1370/2007
Důchodové pojištění: výše dávky důchodového zabezpečení
Ej 327/2007
Důchodové pojištění: výše dávky důchodového zabezpečení
k čl. 30 a 41 Listiny základních práv a svobod
k zákonu č. 155/1995 Sb., o důvodovém pojištění
k zákonu č. 463/1991 Sb., o životním minimu*)
Z žádného ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (ani zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení), nevyplývá, že by výše dávky důchodového zabezpečení (zde starobního důchodu) byla závislá na výši životního minima, stanoveného zákonem č. 463/1991 Sb., o životním minimu, resp. že by musela dosahovat jeho výše.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2007, čj. 4 Ads 49/2006-40)
Věc:
Barbara R. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalobkyně.Dvěma rozhodnutími žalované ze dne 24. 5. 2005 byl žalobkyni přiznán podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. a podle čl. 14 Úmluvy o sociálním zabezpečení, uzavřené mezi Československou republikou a Polskou republikou č. 261/1948 Sb. (dále též „Úmluva“), starobní důchod od 1. 5. 2002 ve výši 2498 Kč měsíčně, a zároveň bylo rozhodnuto dle uvedených předpisů a podle čl. 46 odst. 1 nařízení Rady (EHS) 1408/71 s přihlédnutím k čl. 118 nařízení Rady (EHS) 574/72 o jednotlivých úpravách důchodu od ledna 2003 do ledna 2005. Od ledna 2005 žalobkyni náležel starobní důchod ve výši celkem 2696 Kč měsíčně
Proti oběma rozhodnutím žalované podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě žalobu, v níž především namítala, že celková přiznaná částka důchodu neodpovídá životnímu minimu. Vyslovila rovněž přesvědčení, že starobní důchod stanovený od 1. 5. 2002 a následně zvýšený neodpovídá správnému výpočtu z vyměřovacího základu za odpracovanou dobu zaměstnání, a připomněla, že v Polsku o starobní důchod dosud nežádala.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 1. 2006 žalobu zamítl. Žalobní bod týkající se obou napadených rozhodnutí, a to nedosažení výše životního minima, neshledal důvodným, neboť důchodová dávka je součástí systému důchodového pojištění, a její výše proto nemůže být odvislá od stanovení částky životního minima, tedy částky spadající do systému sociální péče. Ve výši důchodové částky se odráží jen celková doba pojištění a výpočtový základ, tedy stručně řečeno počet let, kdy byl pojištěnec výdělečně činný, a jakých výdělků dosahoval od roku 1986.
Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností. Vytýkala soudu zejména nesprávné posouzení věci po stránce právní, pokud uvedl, že důchodová dávka nemůže zohledňovat výši životního minima, neboť důchodové pojištění je součástí jiného systému než dávky sociální péče. Připomněla, že v daném případě byl její důchod vypočten podle zákona č. 100/1988 Sb., který v § 2 zahrnuje do sociálního zabezpečení jak důchodové zabezpečení, tak sociální péči i nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných. Navíc § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. vyjmenovává případy, kdy výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29 téhož zákona, nenáleží, přičemž hranicí pro posouzení nároku na výplatu důchodu je právě násobek životního minima. Je tak zřejmé, že i zákon o důchodovém pojištění s institutem životního minima pracuje. Odůvodnění napadeného rozsudku proto podle stěžovatelky nemůže obstát. Stěžovatelka je přesvědčena, že výší důchodu v porovnání s výší životního minima je nutno se zabývat i z toho důvodu, že podle čl. 30 Listiny základních práv a svobod má každý právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří. Jestliže jí byl za dobu 28 let práce vypočten důchod ve výši 2498 Kč, pak to nelze v žádném případě považovat za přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří.
