Vydání 2/2023

Číslo: 2/2023 · Ročník: XXI

4430/2023

Hazardní hry: bonusy poskytované provozovatelem

Hazardní hry: bonusy poskytované provozovatelem
k § 4 odst. 1 písm. c) a § 7 odst. 4 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách
Pokud účastník hazardní hry uplatňuje bonusy poskytované provozovatelem hazardní hry za registraci k takové účasti, s nimiž ovšem účastník hazardní hry nemůže libovolně disponovat jako s majetkovou hodnotou, nejedná se o přijímání nepeněžních vkladů nebo sázek provozovatelem hazardní hry podle § 7 odst. 4 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Uplatněním podobných bonusů v rámci hry nedochází k vložení sázky ani jiného vkladu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) zákona o hazardních hrách účastníkem hazardní hry, tedy ani k přijímání vkladů nebo sázek provozovatelem hazardní hry.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2022, čj. 7 As 184/2022-28)
Prejudikatura:
č. 1258/2007 Sb. NSS a č. 4136/2021 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 293/2011 Sb.; rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 6. 3. 2007,
Placanina a další
, (C-338/04, C-359/04 a C-360/04), a rozsudky Soudního dvora ze dne 24. 3. 1994,
Schindler
(C-275/92), ze dne 21. 10. 1999,
Zenatti
(C-67/98), a ze dne 6. 11. 2003,
Gambelli a další
(C-243/01); rozsudky velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 11. 1996,
Cantoni proti Francii
(stížnost č. 17862/91), ze dne 12. 2. 2008,
Kafkaris proti Kypru
(stížnost č. 21906/04), a ze dne 21. 10. 2013,
Del Río Prada proti Španělsku
(stížnost č. 42750/09).
Věc:
SYNOT TIP, a.s. proti Ministerstvu financí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalobkyně provozovala hazardní hry na internetových stránkách www.synottip.cz. V době od června do října 2018 poskytovala osobám za registraci k účasti na hazardní hře na uvedených internetových stránkách tzv.
Benefit body
, které bylo možno „prosázet“ v rámci internetových hazardních her. Žalovaný na základě provedené kontroly dospěl k závěru, že žalobkyně tyto
Benefit body
přijímala jako sázky v rámci hazardních her. Tím porušila zákaz upravený v § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách. Dopustila se tak přestupku podle § 123 odst. 1 písm. h) zákona o hazardních hrách.
Městský soud v Praze na základě žaloby podané žalobkyní rozsudkem ze dne 8. 6. 2022, čj. 8 Af 5/2020-81, zrušil jak prvostupňové rozhodnutí žalovaného, tak zamítavé rozhodnutí ministryně o rozkladu žalobkyně. Žalovaný rozsudek městského soudu napadl kasační stížností. Namítl nesprávný výklad § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách. Nejvyšší správní soud se musel vypořádat s výkladem relevantních ustanovení zákona o hazardních hrách a posoudit, zda jednání žalobkyně bylo v rozporu s § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách, a zda se tak žalobkyně dopustila výše uvedeného přestupku.
Z napadeného rozsudku městského soudu a ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující:
Dne 23. 8. 2018 zahájil žalovaný kontrolu ve smyslu § 5 odst. 2 písm. c) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Jejím předmětem bylo dodržování pravidel zákona o hazardních hrách, především dodržování § 7 odst. 4 a § 10 odst. 1 zákona o hazardních hrách. Kontrolovanou osobou byla žalobkyně.
Podklad kontrolních zjištění tvořil záznam o úkonech předcházejících kontrole ve smyslu § 3 odst. 1 kontrolního řádu provedených na internetové stránce www.synottip.cz, prostřednictvím které žalobkyně provozovala hazardní hry. V rámci těchto úkonů si kontrolující osoba na internetových stránkách www.synottip.cz mimo jiné založila uživatelské konto, prostřednictvím kterého se účastnila internetových hazardních her provozovaných žalobkyní, ohledala znění podmínek provozování hazardních her a pokusila se o převod prostředků z uživatelského konta na bankovní účet.
Žalovaný dospěl v protokolu o kontrole mimo jiné ke zjištění, že žalobkyně poskytovala za předpokladu registrace a zřízení uživatelského konta účastníkům hazardní hry plnění v podobě bonusu za registraci, tzv.
Benefit body
. Tento
bonus
mohl být podle žalovaného použit k úhradě sázek. Přímý převod bonusových bodů na peněžní prostředky a následně na bankovní účet však nebyl umožněn. Účastník hry mohl peněžní prostředky z bonusových prostředků získat až jako případnou výhru generovanou ze vsazených bonusových bodů. Žalovaný proto bonusové body považoval za nepeněžitý poukaz, jehož využití je účelově vázáno a který – v případě jeho využití coby sázky – představuje nepeněžité plnění. Na tomto základě pak žalovaný učinil kontrolní závěr, že kontrolovaná osoba provozovala hazardní hru v rozporu s § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách,
neboť v rámci hazardních her přijímala nepeněžité vklady
.
Na základě námitek žalobkyně proti kontrolnímu zjištění provedl žalovaný došetření věci. Žalovaný znovu provedl ohledání internetových stránek www.synottip.cz a tam uvedených podmínek provozování hazardní hry. Možnost výběru bonusových prostředků jako prostředků peněžních zjišťoval telefonickým a emailovým dotazem na příslušné kontakty žalobkyně. Neshledal přitom důvody odchýlit se od původních kontrolních zjištění. Potvrdil kontrolní závěr, že žalobkyně provozovala hazardní hru v rozporu s § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách.
