1570/2008
Daňové řízení: převedení přeplatku na dani na úhradu penále
Ejk 471/2007
Daňové řízení: převedení přeplatku na dani na úhradu penále
k § 63 odst. 4, § 64 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též "daňový řád", "d. ř.")
Bude-li platební výměr, jímž správce daně sdělil žalobci předpis daňového penále (§ 63 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), následně zrušen, bude správce daně nutně povinen přehodnotit realizované převedení části žalobcova přeplatku na dani (§ 64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) na úhradu tohoto penále. Tato možná budoucí eventualita však nemůže zpětně zpochybnit zákonnost rozhodnutí správce daně o převedení žalobcova přeplatku na dani na úhradu splatného daňového nedoplatku, ani zákonnost napadeného rozhodnutí o zamítnutí reklamace proti rozhodnutí o převedení přeplatku zkoumanou soudem výhradně z hlediska skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2006, čj. 9 Ca 286/2004-21)*)
Věc:
Společnost s ručením omezeným BENet Praha proti Finančnímu úřadu pro Prahu 2 o převedení přeplatku na dani.Platebním výměrem ze dne 16. 6. 2004 na daňové penále na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 sdělil žalovaný žalobci předpis penále v celkové výši 8652 Kč. V tomto platebním výměru žalovaný především uvedl, že při prohlídce osobních účtů žalobce zjistil, že žalobce své daňové povinnosti uhradil opožděně.
Následně žalovaný dne 14. 7. 2004 rozhodl podle § 64 odst. 2 d. ř. o převedení přeplatku žalobce na dani z přidané hodnoty vykázanému ke dni 14. 7. 2004 ve výši 83 649 Kč na úhradu nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků k témuž dni ve výši 8652 Kč. Dle tohoto rozhodnutí byl přeplatek převeden v částce 8652 Kč se dnem úhrady 26. 5. 2004 s tím, že zbývající část vratitelného přeplatku, který žalobci vznikl v důsledku vyměření nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty, bude žalobci vrácena.
Proti uvedenému rozhodnutí o převedení přeplatku podal žalobce reklamaci, v níž zejména namítal, že proti platebnímu výměru ze dne 16. 6. 2004 na daňové penále v částce 8652 Kč podal odvolání. Jelikož doposud odvolací orgán nerozhodl o výše uvedeném platebním výměru na daňové penále, žalobce podal reklamaci proti převedení částky přeplatku ve výši 8652 Kč na úhradu nedoplatku daně a žádal o zrušení odečtení této částky z přeplatku daně. Žalobce dále v reklamaci upozornil na to, že v případě, že bude rozhodnuto o jeho odvolání proti výše uvedenému platebnímu výměru v jeho prospěch, bude správce daně povinen platit penále z převedené částky.
Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 21. 9. 2004 reklamaci podanou žalobcem proti rozhodnutí o převedení přeplatku zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí především konstatoval, že odvolání žalobce proti platebnímu výměru ze dne 16. 6. 2004 na penále na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků nemá podle § 48 odst. 12 d. ř. odkladný účinek. Daňové penále nebylo žalobcem uhrazeno v náhradní lhůtě, a proto byl přeplatek na dani z přidané hodnoty v souladu s § 64 d. ř. převeden na úhradu daňového nedoplatku žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, v níž především připomněl, že platebním výměrem ze dne 16. 6. 2004 mu bylo vyměřeno daňové penále na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období od 1. 1. do 31. 12. 2001 ve výši 8652 Kč, a to za pozdní úhradu této daně v období červen - říjen roku 2001. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, v němž zejména zdůraznil, že pozdní úhrada daně byla zapříčiněna výlučně tím, že dne 24. 4. 2001 bylo zahájeno trestní stíhání tehdejšího jediného společníka a jednatele žalobce a současně došlo k zajištění finančních prostředků žalobce na bankovních účtech. V důsledku toho došlo také k ochromení jednání za společnost žalobce a k nemožnosti hradit jakékoliv závazky žalující společnosti. Žalobce v předmětné době žádal orgány činné v trestním řízení o uvolnění alespoň té části finančních prostředků, ze které by mohl hradit svoje závazky vůči státu; těmto žádostem však nebylo vyhověno. Teprve po jmenování nového jednatele žalobce dne 17. 9. 2001 došlo alespoň k částečnému obnovení fungování žalující společnosti, přičemž jedním z prvních činů nového jednatele žalobce byla i úhrada předmětné částky daně. I když tedy došlo k pozdní úhradě daně, je zjevné, že se tak nestalo v důsledku jednání daňového poplatníka, ale že k tomu došlo postupem jednotlivých orgánů státu. Z tohoto důvodu má žalobce za to, že jeho penalizace za pozdní úhradu daně je zneužitím práva a že je též v rozporu s ústavními principy a s Listinou základních práv a svobod. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že o jeho odvolání proti platebnímu výměru, jímž mu bylo vyměřeno výše uvedené daňové penále, doposud odvolací orgán nerozhodl.