Vydání 2/2007

Číslo: 2/2007 · Ročník: V

1052/2007

Důchodové pojištění: příplatek k důchodu podle zákona o soudní rehabilitaci

Ej 317/2006
Důchodové pojištění: příplatek k důchodu podle zákona o soudní rehabilitaci
k § 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb.
Ustanovení § 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nestanoví jako podmínku vzniku nároku na příplatek k důchodu pobyt ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody v celých měsících; ze zákona vyplývá, že jakákoliv doba strávená ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody je dobou, za kterou má být poskytnuto odškodnění, v daném případě příplatek k důchodu. Uvedené ustanovení, stanovící příplatek k důchodu ve výši 15 Kč měsíčně za každý měsíc vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, je pak toliko technickým vyjádřením způsobu výpočtu tohoto příplatku.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2006, čj. 3 Ads 15/2006-49)
Prejudikatura:
srov. č. 460/2005 Sb. NSS.
Věc:
Darina P. proti České správě sociálního zabezpečení o příplatek k důchodu, o kasační stížnosti žalované.
Žalobkyně požádala u žalované o příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci. Žalovaná dne 24. 2. 2005 svým rozhodnutím upravila žalobkyni starobní důchod a rozhodla, že procentní výměra důchodu se zvyšuje o 15 Kč za jeden měsíc věznění v době od 16. 9. 1975 do 23. 10. 1975.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítala, že jí měla být zvýšena procentní výměra o více než jen 15 Kč, neboť ve vězení strávila delší dobu než jeden měsíc. Krajský soud v Praze zrušil rozhodnutí žalované pro nezákonnost a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Podle soudu byla žalobkyně v roce 1990 usnesením Okresního soudu v Nymburce plně rehabilitována podle zákona o soudní rehabilitaci za výkon vazby od 16. 9. 1975 do 23. 10. 1975. Ministerstvo spravedlnosti v roce 1992 žalobkyni přiznalo náhradu za ztrátu na výdělku, náhradu nákladů vazby a náhradu nákladů trestního řízení a obhajoby, to vše ve výši odpovídající plnému počtu dní strávených ve vazbě, a nikoli pouze jednomu měsíci. Soud uvedl, že ustanovení § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci nedefinuje, zda je hodnocena doba za každý ukončený měsíc vazby, nebo i za započatý měsíc či alikvotní část měsíce. Vzhledem k účelu zákona, tj. snaze o odstranění nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zajištění nejen společenské rehabilitace, ale i zahojení způsobených křivd, a výkladu ve prospěch žalobkyně však lze podle soudu dovodit, že stejně jako náhrady podle § 23 zákona o soudní rehabilitaci lze i příplatek k důchodu přiznat za libovolné časové období strávené ve vazbě, tj. v daném případě i za jeden měsíc a osm dnů. Ustanovení rehabilitačních předpisů je podle soudu s ohledem na jejich smysl a účel třeba interpretovat extenzivně ve prospěch postižených osob, zejména když takový výklad nemůže vést k nepřípustným zásahům do práv jiných osob. Soud v této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu č. 40/2000 Sb. ÚS.
Žalovaná (stěžovatelka) opřela svoji kasační stížnost o důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a uvedla, že se neztotožňuje s názorem krajského soudu, že podle § 25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci měl být za výkon vazby v délce jednoho měsíce a osmi dní zvýšen důchod o 19 Kč měsíčně, tzn. za jeden měsíc příplatek ve výši 15 Kč a za osm dnů jeho poměrná část ve výši 4 Kč. Uvedené ustanovení výslovně uvádí, že měsíční příplatky k důchodu se poskytují ve výši 15 Kč „
za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody
“. Měsícem je třeba rozumět vždy třicet kalendářních dnů. Pokud by totiž zákonodárce zamýšlel poskytnutí i poměrné části příplatku za alikvotní část měsíce, musel by to učinit přímo, jak učinil např. v § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální.
Žalobkyně v replice uvedla, že uvedené nařízení vlády nijak neřeší otázku „
poměrné části příplatku za alikvotní část měsíce
“, nýbrž řeší výši příplatku „
za každý započatý měsíc
“.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
