Vydání 5/2007

Číslo: 5/2007 · Ročník: V

1151/2007

Celní řízení: celní hodnota zboží

Ejk 110/2007
Celní řízení: celní hodnota zboží
k čl. 29 a 30 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní
kodex
Společenství (v textu též „celní kodex“)
k čl. 181a nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní
kodex
Společenství, ve znění nařízení Komise (ES) č. 3254/94 (v textu též „prováděcí nařízení“)
k § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního
Pochybnosti celního orgánu o pravdivosti a přesnosti celní hodnoty uvedené v příslušném celním prohlášení, založené pouze na nízké výši této hodnoty oproti prodejním cenám obdobného zboží dováženého do tuzemska, musí být podepřeny uvedením obvyklé výše převodní hodnoty příslušného zboží při jeho proclívání, případně obvyklé prodejní ceny takového zboží v tuzemsku, v odůvodnění rozhodnutí. V opačném případě je dlužníkovi odepřena možnost se k rozhodným skutečnostem účinně vyjádřit a pochybnosti vyvrátit, což představuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2006, čj. 15 Ca 39/2005-47)
Věc:
Společnost s ručením omezeným S. proti Celnímu ředitelství Ústí nad Labem o clo a daň z přidané hodnoty.
Žalobkyně na základě komisionářské smlouvy zastupovala dovozce v celním řízení. V jeho rámci podala dne 26. 5. 2004 celní prohlášení s návrhem na propuštění dovezeného zboží. Při jeho ověřování měl Celní úřad Děčín (dále jen „celní úřad“) pochybnosti o tom, zda prohlašovaná celní hodnota odpovídá celkové částce zaplacené nebo splatné podle článku 29 celního kodexu, proto žalobkyni vyzval k předložení dodatečného důkazu o správnosti a úplnosti prohlašované celní hodnoty. Žalobkyně k celnímu prohlášení doložila faktury, smlouvu, prohlášení prodávajícího o kvalitě zboží, námořní nákladní list, fakturu za dopravu a další dokumenty. Ty byly ve vzájemné shodě, logicky na sebe navazovaly a jednoznačně z nich vyplývalo, že za předmětné dovážené zboží skutečně zaplatila cenu, která se shoduje s prohlašovanou celní hodnotou. Celní úřad dne 2. 8. 2004 vydal sdělení ve věci celní hodnoty zboží, kterým zcela zpochybnil deklarovanou celní hodnotu zboží, dne 14. 9. 2004 pak rozhodnutí ve věci určení celní hodnoty zboží s tím, že celní hodnota dovezeného zboží nemůže být určena podle článku 29 celního kodexu. Dne 21. 10. 2004 celní úřad vydal dodatečné platební výměry, jimiž žalobkyni dodatečně vyměřil clo podle článku 220 celního kodexu a daň z přidané hodnoty podle § 46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“).
Žalobkyně se proti dodatečným platebním výměrům neúspěšně odvolala k Celnímu ředitelství Ústí nad Labem.