S ohledem na závěry provedené kontroly žalovaný zahájil přestupkové řízení pro podezření ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. h) zákona o hazardních hrách, kterého se měla žalobkyně dopustit tím, že v rozporu s § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách přijala nepeněžité vklady nebo sázky. Žalovaný shledal stav věci za dostatečně zjištěný a prokázaný z podkladů shromážděných ve správním spise. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2019 žalovaný uznal žalobkyni vinnou ze spáchání výše uvedeného přestupku a uložil jí pokutu ve výši 100 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala rozklad, který ministryně financí rozhodnutím ze dne 11. 11. 2019 zamítla.
Žalobkyně proti rozhodnutí ministryně brojila správní žalobou u městského soudu. V té namítala zaprvé nesprávná skutková zjištění žalovaného týkající se způsobu využívání
Benefit bodů
. Poukazovala na to, že v souladu s podmínkami provozování hazardní hry (podmínkami akce „Benefit klub“) bylo možné
Benefit body
mj. přeměnit na peníze a převést z uživatelského konta na registrovaný bankovní účet. Konečně žalobkyně vyjádřila nesouhlas se závěrem žalovaného, že provozovala hazardní hru v rozporu s § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách, který žalobkyně považovala za překvapivý.
Městský soud se neztotožnil s právním posouzením věci, které učinil žalovaný. Přitom se zaměřil na využití bonusových bodů (
Benefit bodů
) při přijímání vkladů nebo sázek, které žalovaný kvalifikoval jako nepeněžní. Městský soud nepovažoval za podstatnou nemožnost volně nakládat s těmito prostředky jako s penězi. Rozhodné podle něj naopak bylo, zda vsazení
Benefit bodů
představovalo přijetí nepeněžitého vkladu či sázky. V tomto směru zaprvé dovodil, že
Benefit body
nepocházely z majetku účastníka hry a jejich vsazení tudíž nepředstavovalo
přijetí
nepeněžitého vkladu
od účastníka
ve smyslu § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách. Vsazení
Benefit bodů
v tomto konkrétním případě, za druhé, nebylo možno považovat ani za
nepeněžitý
vklad ve smyslu téhož ustanovení. Podle městského soudu totiž v momentě zahájení hry došlo k převodu
Benefit bodů
na koruny české v kurzu 1:1. Jelikož takto v okamžiku, kdy se hráč rozhodoval o provedení sázky, byly prostředky jeho uživatelského konta vyjádřeny v Kč, vkladem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) zákona o hazardních hrách nebyly body, ale koruny české, a jednalo se tudíž o peněžitý vklad.
Uvedené závěry městský soud podpořil poukázáním na účel § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách, jímž je podle městského soudu ochrana majetku účastníků hazardních her odlišného peněz.
Benefit body
však z majetku hráče nepocházejí, byly darovány žalobkyní. Obecné ochraně před vznikem závislosti na hazardních hrách a negativním jevům s tím spojeným přitom § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách (na rozdíl od § 7 odst. 3 tohoto zákona) neslouží, jakkoli je taková ochrana dle městského soudu žádoucí. Zároveň městský soud poukázal na analogickou situaci, kdy by provozovatel hazardní hry účastníkovi daroval namísto bonusových bodů skutečné peníze, které by bylo stejně jako v případě bonusových prostředků možno použít jako sázku do hry. V takovém případě by dle městského soudu bylo problematické usuzovat na nepeněžitou povahu vkladu pouze ze skutečnosti, že s darovanými prostředky uživatel hazardní hry nemůže volně disponovat.
Žalovaný (stěžovatel) se kasační stížností domáhal, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Napadenému rozsudku vytýkal nezákonnost spočívající v nesprávné aplikaci § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách. Podle stěžovatele se výklad dovozený městským soudem příčí jak jazykovému znění tohoto ustanovení, tak účelu v něm obsažené právní normy. Nepeněžitý
bonus
poskytovaný žalobkyní proto podle stěžovatele bylo třeba podřadit pod zákaz upravený v § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách.
Stěžovatel nejprve poukázal na svoji ustálenou praxi posuzovat plnění získaná uživatelem od provozovatele hazardních her, která lze uplatnit pouze k určitému účelu, jako poukaz na využití služeb v určité hodnotě, který není peněžním plněním. Takový poukaz podle stěžovatele spočívá v poskytnutí výhody provozovatelem hazardní hry v podobě slevy na jeho služby vyjádřené v penězích nebo počtu sázek v určité hodnotě. Účast hráče na hazardní hře v tomto případě neprobíhá na základě peněžního vkladu (sázky), ale na základě uplatnění poukazu na služby v určité hodnotě. Poukaz má sice hodnotu vyjádřenou penězi, nejde však o peněžní prostředek, neboť postrádá základní definiční znak peněz v podobě všeobecně přijímaného prostředku směny a plateb. Uplatněním takového poukazu přitom nedojde k jeho přeměně na peněžní prostředek, nýbrž ke spotřebě provozovatelem poskytované služby. Žalobkyně navíc neumožňovala volnou dispozici s bonusovými prostředky, ale jejich využití omezovala právě na spotřebu jí poskytovaných služeb.