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě především konstatoval, že reklamace žalobce proti rozhodnutí správce daně o převedení přeplatku byla zmítnuta z toho důvodu, že odvolání podané žalobcem proti platebnímu výměru na penále nemá odkladný účinek. Žalobní důvody nesměřují proti rozhodnutí o reklamaci, ale proti platebnímu výměru, kterým byl žalobci sdělen předpis penále na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků. Toto penále bylo žalobci vystaveno za pozdní úhrady záloh za zdaňovací období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001. Sdělené penále bylo splatné v náhradní lhůtě dne 7. 7. 2004 a vzhledem k tomu, že v této lhůtě nebylo uhrazeno, rozhodl žalovaný v souladu s § 64 d. ř. o převedení přeplatku žalobce na dani z přidané hodnoty na úhradu tohoto nedoplatku. Žalovaný dále konstatoval, že Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu odvolání žalobce podané proti předmětnému platebnímu výměru zamítlo, a to rozhodnutím ze dne 18. 4. 2005, když dospělo k závěru, že správce daně byl k vydání platebního výměru na daňové penále oprávněn a postupoval při tom v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními. Z rozhodnutí odvolacího orgánu dle žalovaného vyplývá, že námitky žalobce ohledně skutečnosti, že nemohl disponovat se svými finančními prostředky a že za něj v daném časovém období nemohl jediný jednatel jednat, jsou ve vztahu ke správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí irelevantní, neboť penále vzniká přímo ze zákona a správce daně pouze sděluje jeho výši.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) V souzené věci nutno přisvědčit žalovanému v tom, že žalobními body je zpochybňována nikoliv zákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného o reklamaci, ale zákonnost platebního výměru ze dne 16. 6. 2004, jímž byl žalobci sdělen předpis penále. V souzené věci je však podstatné pouze to, zda byly splněny zákonem stanovené podmínky pro převedení daňového přeplatku žalobce na existující daňový nedoplatek ve smyslu § 64 odst. 2 d. ř. Z tohoto pohledu se jako rozhodující jeví existence vykonatelného platebního výměru ze dne 16. 6. 2004, jímž byl žalobci sdělen předpis daňového penále na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 ve výši 8652 Kč. Předmětný platební výměr bez ohledu na podané odvolání založil povinnost žalobce zaplatit předepsané penále v náhradní lhůtě splatnosti, k čemuž však nedošlo. Žalovaný byl vzhledem k této skutečnosti (vznik daňového nedoplatku na straně žalobce v důsledku nezaplacení předepsaného penále v náhradní lhůtě splatnosti) bez dalšího oprávněn z úřední povinnosti přikročit k převedení části daňového přeplatku na DPH, který v té době u žalobce evidoval, na úhradu takto vzniklého daňového nedoplatku, a pokud tak učinil, postupoval v souladu se zákonem.
Poukaz na odvolání podané žalobcem proti předmětnému platebnímu výměru na penále, uplatněný obecně v reklamaci proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně o převedení přeplatku a následně též v podané žalobě, nemůže nikterak zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť, jak žalovaný správně poznamenal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolání proti platebnímu výměru na penále nemá dle § 48 odst. 12 d. ř. odkladný účinek. Žalovaný v době vydání napadeného rozhodnutí po právu přihlížel toliko ke dvěma skutečnostem - k existenci daňového nedoplatku žalobce vzniklého z titulu nezaplaceného penále na straně jedné a k vykázanému přeplatku žalobce na DPH na straně druhé, a výlučně z tohoto pohledu zkoumal postup žalovaného při vydání napadeného rozhodnutí také soud, který je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu povinen vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Z pohledu přezkumného soudního řízení zaměřeného na posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí ze dne 21. 9. 2004 se tudíž jako irelevantní jeví i rozhodnutí ze dne 18. 4. 2005, kterým Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo odvolání podané žalobcem proti předmětnému platebnímu výměru na daňové penále. Soudu je z úřední činnosti známo, že u Městského soudu v Praze probíhá řízení o žalobě, kterou žalobce podal právě proti zamítavému rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 18. 4. 2005. Soud si je vědom toho, že bude-li - ať již z jakýchkoliv důvodů - platební výměr na daňové penále ze dne 16. 6. 2004 následně zrušen, bude správce daně nutně povinen přehodnotit také převedení části žalobcova daňového přeplatku na úhradu tohoto penále; ani tato možná budoucí eventualita však nemůže zpětně zpochybnit zákonnost rozhodnutí správce daně o převedení přeplatku a zákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného o reklamaci, zkoumanou soudem, jak již bylo zdůrazněno, výhradně z hlediska skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí.
*) Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 28. 2. 2008, čj. 2 Afs 74/2007-51 (www.nssoud.cz), zamítl kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.