Poté podala ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem žalobu, v níž se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného i dodatečných platebních výměrů vydaných celním úřadem. V žalobě především namítala, že přestože prokázala všechny skutečnosti, které byla povinna uvést v celním řízení, došlo k doměření cla a daně z přidané hodnoty. Celní úřad při kontrole předložených dokladů nezjistil žádné důvody, kterými by prokázal nesprávnost údajů v celním prohlášení nebo nepravost dokladů předložených spolu s ním. Žalobkyně dále namítala, že celní úřad ve sdělení ve věci celní hodnoty zboží toliko vyjádřil svou domněnku, že deklarovaná celní hodnota není jedinou cenou skutečně placenou za dovážené zboží, tedy nekonkretizoval ani neodůvodnil své pochybnosti o celní hodnotě zboží. Proto je nebylo možné ve stanovené lhůtě vyvrátit. Tím došlo k závažné procesní vadě v řízení zahájeném podle článku 181a prováděcího nařízení. Dále žalobkyně namítala nezákonnost rozhodnutí ve věci určení celní hodnoty zboží, neboť zejména nebyla dodržena základní zásada zakotvená v ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu. Je zřejmé, že celní úřad své pochybnosti o celní hodnotě zboží nezaložil na důvodech nepřijatelnosti celní hodnoty uvedené v článku 29 celního kodexu a vycházel pouze z údajů o cenách, které jsou dosahovány při jiných obchodech. Toto rozhodnutí navíc bylo vydáno na základě pochybností, které měly být žalobkyni sděleny před samotným vydáním rozhodnutí o nepřijetí celní hodnoty, aby se k nim mohla vyjádřit a vyvrátit je. Podle další žalobní námitky nebyl celkový postup žalovaného v souladu s předpisy o celním hodnocení. Podle článku 29 celního kodexu je základem pro vyměření cla celní hodnota, kterou je v případě prodeje převodní hodnota, to je cena skutečně placená za prodej zboží k vývozu do tuzemska. Převodní hodnota je celní hodnotou tehdy, pokud jsou splněny podmínky uvedené v článku 29 odst. 1 písm. a) až d) celního kodexu a deklarovaná cena je cenou skutečně placenou podle odstavce 3 tohoto ustanovení. V daném případě však pochybnosti celního úřadu nebyly založeny na zjištění nesplnění těchto podmínek. Vzhledem k tomu, že tyto podmínky jsou vymezeny negativně, nemohl žalovaný na žalobkyni požadovat, aby prokázala jejich splnění, neboť lze prokazovat pouze pozitivní skutečnosti. Naopak porušení či nesplnění některé z podmínek byl povinen prokázat celní úřad. Žalovaný pak svůj postup v rozhodnutí o odvolání neodůvodnil, pouze poukázal na pochybnosti, které nespecifikoval.
Soud napadená rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Celní hodnotou dováženého zboží je podle čl. 29 odst. 1 celního kodexu hodnota transakce, to je cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Společenství, případně upravená podle článků 32 a 33. Cenou, která byla nebo má být skutečně zaplacena, se pak podle odst. 3 písm. a) téhož ustanovení rozumí celková platba, která byla nebo má být uskutečněna mezi prodávajícím a kupujícím ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží; zahrnuje veškeré platby, které kupující uskutečnil nebo má uskutečnit jako podmínku prodeje dováženého zboží prodávajícímu nebo třetí osobě k uspokojení závazku prodávajícího. Nemůže-li být celní hodnota určena podle článku 29, určí se postupně podle čl. 30 odst. 2 písm. a), b), c) a d), a to podle prvního z těch písmen, podle nějž ji lze určit, s tím, že pořadí použití písmen c) a d) lze na žádost deklaranta obrátit; pouze tehdy, nelze-li celní hodnotu určit podle určitého písmene, lze použít dalšího písmene v pořadí podle tohoto odstavce. Nemůže-li pak být celní hodnota dováženého zboží určena podle článků 29 nebo 30 celního kodexu, určí se ve smyslu jeho čl. 31 odst. 1 na základě údajů dostupných ve Společenství s použitím vhodných prostředků slučitelných se zásadami a obecnými ustanoveními dohody o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994, článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 a příslušné kapitoly celního kodexu. Jednotlivé způsoby stanovení celní hodnoty jsou tedy koncipovány na základě vylučovací metody, která spočívá v eliminaci použití předcházejícího způsobu určení celní hodnoty pro nedostatek relevantních skutečností a údajů vztahujících se ke konkrétnímu dováženému zboží a postupného užití způsobu dalšího.