Stěžovatel svůj závěr, že bonusové prostředky poskytované žalobkyní nelze považovat za peněžní plnění, podporoval dále srovnáním s právní povahou kryptoměny
Bitcoin
. Tu podle judikatury správních soudů nelze považovat za peněžní prostředky ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, (dále jen „zákon o platebním styku“), ani podřazovat pod pojem
peníze
. Tím spíše podle stěžovatele nelze za peněžní prostředky považovat poukaz poskytovaný žalobkyní. Stěžovatel poukázal rovněž na závěr dovozený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, čj. 10 Af 6/2021-67, podle něhož „[b]
onus měl sice v uživatelském prostředí podobu virtuálních peněz, v době přidělení účastníkovi a následujících her
[však]
bonusové prostředky peněžní hodnotu neměly, tu by získaly až splněním podmínek protočení
[…].
Jednalo se tedy stále jen o nepeněžní prostředek
[, neboť]
ze strany účastníka nebyl krytý žádnou vlastní finanční částkou a žalobkyně je za peněžní prostředky vůči účastníkovi hodlala proměnit až splněním podmínek tzv. protočení.
Rozpor přijímání bonusových prostředků s § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách podle stěžovatele plyne rovněž z účelu a systematického zařazení tohoto ustanovení. Obecným účelem zákonných omezení upravených § 7 zákona o hazardních hrách je zajištění větší ochrany účastníků hazardní hry před rizikem vytvoření nebo udržování závislosti na hazardní hře. Bonusový program žalobkyně však v hráčích vytvářel pocit, že jim hrou nehrozí žádná přímá ekonomická ztráta. Stěžovatel citoval z důvodové zprávy k zákonu o hazardních hrách, podle níž z důvodu posílení ochrany účastníků hazardní hry byla zvolena regulace v podobě zákazu jakýchkoli výhod poskytovaných v souvislosti s hazardními hrami. Rozdíl mezi § 7 odst. 4 a § 7 odst. 3 zákona o hazardních hrách přitom podle stěžovatele spočívá v tom, že druhé uvedené ustanovení, které zakazuje poskytování výhod v podobě potravin, nápojů, tabákových výrobků a jiných povzbuzujících látek, míří primárně na kamenné provozovny. Účelem zákazu v § 7 odst. 4 je proto mimo jiné zamezit poskytování nepeněžitých bonusů ve formě poukázky.
Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti odmítla výklad § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách zastávaný stěžovatelem. Ztotožnila se s názorem městského soudu. Stěžovatel podle žalobkyně pominul způsob využití
Benefit bodů
popsaný v pravidlech na internetových stránkách www.synottip.cz. Tyto body jsou dle žalobkyně automaticky převedeny na peněžní prostředky před jejich vsazením hráčem. V okamžiku, kdy se hráč rozhoduje o vložení prostředků do hry, se proto již jedná o peněžní prostředky.
Benefit
body
dále mohou být hráčem vybrány v hotovosti nebo přeměněny na věcnou odměnu a uplatněny formou poukázky v partnerském obchodě. Hráč tudíž mohl volně disponovat peněžními prostředky získanými z
Benefit bodů
, které mu darovala žalobkyně. Skutečnost, že výběr těchto prostředků lze realizovat jen v nevýhodném kurzu, žalobkyně považovala za irelevantní ve vztahu k posouzení věci. Poukázala rovněž na odlišnost jejího případu od věci, v níž rozhodl městský soud výše zmíněným rozsudkem sp. zn. 10 Af 6/2021, a na nepřiléhavost analogie
Benefit bodů
s kryptoměnou
Bitcoin
dovozované žalovaným.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
IV. 1. Přípustnost kasační stížnosti a úvodní poznámky
(…) [20] Stěžovatel namítá především nesprávný výklad § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách provedený městským soudem. Z kasační stížnosti je ovšem patrno, že brojí i proti právní kvalifikaci jednání žalobkyně, které podle městského soudu nepředstavovalo přijímání nepeněžitých vkladů nebo sázek ve smyslu uvedeného ustanovení. Výklad zákonného ustanovení, jehož účelem je poznání skutečného smyslu a obsahu právního pravidla, přitom nelze ztotožňovat s následnou právní kvalifikací určitého jednání, v rámci níž je takové jednání
subsumováno
pod výkladem vymezené pravidlo (zpravidla pod jeho hypotézu). Nejvyšší správní soud proto musí přezkoumat jak samotný výklad § 7 odst. 4 provedený městským soudem, tak jeho použití v konkrétním případě žalobkyně.
[21] Nejvyšší správní soud zároveň připomíná, že v posuzované věci jde o soudní přezkum správního rozhodnutí, jímž byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. h) zákona o hazardních hrách. Odpovědnost za přestupky sestává jednak ze základu odpovědnosti v podobě spáchání přestupku (respektive viny za přestupek), jednak z následku v podobě sankce či jiné reakce veřejné moci na spáchání přestupku. Naplnění formálních znaků skutkové podstaty přestupku, v tomto případě porušení zákazu upraveného v § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách, představuje nutnou podmínku odpovědnosti za přestupek žalobkyně. Nejvyšší správní soud proto při přezkumu napadeného rozsudku musí postupovat rovněž v souladu s principy správního trestání, především se zásadou
nullum crimen sine lege
.
[22] V řízení před městským soudem mezi stranami nebylo sporu o tom, že kontrolující osoba se prostřednictvím internetových stránek registrovala k účasti na hazardní hře provozované žalobkyní. Na základě takové (prvo)registrace poskytla žalobkyně kontrolní osobě tzv.
Benefit body
, jejichž výše se zobrazovala jako součást zvláštního bodového konta („Benefit konto“) v internetovém rozhraní, skrze které kontrolující osoba následně přistupovala k hazardním hrám. Nesporné bylo také to, že kontrolující osoba mohla uvedené
Benefit body
uplatňovat ve hře, že se internetových her účastnila a že jí provozovatelem hazardní hry byla vyplacena výhra získaná v rámci uvedených her.
