Vydání 4/2006

Číslo: 4/2006 · Ročník: IV

819/2006

Daňové řízení a procesní úkony

Ej 28/2006
Daňové řízení: procesní úkony
k § 21 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 226/2002 Sb. (v textu též "daňový řád")
Z ustanovení § 21 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vyplývá, že při posuzování procesního úkonu je rozhodující jeho obsah, a nikoliv to, jak je označen. Tato zásada však platí jen tehdy, je-li úkon účastníka určitý a srozumitelný nebo má-li potřebné náležitosti. Neumožňuje-li úkon jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba v souladu s § 21 odst. 8 citovaného zákona účastníka vyzvat, aby vady podání odstranil. Posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu však neumožňuje, aby správce daně určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl, obsah podání "domýšlel" nebo činil závěry z jeho obsahu nevyplývající.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2005, čj. 7 Afs 71/2005-74)
Věc:
RNDr. Lubor O. proti Finančnímu úřadu pro Prahu 5 o zrušení exekučního příkazu, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad pro Prahu 5 vydal proti žalobci exekuční příkaz ze dne 8. 10. 2003, jímž uložil České správě sociálního zabezpečení provádět srážky ze starobního důchodu žalobce k vymožení vykonatelného nedoplatku v částce 9707 Kč. Příkaz obsahoval poučení, že všechny osoby, jímž byl tento exekuční příkaz doručen, mohou proti němu podat do patnácti dnů ode dne doručení námitky. Žalobce reagoval tak, že doručil dne 3. 11. 2003 Obvodnímu soudu pro Prahu 5 podání označené jako "Žaloba na neoprávněné exekuční vymáhání daně z nemovitosti" a žádal soud, aby předmětný exekuční příkaz zrušil.
Věc byla postoupena Městskému soudu v Praze; jemu pak žalobce k dotazu sdělil, že dne 3. 11. 2003 zaslal finančnímu úřadu kopii žaloby z téhož dne, ve které jsou námitky proti exekučnímu příkazu uvedeny a podrobně zdůvodněny. Městský soud žalobu odmítl usnesením ze dne 29. 9. 2004. V odůvodnění uvedl, že žalobce nepodal námitky představující řádný opravný prostředek proti jím napadenému rozhodnutí, ačkoliv byl na tuto skutečnost v poučení výslovně a řádně upozorněn. Nevyčerpal tak řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem; jeho žaloba je proto nepřípustná [§ 68 písm. a) s. ř. s.].
Proti tomuto usnesení podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Uvedl v ní, že finančnímu úřadu včas podal námitky jako řádný opravný prostředek proti exekučnímu příkazu, i když tento opravný prostředek nesprávně označil. Domníval se, že takto podané námitky jsou postačující a že žalovaný je bude také takto posuzovat. Poukázal v této souvislosti na nedostatek právního vzdělání a na svou tehdejší mimořádně tíživou a stresující životní situaci. Městský soud se s obsahem tohoto stěžovatelova přípisu nijak nevypořádal a v napadeném rozhodnutí se jím vůbec nezabýval. Protože věcně důvodné námitky byly správnímu orgánu včas doručeny, není správný závěr soudu, že nevyužil poslední řádný opravný prostředek. Proto se domáhal, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 21 odst. 6 daňového řádu je pro řízení rozhodující obsah podání, i když je nesprávně označeno. Z podání musí být patrno, kdo je činí, čeho se týká a co se navrhuje.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že při posuzování procesního úkonu je rozhodující jeho obsah, a nikoliv to, jak je označen. To platí i v případě, že procesní úkon nebyl nijak označen. Tato zásada však platí jen tehdy, je-li úkon účastníka určitý a srozumitelný nebo má-li potřebné náležitosti. Neumožňuje-li úkon jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba v souladu s § 21 odst. 8 daňového řádu účastníka vyzvat, aby odstranil vady podání. Posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu však neumožňuje, aby finanční úřad určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl, "domýšlel" obsah podání nebo z jeho obsahu činil nevyplývající závěry.
Zaslání stejnopisu žaloby finančnímu úřadu v žádném případě nelze posoudit jako námitky ve smyslu § 73 odst. 8 daňového řádu. Označení i obsah tohoto podání je naprosto jednoznačné, a i kdyby bylo finančnímu úřadu doručeno ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení exekučního příkazu, což z obsahu správního spisu nevyplývá, nemohl by z něj tento úřad dovozovat, že se jedná o námitky, a na jeho základě přezkoumat exekuční příkaz. Pokud stěžovatel na výzvu městského soudu předložil kopii podacího lístku, z něhož vyplývá, že dne 3. 11. 2003 odeslal na adresu Finančního úřadu pro Prahu 5 poštovní zásilku, není z něj zřejmé, o jakou písemnost se jednalo. Zcela právně irelevantní je poukaz stěžovatele na to, že nemá dostatečné právní vzdělání, a na jeho tehdejší mimořádně tíživou a stresující životní situaci, protože obsah poučení obsažený v exekučním příkazu je naprosto jasný a srozumitelný. Proto závěr městského soudu, že stěžovatel před podáním žaloby nevyčerpal řádné opravné prostředky, není nezákonný.
Nedůvodně městskému soudu také stěžovatel vytýká, že se nijak nevypořádal s obsahem jeho přípisu ze dne 5. 4. 2004 a že se jím v napadeném rozhodnutí vůbec nezabývá, protože jeho obsah v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval a vyslovil závěr, že stěžovatel nevyužil možnosti domáhat se nápravy rozhodnutí před správním orgánem.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.