Žalovaná v písemném vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné uvedla, že nelze hledat souvislost mezi důchodem a dávkou státní sociální podpory. Nelze ani argumentovat čl. 30 Listiny základních práv a svobod, neboť pokud jde o námitku stěžovatelky, že bylo porušeno její právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, nutno připomenout, že podle čl. 41 Listiny se lze tohoto práva domáhat pouze v mezích zákonů, které ustanovení článku 30 Listiny provádějí. Ze zákona o důchodovém pojištění vyplývá, že pojištěnec má nárok na
„zaručenou výši důchodu“
, jen pokud jde o základní výměru ve výši 1310 Kč měsíčně, od ledna 2004 upravené na 1400 Kč měsíčně, a od ledna 2006 upravené na 1470 Kč měsíčně, jakož i procentní výměru ve výši 770 Kč měsíčně (§ 33 odst. 2 věta třetí citovaného zákona), a to s přihlédnutím k § 61 citovaného zákona a mezinárodním smlouvám. Namítané porušení práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří považuje proto žalovaná za nedůvodné.Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Nutno souhlasit s krajským soudem i se žalovanou v tom, že dávka důchodového pojištění je součástí systému důchodového pojištění a v žádném případě není odvislá od stanovení částky životního minima. Zákon č. 155/1995 Sb. a stejně tak i zákon č. 100/1988 Sb., který pro dávky důchodového pojištění (zabezpečení) byl účinný před účinností zákona č. 155/1995 Sb., zahrnoval mezi dávky důchodového pojištění starobní důchod, přičemž v obou případech (§ 28 zákona č. 155/1995 Sb. a § 20 zákona č. 100/1988 Sb.) byla podmínkou nároku na tento důchod potřebná doba pojištění a dosažení stanoveného (důchodového) věku. Výše důchodu byla pak odvislá od délky doby pojištění a výše dosahovaných příjmů. V žádném případě výše starobního důchodu nebyla odvislá od částky životního minima, jak dovozuje stěžovatelka, neboť takové kritérium žádný u uvedených předpisů nezná. Nejnižší výměra starobního důchodu podle zákona č. 100/1988 Sb. (tento zákon neznal ještě rozlišení na základní a procentní výměru) činila naposledy nejméně 550 Kč měsíčně (§ 25). Ze zákona č. 155/1995 Sb. pak pouze vyplývá, že pojištěnec má při splnění podmínek nároku zajištěnu výši důchodu, jen pokud jde o základní výměru, a to ve výši 1310 Kč měsíčně, od ledna 2004 upravenou na 1400 Kč měsíčně a od ledna 2006 na 1470 Kč měsíčně (§ 33 odst. 1), a procentní výměru důchodu, jejíž výše činí nejméně 770 Kč měsíčně. Nelze v žádném případě hledat souvislost či vázanost důchodu s dávkami sociální péče či státní sociální podpory, jejichž výše je odvislá od částky životního minima podle zákona č. 463/1991 Sb. Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti a životním minimu, ostatně stejně jako zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, jímž byl předchozí zákon o sociální potřebnosti zrušen od 1. 1. 2007, upravovaly (upravují) poskytování jednorázových nebo měsíčně se opakujících peněžitých nebo věcných dávek pomoci k zajišťování základních životních podmínek fyzickým osobám, které se nacházejí v hmotné nouzi, pokud jejich příjem nedosahuje částek životního minima, stanovených zvláštním zákonem, přičemž mezi příjmy patří i dávky důchodového pojištění. Pokud tedy dávky důchodového pojištění nedosahují částek životního minima, měl (má) pojištěnec (občan) možnost využít institutu při poskytování dávek sociální péče (dnes pomoci v hmotné nouzi) podle zmíněných zákonných předpisů, nikoliv však v žádném případě podle zákona č. 155/1995 Sb. Ten v žádném ustanovení nepočítá s tím, že by výše dávky důchodového pojištění byla odvislá od výše životního minima, resp. že by musela dosahovat jeho výše. Pokud stěžovatelka argumentuje § 37 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2003 (bylo vypuštěno novelou zákona č. 425/2003 Sb.), pak nezbývá než ve shodě se žalovanou konstatovat, že zákon od nároku na dávku starobního důchodu odlišoval nárok na výplatu důchodu již přiznaného v případě, že poživatel této dávky nadále vykonával výdělečnou činnost. V takovém případě výplata nenáležela v období 2 let po vzniku nároku na tento důchod v těch kalendářních měsících, v nichž příjem z výdělečné činnosti, s výjimkou samostatné výdělečné činnosti, přesáhl dvojnásobek částky životního minima, platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu, eventuálně v období do konce kalendářního roku, v němž poživatel starobního důchodu dosáhl věku vyššího o dva roky, než činil věk v kalendářním roce, v němž vznikl nárok na starobní důchod podle § 29, pokud vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a to v těch kalendářních měsících, ve kterých byl povinen platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění z měsíčního vyměřovacího základu, který je vyšší než dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu, tedy 1. ledna příslušného kalendářního roku. Bez ohledu na to, že tato právní úprava již pozbyla platnosti, nezbývá než konstatovat, že se jednalo o situaci, kdy zákonodárce nepokládal za odůvodněné a přijatelné, aby byl starobní důchod vyplácen, pokud tento důchod spolu s příjmem přesahoval určitou zákonem stanovenou částku. Zde užil pro stanovení kritéria částky životního minima pro zjednodušení výpočtu, avšak v žádném případě nelze z toho dovozovat, že výše nároku na starobní důchod se od těchto částek odvíjí; žádné ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., ani zákona č. 100/1988 Sb. na kategorii
„životní minimum“
neodkazuje. Není zde dána ani souvislost mezi výpočtem dávky důchodového pojištění a dávkami státní sociální podpory, jak na to poukazuje ve svém vyjádření žalovaná. S jejím vyjádřením lze souhlasit i potud, že přiznáním starobního důchodu v uvedené výši nebylo porušeno žádné ustanovení Listiny základních práv a svobod, zejména právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, neboť tohoto práva se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí (čl. 41 Listiny). Pro stěžovatelku to především znamená možnost domáhat se dávek podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.*) S účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.