[23] Stěžovatel a žalobkyně se nicméně názorově rozcházejí především v otázce
peněžité
či nepeněžité
povahy plnění, které měla kontrolující osoba jako účastník hazardní hry vkládat do hry, a které tudíž měla žalobkyně přijmout.
[24] Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit závěru městského soudu, že bonusové prostředky byly po zahájení hry proměněny na koruny české a že z tohoto důvodu „[v]
kladem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) zákona tedy nebyly body, ale koruny české
“, a jednalo se proto o peněžitý vklad. Peněžitou, nebo nepeněžitou povahu plnění určuje jeho předmět. Aby se v posuzované věci jednalo o přijímání peněžitého plnění, musely tudíž být do hry jako vklad (sázka) poskytovány účastníkem (sázejícím) peníze. Městský soud v tomto ohledu zřejmě vycházel z toho, že
Benefit body
a transakce s nimi prováděné byly v uživatelském rozhraní internetové hazardní hry vyjádřeny pomocí označení „CZK“ nebo „Kč“. Takové vyjádření je však samo o sobě zcela nedostatečné pro kvalifikaci bonusových prostředků jako peněz. K přeměně bonusových prostředků na peníze by došlo teprve v okamžiku, kdy by majetková hodnota představující bonusové prostředky skutečně splňovala definiční charakteristiky peněz. Tak by tomu bylo, pokud by účastník hazardní hry s touto hodnotou mohl disponovat jako s penězi a tato hodnota by představovala univerzální protiplnění v ekonomické směně.
[25] Ze spisu se ovšem nepodávají žádné skutečnosti svědčící pro takový závěr. Pokud žalobkyně skutečně umožňovala směnu
Benefit bodů
na peníze, k takové směně případně došlo až na základě projevu vůle účastníka hazardní hry, jímž takovou směnu jako jeden ze způsobů uplatnění
Benefit bodů
požadoval, a splnění dalších podmínek, a to v kurzu 100
Benefit bodů
ku 1 koruně české. Do té doby byly
Benefit body
evidovány v uživatelském rozhraní internetových hazardních her žalobkyně ve zvláštní kategorii „Benefit konto“, a to vždy jako „body“. Pouze po zahájení konkrétní hry se hodnota
Benefit bodů
zobrazovala jako „kredit v CZK“, přičemž internetové rozhraní zároveň uvádělo informaci „K dispozici 200,00 (
0,00 Kč nebo 200,00 b.
)“. Po skončení konkrétní hry se však (zbylé)
Benefit body
nadále evidovaly v kategorii „Benefit konto“, byly vyjádřeny jako „body“ a účastník měl stejně omezenou dispozici s těmito bonusovými prostředky jako po jejich prvotním připsání.
[26] Tvrzení městského soudu, že do hry byly jako sázka vkládány peníze, navíc ve spojení s jeho dalším závěrem, že provozovatel nepřijímal vklady nebo sázky od kontrolující osoby jako účastníka hazardní hry, vede k paradoxním důsledkům. Podle § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách je jedním z pojmových znaků hazardní hry vložení sázky sázejícím, sázejícím ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách je účastník hazardní hry, který zaplatil sázku. Pokud tedy v daném případě do hry bylo vloženo peněžní plnění, ale zároveň nebylo přijato od kontrolující osoby, sázejícím nemohla být kontrolující osoba jako účastník hazardní hry, nýbrž zřejmě provozovatel sám, který peněžní plnění vkládané do hry podle městského soudu poskytoval. V protikladu k tomuto závěru však sázejícím mohla být případně jedině kontrolující osoba, neboť ta uplatnila nárok na výhru ze hry (srov. § 10 odst. 5 a 6, § 54 odst. 2 zákona o hazardních hrách) a nepochybně jí byla umožněna účast na hře. Pokud se tedy jednalo o hazardní hru, jíž se kontrolující osoba účastnila a v rámci níž uplatňovala nároky plynoucí z postavení sázejícího, provozovatel musel její vklad ve formě sázky v protikladu k závěru městského soudu přijmout.
[27]
Bonus
poskytnutý provozovatelem hazardní hry nemá tedy povahu peněžitého plnění. Nejvyšší správní soud proto musí dále posoudit, zda kontrolující osoba za účelem účasti na hazardní hře
vložila
nepeněžní
sázku nebo jiný vklad
ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) zákona o hazardních hrách, a zda tedy žalobkyně takový vklad nebo sázku ve smyslu § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách přijala.
IV.2. Účel a systematika § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách
[28] Podle § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách se
v rámci hazardních her
provozovateli zakazuje přijímat nepeněžní vklady nebo sázky
. Nejvyšší správní soud se nejprve zaměřil na smysl a účel tohoto zákazu. Podle stěžovatele § 7 odst. 4 slouží ochraně účastníků hazardní hry před vytvořením či udržováním závislosti na hazardní hře, a to pomocí zákazu poskytování výhod v on-line prostředí, tj. i nepeněžitých bonusů ve formě poukázky, na rozdíl od materiálních výhod poskytovaných ve fyzických hernách, které zakazuje § 7 odst. 3 zákona o hazardních hrách.
[29] Důvodová zpráva k § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách uvádí: „
Nová právní úprava přistoupila i k zákazu nepeněžitých vkladů a sázek, a to z důvodu zajištění větší ochrany účastníků hazardní hry (např. patologický hráč vloží hmotný majetek, často za neadekvátních podmínek) a do jisté míry i zamezení spojení oblasti hazardních her s trestnou činností.
