Vydání 6/2007

Ve shodě se žalovaným má soud za to, že žalobce zadáním předmětné reklamy naplnil skutkovou podstatu klamavé reklamy, definovanou výše citovaným ustanovením § 45 obchodního zákoníku. Těžiště skutkové podstaty klamavé reklamy spočívá ve způsobilosti vyvolat klamavou představu a ve způsobilosti touto klamavou reklamou zjednat vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Žalobní tvrzení, dle něhož je jedním ze znaků skutkové podstaty klamavé reklamy zjednání prospěchu vlastnímu nebo cizímu podniku na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů, je v rozporu s dikcí tohoto zákonného ustanovení. Za klíčové je nutno v této souvislosti označit slovní spojení „které je způsobilé“. Ke skutečnému zjednání prospěchu v hospodářské soutěži dojít může, ale nemusí, k naplnění skutkové podstaty klamavé reklamy zcela postačí šíření údajů (v posuzované věci šíření údajů o prodeji zboží za extrémně nízké ceny) opodstatněně způsobilých vyvolat klamnou představu, a tím (vyvoláním klamné představy) i způsobilých zjednat vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Je proto nerozhodné, zda žalobce měl z prodeje akčního zboží propagovaného předmětnou reklamou majetkový prospěch či nikoliv, či zda reklamou zlákaní zákazníci skutečně zakoupili při návštěvě prodejen žalobce jiný spotřebič, který jim zde byl nabídnut.

Předmětná reklama na billboardech nebyla reklamou uvádějící zvláštní nabídku ve smyslu § 2b zákona o regulaci reklamy, protože neobsahovala náležitosti požadované tímto ustanovením. Spotřebitelé se po zhlédnutí reklamy právem domnívali, že zboží na reklamě uvedené mohou při návštěvě některé z prodejen žalobce za inzerovanou cenu běžně zakoupit (nikoliv tedy např. do vyprodání zásob apod.). Z důkazů provedených žalovaným (stížnosti spotřebitelů, telefonický průzkum dostupnosti zboží) je však zřejmé, že tato představa, kterou v nich reklama vyvolala, byla klamná, neboť zboží bylo vzhledem k enormnímu zájmu zákazníků vyprodáno v krátkém čase, a z tohoto důvodu v prodejnách běžně k dostání nebylo.

Argument žalobce, že k prodeji zboží za inzerované ceny skutečně docházelo a že počet výrobků prodaných v rámci reklamní kampaně nebyl malý, nemůže obstát. Je totiž evidentní, že valná většina koupěchtivých spotřebitelů si inzerované zboží v prodejnách žalobce zakoupit nemohla, a právě u této skupiny spotřebitelů vyvolala reklama výše popsanou klamnou představu. Enormní poptávku po zboží uvedeném v reklamě, jakož i to, že toto zboží bylo v daný den v krátké době vyprodáno (a že se tedy na další spotřebitele mající zájem o jeho koupi již nedostalo), dostatečně prokazuje i samotné vyjádření žalobce učiněné v průběhu správního řízení.

Pouze na okraj soud dodává, že z přehledu žalobcem prodaného akčního zboží, který tvoří přílohu žaloby, nikterak nevyplývá, že by si žalobce pro zákazníky připravil dostatečný počet inzerovaného zboží. O tom svědčí kupříkladu údaj o 179 prodaných pračkách zn. W. za 5400 Kč. Při celkem šesti prodejnách provozovaných žalobcem v rozhodné době ve městech P. a M. lze z tohoto údaje dovodit, že na jednu prodejnu připadalo přibližně 30 praček na celý měsíc, což se zřetelem k inzerované ceně a s ní nevyhnutelně spojenému extrémnímu zájmu zákazníků není nabídkou, která by vedla k běžnému uspokojení poptávky po tomto zboží. Pokud žalobce za této situace přistoupil k inzerování předmětné reklamy tím způsobem, jak učinil, pak tato reklama měla nezbytně znaky reklamy klamavé.

I když na reklamě zadané žalobcem byly uvedeny údaje, které byly samy o sobě pravdivé (ani žalovaný nepopírá, že žalobce několik kusů zboží za inzerovanou cenu zřejmě prodal), vzhledem k působení reklamy na široký okruh spotřebitelů uvedly reklamou šířené údaje v omyl ohledně možnosti koupě inzerovaného zboží značný počet spotřebitelů. Spotřebitelé se zlákáni reklamou dostavili za účelem koupě zboží do prodejen žalobce, a to ve větší míře, než by běžně činili. I pokud by žádný z těchto spotřebitelů v prodejnách žalobce nic jiného nezakoupil, což soud považuje za nepravděpodobné, lze spatřovat způsobilost předmětné reklamy zjednat prospěch žalobci v hospodářské soutěži na úkor jiných soutěžitelů – prodejců v témže oboru již v samotném přilákání velkého množství spotřebitelů do prodejen žalobce. Při návštěvě prodejny se tito spotřebitelé nepochybně mohli seznámit s nabídkou ostatního zboží prodávaného žalobcem a v paměti jim také utkvěl název a místo prodejny žalobce. Seznámení značného počtu potenciálních zákazníků s těmito údaji je bezesporu předpokladem k tomu, aby si někteří z nich právě v prodejnách žalobce určité zboží skutečně koupili, a to buď při první, či při některé z dalších návštěv. Předmětnou reklamou žalobce totiž zviditelnil více své obchodní jméno, spojení tohoto jména s prodejem určitých výrobků a místo svých provozoven. Žalobce jako obchodní soutěžitel tak zvýraznil své postavení na trhu a byl zachycen ve vědomí spotřebitele reklamy ve spojení s určitými výrobky nad rozsah obvyklé pozornosti. Z uvedeného soud dovozuje, že v daném případě reklamy byla naplněna její skutková podstata klamavé reklamy v tom, že tato reklama byla způsobilá vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů.