při stanovení konkrétní ceny za propojení povinny se smluvní strany řídit v případě, že nedojde ke sjednání ceny podle § 78 odst. 1 zákona o telekomunikacích, a jimiž je povinen se řídit i Český telekomunikační úřad sám, pokud rozhoduje k návrhu některé ze smluvních stran spor o cenu za propojení. Je proto třeba důsledně odlišovat rozhodnutí vydané ve sporu o cenu za propojení a cenové rozhodnutí jako správní akt obecné regulace způsobu výpočtu cen za propojení.
I když žalovaný vydání napadeného rozhodnutí odůvodnil jak odkazem na § 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích, opravňující ho k vydání cenového rozhodnutí, tak i na ustanovení § 78 odst. 6 zákona o telekomunikacích, v platném znění, je třeba vycházet ze samotného obsahu napadeného rozhodnutí. Tím je zcela nepochybně cenové rozhodnutí ve smyslu § 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích, neboť v obecné podobě, bez vztahu ke konkrétnímu sporu konkrétních smluvních stran a konkrétní smlouvě o ceně za propojení, obecně reguluje cenu za propojení. Rozhodnutí je i formálně označeno jako "cenové rozhodnutí" a je zveřejněno způsobem zákonem předepsaným pro cenová rozhodnutí. Je pak nerozhodné, zda k vydání takového cenového rozhodnutí přistoupil žalovaný z vlastního podnětu či z podnětu zájemců o uzavření smluv o propojení sítí se žalobcem. Z hlediska rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost mezi soudy jednajícími a rozhodujícími ve správním soudnictví a v občanském soudním řízení není ani rozhodné, zda - jak tvrdí žalobce - žalovaný při vydání cenového rozhodnutí překročil pravomoc k vydání cenového rozhodnutí založenou v ustanovení § 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích.
Cenové rozhodnutí je nepochybně rozhodnutím, jímž správní orgán autoritativním vrchnostenským rozhodnutím a bez vztahu ke konkrétním smluvním stranám určí obecná pravidla pro stanovení ceny za propojení, a je ho třeba považovat za veřejnoprávní regulaci v oblasti cen. Věc proto nepatří do věcné příslušnosti soudů rozhodujících věci soukromého práva.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle § 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti cenovému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 06/PROP/2002, kterým se stanoví způsob výpočtu cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro službu koncového volání do veřejných pevných telekomunikačních sítí, náleží soudu ve správním soudnictví. Jiná je tu ovšem otázka, zda v mezích takto obecně určené pravomoci správních soudů jako soudů veřejného práva bude napadené rozhodnutí posouzeno jako rozhodnutí přezkumu vůbec způsobilé (§ 65 s. ř. s.). Tuto otázku ale nemůže řešit zvláštní senát a vypořádá se s ní v dalším řízení Městský soud v Praze.
V důsledku tohoto rozhodnutí pak zvláštní senát dále zrušil podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla věcná příslušnost Městského soudu v Praze popřena, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Městský soud v Praze pokračovat v původním řízení o podané správní žalobě.
(šk)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.