“ Citovaná pasáž takto speciálně zmiňuje patologické hráče a jejich hmotný majetek. Právě patologické hráčství je totiž zákonodárcem považováno za výrazně negativní sociální jev s vysokými společenskými náklady (viz důvodovou zprávu k zákonu o hazardních hrách, I. obecná část, body 1.2.1., 1.5. a 2.1.). Proto jako jeden z hlavních cílů zákona o hazardních hrách zákonodárce zamýšlel snížit počet patologických hráčů a zároveň mírnit negativní společenské dopady, které takové hráčství přináší.
[30] Zároveň však citovaná pasáž jako účel zákazu podle § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách uvádí ochranu účastníků hazardní hry obecně, což koresponduje s obecným cílem zákona o hazardních hrách přispět k ochraně spotřebitelů a osob mladších 18 let, jakož i k ochraně sázejících a jejich okolí (srov. důvodovou zprávu k zákonu o hazardních hrách, I. obecná část, bod 1.5., anebo II. zvláštní část, k § 7). Přestože „běžná“ účast na hazardních hrách neskýtá taková společenská rizika jako patologické hráčství, je nutno i takovou účast na určitých druzích hazardních her považovat za rizikovou. V nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 56/10, č. 293/2011 Sb., uvedl Ústavní soud mimo jiné: „
Je notorietou, že loterie a jiné podobné hry se vyskytují převážně na okraji společensky akceptovaných aktivit, samozřejmě v míře různé podle typu a parametrů té které hry. Svými skutečnými dopady mohou negativně ovlivnit individuální osudy jednotlivců, jejich blízkých a ve svém důsledku i širšího okolí.
[31] Podobně hazardní hry nahlíží i řada právně nezávazných aktů orgánů práva Evropské unie, například doporučení Komise 2014/478/EU ze dne 14. července 2014 o zásadách pro ochranu spotřebitelů a hráčů služeb hazardních her online a pro prevenci hraní hazardních her online nezletilými osobami (srov. jeho preambuli), Zelená kniha o online hazardních hrách na vnitřním trhu ze dne 24. 3. 2011, KOM(2011) 128, nebo usnesení Evropského parlamentu 2016/C 093/06 ze dne 10. září 2013 o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu (2012/2322(INI). V uvedených aktech jsou zároveň formulována doporučení přijmout regulaci s cílem ochrany veřejného pořádku a ochrany spotřebitelů, a to především s ohledem na vysoký a častý výskyt patologického hráčství a nezastavitelný technologický vývoj (zejména rostoucí využívání internetu). Jedná se zároveň o cíle, v zájmu jejichž dosahování členské státy Evropské unie mohou přijmout regulaci hazardních her omezující svobodu poskytování služeb ve smyslu čl. 51 a 52 Smlouvy o fungování EU (srov. např. rozsudky Soudního dvora ze dne 24. 3. 1994,
Schindler
, C-275/92, ze dne 21. 10. 1999,
Zenatti
, C-67/98, ze dne 6. 11. 2003,
Gambelli
a další
, C-243/01, a rozsudek velkého senátu ze dne 6. 3. 2007,
Placanina a další
, C-338/04, C-359/04 a C-360/04). I s ohledem na tato doporučení zákonodárce přistoupil k nové regulaci hazardních her v podobě zákona o hazardních hrách (viz výše, dále srov. důvodovou zprávu k zákonu o hazardních hrách, II. zvláštní část, k § 1).
[32] Cílem současné zákonné regulace hazardních her je proto (mimo jiné) jednak omezit vznik patologického a problémového hráčství, jednak poskytovat ochranu osobám – především, ale nikoli výlučně, účastníkům hazardní hry – před újmou, která by jim mohla vzniknout v souvislosti s hazardními hrami. Za účelem toho zákonodárce reguluje a omezuje společensky rizikové aktivity v podobě provozování hazardní hry a účasti na ní.
[33] Podstatná část takových omezení a ochranných regulatorních opatření je soustředěna v § 7 zákona o hazardních hrách, včetně zákazu nepřijímat nepeněžní vklady a sázky. Jednotlivé dílčí zákazy upravené v § 7 však míří na
různé rizikové aspekty
hazardních her. Jinak řečeno: zatímco celý zákon o hazardních hrách sleduje jeden obecný makro účel, jednotlivé zákazy v něm obsažené dále sledují své vlastní, specifické mikro účely. Například § 7 odst. 3 zákon o hazardních hrách míří na takové formy podpory účasti na hazardních hrách, jejichž účelem je prodloužit a „zpříjemnit“ čas strávený v provozovně hazardních her, respektive motivovat k další účasti na hazardních hrách. Již zmiňovaný § 7 odst. 2 písm. f) zákona o hazardních hrách zase chrání potenciální účastníky hazardní hry před tím, aby se hry účastnili za nevýhodných podmínek, respektive aby byli k propagaci účasti na hazardní hře využíváni stávající účastníci.
[34] V této souvislosti je
konkrétním účelem
§ 7 odst. 4 jednak omezovat určitý aspekt patologického hraní v podobě kompulzivního a neuváženého zásahu do majetkové sféry účastníka hazardní hry, jednak i ochrana majetkové sféry ostatních osob. Jak plyne z důvodové zprávy, záměrem zákonodárce zde bylo omezit excesivní a neuvážené hraní, v rámci něhož účastník hazardní hry zasáhne do nepeněžitých aktiv svého majetku, zejména poskytne hmotné movité či nemovité věci. Zároveň zákonodárce hodlal předcházet spojení hazardních her s trestnou činností, typicky tedy vložení kradené věci. Proto není rozhodné, zda plnění představující vklad nebo sázku pocházelo z majetkové sféry účastníka hazardní hry, nebo třetí osoby.