V dané věci je předmětem sporu výklad pojmu „měsíc“ obsaženého v § 25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci, podle něhož „
poškozený může žádat, aby mu byly místo nároků vyplývajících z ustanovení předchozích odstavců poskytnuty měsíční příplatky k důchodu v částce (...) b) 15 Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody v ostatních případech. Příplatek k důchodu se poskytuje ode dne 1. 7. 1990, byl-li poškozený k tomuto dni poživatelem důchodu. Stane-li se poškozený poživatelem důchodu po tomto dni, poskytuje se příplatek k důchodu od přiznání důchodu. Příplatek k důchodu se vyplácí jen do výše, která spolu s důchodem nepřevyšuje nejvyšší výměru starobního důchodu stanovenou zvláštním předpisem
“.
Žalovaná zastává právní názor, že v daném případě lze poskytnout příplatek k důchodu výhradně za každých třicet po sobě následujících dní. Proto žalobkyni přiznala příplatek k důchodu pouze ve výši 15 Kč měsíčně, neboť žalobkyně strávila ve vazbě jeden měsíc a osm dní, tedy výkladem žalované pouze za jeden běžný měsíc, za který jí vznikl nárok na příplatek k důchodu. Krajský soud v Praze pak pomocí teleologického výkladu dovodil, že proklamovaným účelem a smyslem zákona byla snaha odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe minulým režimem, zabezpečení společenské rehabilitace neprávem odsouzeným osobám a rovněž garance jejich přiměřeného odškodnění, a dospěl k závěru, že příplatek k důchodu lze počítat i za alikvotní část měsíce stráveného ve vazbě. Poukázal též na to, že podle § 23 zákona o soudní rehabilitaci byla žalobkyni v minulosti poskytnuta náhrada za ztrátu na výdělku a náhrada nákladů vazby i za poměrnou část druhého měsíce vazby – tedy i za oněch osm dní druhého měsíce, za které posléze žalovaná žalobkyni příspěvek k důchodu podle § 25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci neposkytla. Podle názoru Nejvyššího správního soudu zákon o soudní rehabilitaci nestanoví v ustanovení § 25 odst. 7 písm. b) jako podmínku vzniku nároku na příplatek k důchodu pobyt ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody v celých měsících; ze zákona vyplývá, že jakákoliv doba strávená ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody je dobou, za kterou má být poskytnuto odškodnění, v daném případě příplatek k důchodu. Ustanovení § 25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci je pak pouze technickým vyjádřením způsobu výpočtu odškodnění formou příplatku k důchodu, když stanoví, že za každý měsíc vazby či výkonu trestu odnětí svobody náleží příplatek k důchodu ve výši 15 Kč měsíčně. Za každý den trvání vazby nad dobu ukončených měsíců je pak třeba poskytnout alikvotní část z uvedené měsíční částky. V souzené věci tedy stěžovatelce náležel příplatek k důchodu ve výši 19 Kč měsíčně. Takovým způsobem byla žalobkyni vypočítána i náhrada za ztrátu na výdělku a náhrada nákladů vazby podle § 23 zákona o soudní rehabilitaci.
Krajský soud při svém rozhodování správně zohlednil rovněž nález Ústavního soudu č. 40/2000 Sb. ÚS, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že „
záměrům rehabilitace nelze bránit pozitivněprávním dogmatismem při výkladu právních norem. Rehabilitační předpisy je zapotřebí s ohledem na jejich smysl a účel interpretovat extenzivně ve prospěch postižených osob. Na rozdíl od restitucí majetku takový výklad nemůže vést k nepřípustným zásahům do práv jiných osob
“. Krajský soud tak výše naznačeným výkladem dospěl k závěru, že nárok na alikvotní část příplatku k důchodu vzniká i v případě, že se jedná o dny přesahující měsíc strávený ve vazbě. Tento závěr je výsledkem výkladu jdoucího ve prospěch účastníka řízení a současně nezasahujícího nepřípustně do práv jiných osob. Jak bylo shora uvedeno, Nejvyšší správní soud se s tímto právním názorem ztotožnil. S ohledem na výše zmiňovaný nález Ústavního soudu je právní názor Krajského soudu v Praze rovněž ústavně konformní a respektující smysl a účel rehabilitačních zákonů. Krajský soud v Praze tedy věc posoudil po právní stránce správně, námitky žalované v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.