Celní orgány nemusí nezbytně určovat celní hodnotu dováženého zboží podle hodnoty transakce, pokud mají odůvodněné pochybnosti, zda uváděná hodnota odpovídá celkové částce zaplacené nebo splatné podle článku 29 celního kodexu. V případě pochybností pak mohou požádat o doplňkové informace ohledně správnosti a úplnosti údajů uvedených v prohlášení i pravosti podkladů přiložených k těmto údajům a požadovat podklady potřebné pro určení celní hodnoty zboží. Pokud pochybnosti trvají, musí celní orgány před přijetím konečného rozhodnutí vyrozumět dotyčnou osobu, a to písemně, jsou-li o to požádány, o důvodech těchto pochybností a poskytnout jí přiměřenou příležitost k odpovědi. Konečné rozhodnutí s odůvodněním se sdělí příslušné osobě písemně (čl. 181a odst. 1 a 2 a čl. 178 odst. 4 prováděcího nařízení).
Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 14. 5. 2004 přijal celní orgán celní prohlášení, v němž žalobkyně navrhla propuštění do režimu volného oběhu 2808 kusů pánských bund z chemických vláken, 1440 kusů pánských vest a 2000 kusů pánských pulovrů z chemických vláken, přičemž se jednalo o dovoz zboží z Číny a žalobkyně jako celní hodnotu deklarovala cenu skutečně zaplacenou za prodané zboží.
Celní orgán však vydal výzvu k předložení dodatečného důkazu o celní hodnotě ze dne 27. 5. 2004, ve které vyjádřil pochybnosti o pravdivosti a přesnosti údajů o celních hodnotách uvedených v příslušných celních prohlášeních, neboť z informací o obdobných dovozech zboží vyplývají celní hodnoty výrazně vyšší než deklarantkou navrhované. Dne 2. 8. 2004 pak celní orgán vydal sdělení ve věci celní hodnoty zboží, v němž se zmínil o pochybnostech, zda deklarovaná celní hodnota je celková uskutečněná platba. Rovněž tak vyjádřil pochybnosti o správnosti a průkaznosti dodací podmínky
INCOTERMS
uvedené na dokladu, podle níž prodávající platil náklady na přepravu a pojištění zboží do sjednaného místa určení, takže po odečtení těchto nákladů se jeví deklarovaná celní hodnota dováženého zboží jako příliš nízká, když navíc kupujícímu nebyla poskytnuta žádná sleva. Nebyl tedy osvědčen nápadný rozdíl mezi deklarovanou cenou a cenami obvykle dosahovanými při prodeji příslušného zboží. Následně celní orgán vydal rozhodnutí ve věci určení celní hodnoty zboží ze dne 14. 9. 2004, ve kterém vyslovil, že celní hodnota zboží nemůže být určena podle článku 29 celního kodexu. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá z údajů, které jsou k dispozici o obdobných dovozech, že celní hodnota zboží je výrazně vyšší než deklarantkou navrhovaná.
Z toho vyplývá, že celní orgán odůvodnil své pochybnosti o pravdivosti a přesnosti celní hodnoty uvedené v příslušném celním prohlášení toliko jeho nízkou výší oproti prodejním cenám obdobného zboží, které je dováženo do tuzemska. Neuvedl však, jaké výše převodní hodnota příslušného zboží při jeho proclívání obvykle dosahuje a případně za jakou cenu se v tuzemsku toto zboží následně prodává, aby byl tento rozdíl celní deklarantce patrný a mohla jej vysvětlit. Celní orgán tedy uvedeným tvrzením nesdělil žalobkyni v dostatečné míře určitosti důvody, pro které pojal pochybnosti o pravdivosti nebo přesnosti jí deklarovaného údaje o celní hodnotě zboží, takže jí byla odňata možnost se k rozhodným skutečnostem účinně vyjádřit a pochybnosti vyvrátit. Žádný další takový důvod pak žalobkyni nebyl jakoukoliv formou oznámen ani v dalším průběhu celního řízení, přičemž celní úřad i odvolací orgán tak neučinily ani v odůvodnění svých rozhodnutí.
Lze proto uzavřít, že v případě tohoto celního řízení došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Dále pak dodatečné platební výměry celního úřadu i napadená rozhodnutí odvolacího orgánu postrádají rozhodný důvod pro výrok, bez kterého nelze k závěru v nich učiněnému dojít, a proto jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.