[35] Z uvedeného vyplývá, že zákaz upravený v § 7 odst. 4 míří
na ochranu majetkové sféry účastníka hazardní hry
a dalších osob. Nejvyšší správní soud proto nemůže přisvědčit názoru stěžovatele, že účel tohoto zákazu je obdobný zákazu podle § 7 odst. 3 zákona o hazardních hrách, že tudíž § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách zakazuje samotné poskytování nepeněžitých bonusů účastníkům provozovatelem hazardní hry a míří rovněž na poskytování výhod, jen v internetovém prostředí. Ačkoli jak § 7 odst. 3, tak § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách mají společný obecný cíl v podobě ochrany účastníků hazardních her a omezování rizik patologického hráčství (makro účel), oba zákazy mají odlišný konkrétní rozsah (mikro účel). Jak již bylo řečeno, § 7 odst. 4 dopadá na poskytování plnění přímo vázaného na umožnění účasti na hazardní hře účastníkem hazardní hry. Oproti tomu u poskytování výhod jde o nepřímou motivaci k takové účasti, tedy o poskytnutí plnění, které není nijak vázáno na umožnění účasti na hazardní hře, provozovatelem hazardní hry.
[36] Z tohoto důvodu je pro výklad § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách irelevantní stěžovatelem předložený argument
a fortiori
, tedy že jsou-li zakázány výhody v podobě potravin, tím spíše jsou zakázány výhody v podobě nepeněžních poukazů. Byť se samotným obsahem tohoto argumentu lze souhlasit, jeho relevance je dána případně pouze ve vztahu k § 7 odst. 3 upravujícímu zákaz poskytování výhod v podobě potravin, nápojů či povzbuzujících látek, nikoli k § 7 odst. 4, upravujícím typově jiné situace.
Interpretace
navrhovaná stěžovatelem by navíc popřela smysl zákazu podle § 7 odst. 3. Neboť pokud by měl § 7 odst. 4 zakazovat nepeněžité výhody, musel by obsáhnout i nepeněžité výhody zakázané podle § 7 odst. 3 zákona o hazardních hrách. Zákaz podle § 7 odst. 3 však zjevně míří na typově jiné situace než § 7 odst. 4, neboť zakazuje samotné poskytnutí ke hře motivujícího plnění bez nutnosti vkladu takového plnění do hry.
[37] Nejvyšší správní soud proto nesdílí názor stěžovatele, že účelem § 7 odst. 4 je zakázat poskytování bonusových plnění provozovatelem hazardní hry. Ani případné vkládání plnění, které provozovatel hazardní hry záměrně jako formu motivace poskytuje účastníkovi hazardní hry, do hazardní hry jako takové neodporuje účelu ochrany poskytované § 7 odst. 4, neboť tím nedochází k zásahu do nepeněžitých aktiv účastníka hazardní hry či třetích osob, natož k újmě na majetku způsobené kompulzivním patologickým hraním.
IV.3 Výklad § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách a posouzení jednání žalobkyně
[38] Nejvyšší správní soud rovněž nemůže odhlédnout od jazykového znění § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách, který zakazuje
přijímání
nepeněžních
vkladů nebo sázek
v rámci
hazardních her
. Pojmy
hazardní hra
,
vklad
a
sázka
jsou přitom výslovně definovány zákonem o hazardních hrách. Nejvyšší správní soud tak musel rovněž posoudit, zda uplatňování
Benefit bodů
v rámci internetové hry představovalo sázku či jiný vklad v rámci hazardní hry, a dospěl k závěru, že nikoli. Ačkoli nemá pochybnost o tom, že žalobkyně kontrolující osobě umožnila účast na internetové hře, v daném případě se nejednalo o účast na
hazardní hře
ve smyslu zákona o hazardních hrách. V posuzované věci totiž absentuje základní definiční znak hazardní hry v podobě
vložení sázky sázejícím
.
[39] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná definici hazardní hry podle § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách jako (a)
hry, sázky nebo losu, do nichž
(b)
sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje, a v nichž
(c)
o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost
. Z uvedené definice Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje podmínku
vložení sázky sázejícím
, kterým je ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) účastník hazardní hry, který zaplatil sázku.
[40] Pojmy
vklad
a
sázka
zákon o hazardních hrách definuje v § 4 odst. 1 písm. c) a d). Vkladem je obecně
jakékoli plnění opravňující k účasti na hazardní hře
. Demonstrativně zákon jako typy takových plnění jmenuje:
1. jednu nebo více
sázek
;
2. další
plnění stanovená provozovatelem
, která
kromě sázky
opravňují účastníka hazardní hry k účasti na hazardní hře.
Sázkou se rozumí
sázejícím dobrovolně určené nevratné plnění, které bude porovnáváno s výsledkem hazardní hry
.
[41] V posuzované věci žalobkyně jako provozovatel hazardní hry za účelem účasti na hře nestanovovala žádné vklady odlišné od sázek (typicky manipulační poplatky) ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o hazardních hrách. Kontrolující osoba za účelem účasti na hazardní hře neposkytovala ani žádné další vklady ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) tohoto zákona nad rámec sázek nebo vkladů stanovených provozovatelem. Kontrolující osoba se tak hazardní hry účastnila případně pouze na základě sázek, což je zároveň nutným definičním znakem hazardní hry. Sázky jsou zákonem o hazardních hrách vymezeny jako druh vkladů, které sázející poskytuje dobrovolně za účelem účasti na hazardní hře, které jsou nevratné, jejichž návratnost (bonifikace) závisí na výsledku hazardní hry, a které zpravidla vstupují do určení případné výhry (srov. důvodová zpráva k zákonu o hazardních hrách, II. zvláštní část, k § 4).
