Vydání 12/2006

Finanční úřad v Ústí nad Labem uložil žalobci rozhodnutím ze dne 12. 9. 2000 povinnost vrátit neoprávněně použité prostředky státního rozpočtu ve výši 121 262 Kč.

Finanční ředitelství v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 24. 7. 2001 odvolání žalobce zamítlo. Žalobci byla na základě smlouvy ze dne 26. 5. 1998 udělena ve výši 441 000 Kč; v článku V uvedené smlouvy byla stanovena povinnost občanského sdružení zajistit čerpání k 31. 12. běžného roku, na který byla poskytnuta, tj. rok 1998, a dále v článku VIII uvedené smlouvy bylo zakotveno, že v případě neoprávněnosti použití nebo zadržení prostředků budou proti občanskému sdružení použity sankce vyplývající z § 30 rozpočtových pravidel republiky, tj. neoprávněně použité nebo zadržené prostředky státního rozpočtu republiky jsou subjekty, kterým byly poskytnuty, povinny odvést ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky. Žalobce však nezajistil čerpání do 31. 12. 1998, přestože se jednalo o prostředky tohoto rozpočtového roku; žádný právní předpis přitom neopravňuje občanské sdružení přesouvat prostředky státního rozpočtu do následujícího rozpočtového roku.

Krajský soud v Ústí nad Labem kasační stížností napadeným rozsudkem ze dne 14. 5. 2003 zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí. V odůvodnění uvedl, že podle ustanovení § 11 odst. 1 rozpočtových pravidel republiky mohou být rozpočtové prostředky použity pouze v příslušném rozpočtovém roce, a to k účelům, na něž byly státním rozpočtem republiky určeny; tím zákonodárce kogentně vymezil časové použití a účelovost rozpočtových prostředků. Odchylky od časového použití těchto prostředků obsahovala vyhláška č. 205/1991 Sb., jíž se žalobce dovolával. Její působnost se však vztahovala pouze na subjekty definované v ustanovení § 1 odst. 1, mezi něž občanská sdružení nepatřila. Analogické použití tohoto právního předpisu na občanská sdružení nebylo možné, neboť zmocnění ke stanovení odchylek, zakotvené v § 11 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech, bylo možné vztáhnout pouze na subjekty taxativně vyjmenované v příslušném právním předpisu. Z toho je zřejmé, že z hlediska časového použití prostředků ze státního rozpočtu byla občanská sdružení povinna postupovat podle obecného ustanovení § 11 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech, takže je měla vyčerpat pouze v příslušném rozpočtovém roce. Ze správního spisu přitom vyplynulo, že rozpočtové prostředky žalobce nebyly ve stanoveném rozsahu čerpány v příslušném kalendářním roce, tudíž bylo jejich použití v roce 1999 neoprávněné. Žalobce porušil rozpočtovou kázeň a za této situace mu správce daně správně podle § 30 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech uložil povinnost odvést do státního rozpočtu stanovenou částku 121 262 Kč.

Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti namítal, že vlastní obecně závazné provedení § 11 rozpočtových pravidel republiky je učiněno částí čtvrtou "Hospodaření s rozpočtovými prostředky" vyhlášky č. 205/1991 Sb. V § 30 odst. 1 je výslovně uvedeno, že následující úprava hospodaření s rozpočtovými prostředky je k provedení § 11 zákona. Jedná se podle jeho názoru o samostatnou část tohoto právního předpisu, zakotvenou v něm za účelem provedení zákona. V odst. 2 je specifikováno: "organizace hospodařící s rozpočtovými prostředky je povinna..."; zákonodárce zde nepoužil výčet subjektů, které jsou za takovou organizaci považovány. Ustanovení k provedení zákona, stanovené obecně závazným právním předpisem, který se přiměřeně vztahuje na žalobce jako příjemce [§ 5 odst. 3 písm. c) a § 10 odst. 4 rozpočtových pravidel republiky], se musí na něho přiměřeně vztahovat také, neboť z hlediska této vyhlášky musí být považován za "organizaci hospodařící se státními prostředky". Je nedostatkem rozpočtových pravidel republiky a stejně tak prováděcí vyhlášky, že neobsahují jednoznačné ustanovení o tom, která jejich ustanovení se na příjemce státní , který není ústředním orgánem, obcí, státním fondem nebo rozpočtovou či příspěvkovou organizací, nevztahují, popř. která ano.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.