[42] Společnou charakteristiku vkladů představuje plnění poskytované osobou provozovateli hazardní hry za účelem účasti na hazardní hře. Sázky i ostatní vklady jsou tedy zákonem o hazardních hrách vymezeny mimo jiné jako
plnění
. Pojem plnění je třeba vykládat s ohledem obsah, který mu náleží v soukromém právu. Plnění coby předmět závazkových právních vztahů musí mít především majetkovou povahu (§ 1722 občanského zákoníku). Majetková povaha vyjadřuje ocenitelnost plnění (jeho předmětu) penězi, tedy schopnost být předmětem směny v soukromém či ekonomickém styku. Předmětem plnění mohou být peníze, ale i jakékoli jiné nepřímé předměty právních vztahů, tj. věci v právním smyslu a jiné majetkové hodnoty. Podle svého předmětu se plnění zároveň člení na peněžité a nepeněžité.
[43] Podle Nejvyššího správního soudu povaha
Benefit bodů
vylučuje, aby byly jako takové poskytovány účastníkem hazardní hry jako vklad či sázka do hazardní hry. Pokud se dále v případě „uplatnění“
Benefit bodů
za účelem účasti na hazardní hře jedná o poukaz, a tedy o závazek bezplatného poskytnutí služby ze strany provozovatele hazardní hry, touto službou není nic jiného než samotné umožnění účasti na hře. Bezplatnému umožnění účasti na hře tudíž jako podmínka nepředchází žádné
sázejícím poskytnuté plnění z majetkové sféry sázejícího nebo třetí osoby
. Sázející se naopak v takovém případě hry účastní zcela bezplatně, a to v rozsahu umožněném provozovatelem hazardní hry. Tento rozsah bezplatně umožněné účasti na hře je pouze kvantitativně vyjádřen a omezen jednotkami v podobě „bodů“, které zároveň vstupují do určení výše případné výhry.
Benefit body
v tomto případě představují pouze způsob určení rozsahu bezplatně poskytované účasti na hře provozovatelem hazardní hry.
[44] Ani uplatnění poukazu nelze považovat za vklad do hazardní hry. Stejně jako u bezplatného poukazu na obdržení určité hmotné movité věci neznamená uplatnění
Benefit bodů
jakožto poukazu na bezplatnou účast na hře poskytnutí majetkové hodnoty účastníkem (oprávněným z poukazu) provozovateli (dlužníkovi), tj. vložení sázky. Na základě uplatnění poukazu je pouze provozovatel hazardní hry povinen plnit, tj. umožnit bezplatnou účast na hazardní hře. Považovat uplatnění
Benefit bodů
coby poukazu účastníkem hry za vkládanou „protihodnotu“ by popíralo samotnou podstatu plnění provozovatele hazardní hry, které poskytuje účastníkovi v rámci poukazu, tj.
bezplatné
umožnění účasti na hře. Žalobkyně tudíž účast na hře nepodmiňovala plněním vloženým účastníkem (sázejícím) a ani kontrolující osoba žádné plnění – majetkovou hodnotu – za účelem účasti na hře nevkládala. v tomto směru lze souhlasit s tvrzením městského soudu, že v dané věci
účastník hazardní hry ze svého majetku do hry ničeho nevložil
.
[45] Z uvedených důvodů v posuzované věci
absentuje základní znak hazardní hry
v podobě vložení sázky sázejícím. Takový závěr přitom není překvapivý. Obdobně se k bonusovým plněním, a to dokonce v peněžité formě, již dříve vyjádřila odborná literatura: „
Spíše se zdá, že bonusy, které spočívají ve zpřístupnění klasické hazardní hry zdarma, jsou v rozporu se zákonem o hazardních hrách.
[…]
Podle § 3 odst. 1 herního zákona se hazardní hrou rozumí hra, sázka nebo los, do nichž ‚
sázející vloží sázku
‘. Podle § 4 odst. 1 písm. b) je sázejícím účastník hazardní hry, který ‚
zaplatil sázku
‘. Podle § 4 odst. 1 písm. d) se sázkou rozumí sázejícím ‚
dobrovolně určené nevratné plnění
‘. Pokud tedy sázející pouze vyčerpává
bonus
v peněžitém vyjádření,
[…],
fakticky nic nevkládá, jde jen o otázku, zda se hry zúčastní, zda výhody využije, či nikoli. Žádná z uvedených podmínek/definic pak není naplněna.
“ (Rajchl, J.; Kramář, K.; Malíř, J.:
Právní aspekty hazardních her
. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 193).
[46] Žalobkyně tudíž zákaz podle § 7 odst. 4 nemohla porušit, neboť
nepřijímala sázky
ani jiné vklady jakožto plnění opravňující k účasti na hazardní hře. Účast na jí provozovaných internetových hrách totiž žalobkyně umožňovala bezplatně, proto v daném případě nešlo
stricto sensu
ani o provozování
hazardní hry
.
[47] Nejvyšší správní soud konstatuje, že zákonodárce zřejmě s případy poskytování podobných bonusů při tvorbě zákona o hazardních hrách nepočítal. Ostatně v důvodové zprávě zmínka o podobných bonusech či jiných reklamních či marketingových poukazech zcela absentuje. Motivaci k účasti na hře formou zdarma poskytovaných bodů a podobných bonusů tak z hlediska jazykového smyslu a záměru zákonodárce nelze podřadit pod žádný ze zákazů upravených v § 7 zákona o hazardních hrách.
IV.4. Nullum crimen sine lege (certa)
[48] Výše uvedeným Nejvyšší správní soud nijak nepopírá, že případný zákaz poskytování bonusů v podobě bezplatné účasti na hazardní hře by naplňoval
obecný účel
zákona o hazardních hrách v podobě omezování patologického hráčství a poskytování ochrany spotřebitelům a jiným osobám před újmou, která by jim mohla vzniknout v souvislosti s hazardními hrami. Ostatně takový zákaz by sledoval obdobný účel jako zákaz poskytování výhod ve smyslu § 7 odst. 3 zákona o hazardních hrách. Tyto virtuální bonusy totiž představují nežádoucí motivaci k účasti na hazardní hře, a to za současného vytvoření pocitu, že účastníkovi hry nehrozí ekonomická ztráta – v tomto směru Nejvyšší správní soud sdílí názor městského soudu vyslovený v napadeném rozsudku, bod [45] odůvodnění.
[49] Problémem v posuzované věci však zůstává, že takto charakterizovaný „boj proti návykovosti“ hráčství není možné podřadit pod žádnou
konkrétní, specifickou
skutkovou podstatu, kterou by aplikovatelný zákon o hazardních hrách obsahoval. Výklad podřazující poskytování bonusů k účasti na hazardní hře pod § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách je příliš extenzivní. Rozšiřuje totiž zákaz přijímání nepeněžitých majetkových hodnot od osoby za účelem účasti na hazardní hře na situace, kdy provozovatel hry přislíbí a následně umožní účast na hře bezplatně. V konečné fázi se tak zakazuje provozovateli poskytovat a zároveň sám od sebe přijímat něco, co vlastně není ani vkladem, ani sázkou.
[50] Podobná míra „interpretační kreativity“ je však v kontextu správního trestání již za hranou přípustného. Ostatně míru „dotváření“ textu zákona ze strany stěžovatele dobře dokládá situace, že by vlastně bylo jednodušší rozšířit pro podobné případy zákaz upravený v § 7 odst. 3 zákona o hazardních hrách na
jakékoli výhody poskytované účastníkovi hazardní hry
, tj. ignorovat slova
v podobě potravin, nápojů, tabákových výrobků nebo povzbuzujících látek
, popřípadě tento výčet považovat za demonstrativní. Takto extenzivní interpretaci však Nejvyšší správní soud nemůže akceptovat, a to obzvlášť v oblasti správního trestání, pokud jde o naplnění formálních znaků přestupku.
[51] Jak připomněl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 12. 2020, čj. 1 As 255/2020-72, č. 4136/2021 Sb. NSS, a to rovněž v kontextu přestupků v oblasti hazardních her, v oblasti hmotného přestupkového práva se projevuje obecná zásada zákonnosti zásadami
nullum crimen sine lege
a
nulla poena sine lege
. K výkladu zásady
nullum crimen sine lege
zakotvené v čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (vyhlášena pod č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2007, čj. 2 Afs 176/2006-96, č. 1258/2007 Sb. NSS, uvedl: „
Definování skutkové podstaty
[…]
musí být dostatečně určité, konkrétní a jednoznačné, neboť jen tak bude odpovídat ústavní kautele vyjádřené explicitně pro trestné činy v čl. 39 Listiny základních práv a svobod a v čl. 7
[Úmluvy]
, již však v zásadě není důvodu nepoužít i na správní delikty.
[…]
Aby postih za správní delikt odpovídal požadavku předvídatelnosti právní regulace a umožnil každému předem ‚
volit
‘ mezi jednáním v souladu se zákonem (za které nebude postižen) a jednání v rozporu se zákonem, za něž mu hrozí postih veřejnoprávní sankcí, musí mít dostatečnou možnost předem rozpoznat, jaké jednání je zákonem či judikaturou považováno za zákonné a jaké za protiprávní.
[52] Rovněž čl. 7 Úmluvy (jak je interpretován Evropským soudem pro lidská práva) vyžaduje kromě dostupnosti zákonné úpravy trestnosti činů (vč. přestupků) i její předvídatelnost. Jednotlivec tak musí ze znění zákonného ustanovení a případně s pomocí výkladu v judikatuře nebo po obdržení odpovídající právní rady vědět, jaké jednání a/nebo opomenutí jej činí odpovědným za takový čin (srov. např. rozsudky velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 11. 1996,
Cantoni proti Francii
, stížnost č. 17862/91, ze dne 12. 2. 2008,
Kafkaris proti Kypru
, stížnost č. 21906/04, a ze dne 21. 10. 2013,
Del Río Prada proti Španělsku
, stížnost č. 42750/09).
[53] Z těchto důvodů proto nelze
bonus
poskytovaný provozovatelem hazardní hry typu
Benefit bodů
kvalifikovat jako jednání porušující § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách, a tudíž rovněž ne jako přestupek podle § 123 odst. 1 písm. h) zákona o hazardních hrách. Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbývá než zákonodárci doporučit, aby svůj legitimní záměr postihovat uvedené formy podpory hazardního hraní do budoucna vyjádřil srozumitelnou, určitou, a tudíž předvídatelnou právní úpravou, a to s ohledem mimo jiné na výše vyložená definiční ustanovení zákona o hazardních hrách.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.